Aero A-32

Aero A-32
Aero AP-32 s motorem Jupiter VI
Určení	víceúčelový vojenský letoun
Výrobce	Aero
Šéfkonstruktér	Antonín Husník
První let	1927
Zařazeno	1928
Vyřazeno	1944 (Finsko)
Uživatel	Československé letectvo Ilmavoimat
Vyrobeno kusů	130 ks
Vyvinuto z typu	Aero A-11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-32 byl československý jednomotorový vojenský dvouplošník, který byl stavěn v modifikaci buď jako doprovodný stíhací nebo jako bitevní letoun. Stroj vychází z typu Aero A-11. První prototyp A-32 vzlétl roku 1927, celkem bylo vyrobeno 130 kusů, z toho 16 kusů bylo dodáno do Finska.

Vznik a vývoj

První prototyp ještě s označením „A.11J“ byl zalétán v létě 1927. Jak z názvu vyplývá, jednalo se o pokračovatele úspěšné řady letounů A.11. Do sériového stroje Ab.11.17 byl zamontován licenční hvězdicový devítiválec Walter Jupiter IV o výkonu 309 kW (420 k). Továrna jej v dubnu 1928 nabídla MNO pod označením „A.32“ jako doprovodný stíhací letoun. Prototyp A.32.1 byl zalétán v říjnu 1928 a vojenské letectvo jej převzalo v prosinci. Mezitím se účastnil předvádění v Bulharsku a následně byl také nabízen tureckému letectvu. Na druhém prototypu (A.32.2) se zkoušel motor s válci do W Škoda L o výkonu 330 kW (450 k). Třetí prototyp (A.32.3) měl opět hvězdicový motor Walter Jupiter.

Začátkem roku 1929 firma Aero nabídla tento typ Finsku. Po úspěšném předvedení zástupci finského letectva uzavřeli s továrnou Aero smlouvu na dodání 16 letadel: jednoho A.32IF s řadovým motorem Isotta Fraschini Asso Caccia o výkonu 330 kW (450 k) a 15 A.32GR s hvězdicovým motorem Gnome-Rhône Jupiter. Objednávka byla splněna v červnu (8 strojů)^[1] a druhá část v druhé polovině roku 1929. Mezi srpnem a říjnem 1929 bylo dodáno 15 letadel (označení AEj-49 až AEj-64) a jedno v roce 1930. Poslední z nich dosloužil 30. června 1944.^[2]

MNO 11. července 1929 objednalo u továrny Aero výrobu šesti AP-32 s motorem Walter Jupiter IV (AP.32.4–AP.32.9) a 19. prosince 1929 následovala zakázka na dalších 25 kusů (AP.32.10–AP.32.34). V návaznosti na zkoušky prototypů a ve spolupráci s VLÚS firma Aero nabídla vylepšenou verzi, jíž v letech 1930–1931 na základě objednávek ze srpna 1930 a ledna 1931 vzniklo 45 kusů (AP.32.35–AP.32.79). Také všechny původní stroje byly na žádost letectva upraveny na vylepšenou verzi (došlo k zesílení trupu, rekonstrukci podvozku, instalaci brzd a nových pumových závěsníků). Formace těchto bitevních a průzkumných letounů se s úspěchem v roce 1930 účastnila vedená velitelem československého letectva, generálem ing. Jaroslavem Fajfrem, národního leteckého mítinku v Bukurešti.^[3]

Montáží výkonnějšího motoru Walter Jupiter VI vznikla verze APb.32, které bylo do roku 1932 ve dvou sériích vyrobeno 35 kusů (APb.32.80–APb.32.99 a APb.32.100–APb.32.114).

Jako bitevní sloužily AP.32/APb.32 do poloviny 30. let, kdy je nahradily Letovy Š.328. V roce 1938 byly používány pouze jako cvičné a jako stroje druhé linie. Čtyři armádou zapůjčené AP.32 (výrobních čísel 7, 19, 20 a 42) vytvořily společně se stíhačkami Škoda D.1 v červenci 1935 základ výzbroje Četnických leteckých hlídek.

Během služby u československého letectva bylo ze 114 vyrobených při haváriích zrušeno 43 AP.32/APb.32. Zahynulo v nich 11 pilotů a devět pozorovatelů. Po zániku ČSR se pět AP.32 a jeden APb.32 dostaly jako dědictví po Leteckém pluku 3 do výzbroje Slovenských vzdušných zbraní (náhradní a 12. letka). Ostatní padly do rukou Luftwaffe, která je ještě rok používala u svých cvičných jednotek.

Technický popis

AP.32 a APb.32 byly dvoumístné jednomotorové vzpěrové dvouplošníky s pevným záďovým podvozkem a otevřenými prostory osádky. Kovová kostra trupu byla v přední části kryta hliníkovými plechy, zbytek trupu a dřevěná kostra křídel byly potaženy plátnem. Výztužné sloupky mezi křídly byly z ocelových trubek a opláštěny aerodynamickým obložením ze dřeva. V baldachýnu byla umístěna spádová benzínová nádrž.^[4]

AP.32 poháněl vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Jupiter IV o výkonu 309 kW (420 k), APb.32 Walter Jupiter VI o výkonu 330 kW (450 k), s dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtulí. Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety vz. 28 ráže 7,92 mm v trupu. Pozorovatel ovládal kulometné dvojče vz. 28. Celková zásoba munice činila 1100 nábojů. Pumy do celkové hmotnosti 120 kg u AP.32 a 250 kg u APb.32 mohly být zavěšeny pod spodním křídlem.

Dochované exempláře

V leteckém muzeu Kbely je vystaven letoun Aero AP-32.^[5] Tento letoun je částečnou replikou. Byl vyroben v Leteckých opravnách Trenčín v roce 1990 na základě původní technické a výrobní dokumentace. Je opatřen kamufláži Leteckého pluku č. 1 československého letectva, který sídlil na letišti Praha-Kbely. ^[6]

Ve finském leteckém muzeu v Päijät-Häme je vystaven nekompletní letoun Aero A-32GR (bez motoru).^[2]

Varianty

Aero A-11J

První prototyp vzniklý přestavbou z Aera A-11 s motorem Walter Jupiter IV.

Aero A-32

Tři prototypy a 31 sériových strojů, užívaných jako dvoumístné stíhací letouny.

Aero AP-32

Bitevní letoun s modifikovaným podvozkem vyrobený v počtu 45 kusů. Na stejný standard byly později modifikovány i původní A-32.

Aero APb-32

35 bitevních strojů s motorem Walter Jupiter VI a nosností pum zvýšenou na 250 kg.

Aero A-32IF

Prototyp stroje pro Finsko s motorem Isotta Fraschini Asso Caccia V-12 (1930)^[2]

Aero A-32GR

Patnáct sériových strojů pro Finsko s motory Gnome-Rhône Jupiter (Modelové označení „GR“ označovalo společnost Gnome & Rhone, protože Finsko muselo od této francouzské továrny koupit motory Jupiter IV.)^[2]

Uživatelé

• Československo Československo
  • Československé letectvo
  • Četnické letecké hlídky
• Finsko Finsko
  • Finské letectvo
• Německá říše Německá říše
  • Luftwaffe
• Slovensko Slovensko
  • Slovenské vzdušné zbraně

Specifikace

Údaje podle^[7][8]

Technické parametry

• Osádka: 2 (pilot a pozorovatel/střelec)
• Rozpětí: 12,4 m (A-32), 12,8 m (AP-32)
• Délka: 8,2 m (A-32), 8,14 m (AP-32)
• Výška: 3,10 m (A-32), 3,45 m (AP-32)
• Nosná plocha: 36,50 m² (A-32), 36,45 m² (AP-32)
• Prázdná hmotnost: 1 046 kg (AP-32), 1 072 kg (AP-32)
• Vzletová hmotnost: 1 917 kg (AP-32), 1 927 kg (AP-32)
• Pohonná jednotka: 1 × devítiválcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor Walter Jupiter IV nebo VI
  • nominální, jmenovitý výkon: 308 kW / 420 k při 1750 ot/min (Jupiter IV), 330 kW / 450 k při 1750 ot/min (Jupiter VI)
  • maximální, vzletový výkon: 330 kW / 450 k při 1850 ot/min (Jupiter IV), 399 kW / 543 k při 1850 ot/min (Jupiter VI)
• Vrtule: dvoulistá, dřevěná s pevným nastavením

Výkony

• Maximální rychlost: 226 km/h (A-32), 235 km/h (AP-32)
• Cestovní rychlost: 192 km/h (A-32), 200 km/h (AP-32)
• Dostup: 5 500 m (A-32), 6 700 m (AP-32)
• Stoupavost: 171 m/min
• Výstup do výše 5 000 m: 29,2 minuty (A-32), 27 min. (AP-32)
• Dolet: 796 km (A-32), 950 km (AP-32)
• Vytrvalost: 4 hodiny letu

Výzbroj

• 2 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm^{[9][p 1]}
• 2 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm na kulometném kruhu Škoda^{[9][p 1]}
• 120 kg pum na šesti závěsnících Pantof pod křídly a 2 světelné rakety Michelin pod trupem ^[9]

Havárie, 7. 6. 1935, Radějov

Při nočním leteckém cvičení 7. června 1935 došlo nedaleko Radějova (okr. Hodonín) k havárii Aero APb-32. Letoun patřící do stavu 13. letky Leteckého pluku 3 tehdy dislokovaného na košickém letišti se po přeletu slovanské vesnice Sobotište dostal do nekontrolované vývrtky a havaroval v katastru obce Radějov. Jeden ze dvou letců na palubě, pozorovatel nadporučík Antonín Šárovec (1904–1980) z letounu vyskočil a s drobnými zraněními se zachránil na padáku. Pilot četař Václav Kopta (nar. 1908) zahynul v hořících troskách letounu po jeho dopadu na zem. Byl pohřben v rodné vesnici, Klecanech za účasti oficiální delegace příslušníků Leteckého pluku 3, kteří u hrobu drželi čestnou stráž, když předtím byla rakev s ostatky pilota vezena na draku letadla^[10][11].

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe: Československá vojenská letadla v roce 1938, I. vydání. Praha : Naše vojsko, 2015
• KOLMANN, Petr., Aero Ap.32, Letectví a kosmonautika 2/2007, s. 76–79
• KUDLIČKA, Bohumír, „Dvaatřicítka“ z Vysočan, Hobby Historie 1 a 2/2010, s. 6–12 a 36–42
• NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (I) (1918-1945), III vydání. Praha : Naše vojsko, 1983
• HEINONEN, Timo: Thulinista Hornetiin : 75 vuotta Suomen ilmavoimien lentokoneita (Z Thulinu na Hornet: 75 let finského letectva), finsky, Tikkakoski: Keski-Suomen Ilmailumuseo, 1992, 288 stran, ISBN 9519568824

Související články

• Aero A-11
• Avia BH-26
• Letecké nehody vojenských strojů Československé republiky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero A-32 na Wikimedia Commons
• Aero A-32, Ap-32 a Apb-32 na www.valka.cz
• AERO A-32, AP-32, APb-32 na www.vinar.cz
• AERO A-32 ve Finsku na www.vinar.cz
• Aero A.32 na jn.passieux.free.fr
• Aero A-32 na vhu.cz