Advaita-védánta

Advaita-védánta, v dévanágarí अद्वैत वेदान्त , je indická, filosoficko-náboženská škola zastupující čistý monismus (filosofie jedné reality). Toto je vyjádřeno sanskrtským souslovím a (ne) dvaita (dva). Sanskrtské slovo "advaita" se vztahuje ke ztotožnění individuálního bytí (átma) s univerzálním bytím (brahman). Sanskrtské slovo brahman nesmíme zaměňovat se sanskrtským slovem Brahmá, kterému v konceptu božské trojice Brahmá, Višnu a Šiva, náleží úloha stvořitele vesmíru.[1] Brahman, stř. rod, nesklonný, malé písmeno, je abstraktní prvek božství – zcela nepopsatelný základ všeho. Postupem času došlo ke konkretizaci tohoto zcela abstraktního principu a tak vznikl zcela konkrétní bůh Brahmá.[2]

Advaita-védánta, tak jako i ostatní ortodoxní i neortodoxní, filosoficko-náboženské školy védské filosofie, je založena na třech védských spisech nazývaných prasthánatrají a patří sem upanišady, Bhagavadgíta a brahmasútry. Mnoho známých i méně známých autorů psalo komentáře (bhášja) na tyto spisy, ale všeobecně nejuznávanějším je Ádi Šankara, který je přímým pokračovatelem tradice védských mistrů z dávné minulosti. Jeho učitelem byl Gaudapada Adžativáda a sám Šankara měl čtyři žáky Padma-pada, Hasta-malaka, Trotakáčárja a Vartika-kára. Adi Šankara je postavil do čela klášterů matha ve čtyřech hlavních oblastech Indie, aby udržovali nauku jedné reality. Šankara sám napsal komentáře na všechny prasthánatrají v Gaudapadija-karikas. Známé jsou také filosofická pojednání o védántské filosofii jedné reality v Upadéša-sáhasrí.[3]

Přehled

Podle advaita-védantské filosofické školy jsou tři úrovně pravdivého poznání:

  • Neprojevená (páramárthika) úroveň pravdy, kde existuje brahman jako jediná realita.
  • Účelová (vjávahárika) úroveň pravdy, kde jsou džíva (individuální podstata bytí) a íšvara (univerzální podstata bytí) účelově na sobě závislí ve hmotném světě.
  • Domnělá (práthibhásika) úroveň pravdy, kde je hmotný svět jenom iluzorní

Brahman

Související informace naleznete také v článku Brahman.

Brahman, v dévanágarí ब्रह्मन् , je zcela nepopsatelný základ všeho.[2] Brahman je neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. V Rgvéda dává brahman vzniknout prvotnímu bytí (hiranjagarbha), které splývá s bohem stvoření Brahmá. Brahmasútry, upanišady a Bhagavadgíta jsou prvním ztělesněním hiranjagarbhy. Zřeci, kteří komponovali upanišady, si uvědomili, že átma a brahman jsou jedno a totéž:

  • jatínám brahma bhavati sárathih – "všechno to, co je, je brahman".[4]
  • ešá brahmi sthitih – "toto je spočinutí v brahman".[5]

Íšvara

Související informace naleznete také v článku Íšvara.

Íšvara (v dévanágarí ईश्वर ) je hinduistický filosofický koncept nejvyššího Pána světa a osobního boha bez jakéhokoliv závislosti na náboženském směru.[6] Doslova znamená sanskrtský slovní kořen iš vládnout nebo ovládat. Indičtí myslitelé, ršiové a světci definují Íšvara jako věčného, jedinečného, všemocného a vševědoucího Pána světa. Toto smýšlení je promítnuto do čtyř ortodoxních filosofický škol njája, vaišéšika, jóga a védánta. Sánkhja a mímánsá koncept Íšvara neznají. V advaita-védánta je Íšvara inkarnace božstva Višnu a uctíván jako osobní bůh, který udržuje zákon karmy.

Átma

Související informace naleznete také v článku Átma.

Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्म, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující nejvnitřnější „já“ jedince a do češtiny překládá také jako „individuální bytí“ nebo „duše“. Átma se objevuje také v buddhistické filosofii, kde ale nabývá mírně odlišného významu (viz též anátma). Termín je poprvé plně rozebírán v upanišadách, jejichž základním poselstvím je totožnost átma a brahma, tedy totožnosti individuálního já s nejzazším, nepopsatelným vesmírným principem.[7] Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné z brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby (v upanišadách se někdy mluví o meditaci, že vše je átma (Kathópanišad II.12).

Májá

Související informace naleznete také v článku Májá.

Májá, v dévanágarí माया , odvozené od sanskrtského slovního kořenu má (míra) znamená v češtině "hmotná iluze nebo klam".[1] Pod vlivem máji si člověk myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný je májá, pod jejímž vlivem zapomene na svou božskou podstatu.[3]

Mókša

Související informace naleznete také v článku Mókša.

Mókša, v dévanágarí मोक्ष, znamená v češtině "osvobození" a vztahuje se v hinduistických náboženstvích a indické filosofii k osvobození z koloběhu zrození a smrti.[1] V buddhismu se užívá termínu nirvána, kde je také základním cílem vysvobození ze samsáry. Cesta k tomuto cíli je ale odlišná. V hinduismu je mókša neprojevený stav čistého vědomí, ve kterém zmizí empirická realita (prostor, čas a kauzalita) a ve kterém splynou hmota a energie.[3]

Reference

  1. ↑ a b c MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  2. ↑ a b KNOTKOVÁ-ČAPOKOVÁ B. a kol. Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova. Praha 2004.
  3. ↑ a b c RADHAKRISHNAN, S; MOORE, C. A. A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton, USA: Princeton University Press, 1967. Dostupné online. ISBN 0-691-01958-4. (anglicky) 
  4. ↑ Rgvéda I.158.6
  5. ↑ FILIPSKÝ, Jan; VACEK, Jaroslav. Bhagavadgíta. Praha: Votobia, 2000. ISBN 80-7220-028-3. 
  6. ↑ PRABHUPÁDA, A. C. Bhaktivédánta Svámí. Bhagavadgíta taková, jaká je, druhé vydání. Praha: Bhaktivédánta Book Trust, 1991. ISBN 91-7149-405-7. Íšvara Archivováno 26. 2. 2008 na Wayback Machine.. Dostupné: 27-1-2009
  7. ↑ ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-34-9. 

Literatura

  • FILIPSKÝ, Jan; VACEK, Jaroslav. Bhagavadgíta. Praha: Votobia, 2000. ISBN 80-7220-028-3. 
  • ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-34-9. 
  • FRIŠ, Oldřich; VAVROUŠEK, Petr. Védské hymny. Praha: DharmaGaaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0. 
  • PRABHUPÁDA, A. C. Bhaktivédánta Svámí. Bhagavadgíta taková, jaká je, druhé vydání. Praha: Bhaktivédánta Book Trust, 1991. ISBN 91-7149-405-7. 
  • ZBAVITEL, Dušan; VACEK, Jaroslav. Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání. Třebíč: Arca JiMfa, 1996. ISBN 80-85766-34-5. 
  • RADHAKRISHNAN, S. The Principal Upanišads. Delhi, India: Oxford University Press, 1991. ISBN 0-19-562350-9. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, S. The Bhagavadgítá. [s.l.]: Harper Collins, 1993. Dostupné online. ISBN 81-7223-087-7. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, S; MOORE, C. A. A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton, USA: Princeton University Press, 1967. Dostupné online. ISBN 0-691-01958-4. (anglicky) 
  • TAIMINI, Dr. I. K. The Science of Yoga, The Yoga-Sutras of Patanjali. San Francisco, USA: Quest Books, 1999. ISBN 8170590019. (anglicky) 
  • YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfild, Iowa USA: MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky) 
  • FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 
  • MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy