Adrienne Richová

Adrienne Richová
Narození	16. května 1929 Baltimore USA USA
Úmrtí	27. března 2012 (ve věku 82 let) Santa Cruz USA USA
Příčina úmrtí	revmatoidní artritida
Bydliště	Santa Cruz (do 2012) Baltimore
Alma mater	Radcliffe College Harvardova univerzita
Povolání	básnířka, esejistka, spisovatelka, aktivistka za práva žen a mírová aktivistka
Zaměstnavatelé	Kolumbijská univerzita (1967–1969) Cornellova univerzita (1981–1987) Brandeisova univerzita
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1952) Shelley Memorial Award (1971) Národní knižní cena (1974) Ruth Lilly Poetry Prize (1986) Common Wealth Award of Distinguished Service (1991) … více na Wikidatech
Choť	Alfred Haskell Conrad (od 1953)[1]
Partner(ka)	Michelle Cliff
Rodiče	Arnold Rice Rich
Web	adriennerich.net
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrienne Richová (16. květen 1929 Baltimore – 27. březen 2012 Santa Cruz) byla americká básnířka a feministická aktivistka hlásící se ke své lesbické orientaci. Získala National Book Award za rok 1974. Ve svých textech se zabývala především mateřstvím jako společenskou institucí (zejm. kniha esejů Of Woman Born; Z ženy narozen).^[2]

Osobní život

Byla starší ze dvou dcer protestantské matky, která byla pianistkou a skladatelkou, a židovského otce, uznávaného lékaře a odborníka na tuberkulózu. Jako 24letá si vzala ekonoma Alfreda Conrada a do třicítky s ním měla tři syny. S manželem se však odcizili, zejména pro její nově objevenou náklonnost k ženám, a v roce 1970 se rozešli. Conrad poté spáchal sebevraždu. Richová o sebevraždě manžela až do své smrti odmítala hovořit. Se svou lesbickou partnerkou, spisovatelkou Michelle Cliffovou, poté prožila ve svazku více než třicet let.

Básnictví

Na dráhu básnířky ji už v dětství navedl její otec. Úspěchy a ocenění ji provázely od mladého věku. Její poezie se však vyvíjela od klasického verše inspirovaného jejími mužskými básnickými vzory k volnému verši a radikálnímu angažovanému obsahu, feministickému i levicovému. Dalším velkým tématem byla láska a sexualita. Po celých Spojených státech ji proslavila zejména její třetí sbírka básní Obrázky ze života nevěsty (Snapshots of a Daughter in Law) z roku 1963. Dílo, které je považováno za vrchol její tvorby, vydala o deset let později: sbírku Potápění do vraku (Diving Into the Wreck). Básnířka a kritička Margaret Atwoodová ji označila za "jednu z mála knih, které vás přinutí zamyslet se nejen nad tím, co si o ní myslíte, ale i nad tím, co si myslíte sami o sobě". Verše o ženských právech z této sbírky jsou často ve feministických kruzích citovány. I přesto Richová s oblibou připomínala, že všichni, kteří ji k básnění inspirovali, byli muži. Během jejího života se prodalo téměř milion výtisků jejích knih.

Politický aktivismus

Proslavila se též svými politickými gesty. Státní vyznamenání od prezidenta Billa Clintona v roce 1997 odmítla, a to kvůli údajné „cynické politice vlády“. Kritizovala zejména radikální nárůst rozdílů mezi bohatými a chudými v Clintonově éře. Později spolu s dalšími umělci odmítla účast na básnickém sympoziu v Bílém domě na protest proti válce v Iráku. Celonárodní knižní cenu National Book Award v roce 1974 přijala, ale „jménem všech žen“ a na pódium přišla s ostatními nominovanými finalistkami s tím, že cenu dostávají všechny. Politika byla stále více přítomná i v jejích básnických dílech. Podle mnoha kritiků si tím škodila.^[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adrienne Richová na Wikimedia Commons
• Nekrolog v New York Times