Afšárovci

Strážená panství Íránu
ممالک محروسه ایران
 Safíovská říše
 Hotakovci
17361796Zandové 
Kádžárovci 
Kartlijsko-kachetské království 
Durránská říše 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Salâm-e Shâh
Geografie
Mapa
Vrcholná rozloha Afšárovské Persie v letech 17411743 za vlády Nádira Šáha
Obyvatelstvo
perština (úřední), turkické (vojenská správa)
Státní útvar
toman
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Safíovská říšeSafíovská říše
HotakovciHotakovci
Následující
ZandovéZandové
KádžárovciKádžárovci
Kartlijsko-kachetské královstvíKartlijsko-kachetské království
Durránská říšeDurránská říše

Afšárovci (persky افشاریان, Afshâryan) byla dynastie perských šáhů, vládnoucí v letech 17361796, do roku 1747 i v Afghánistánu, po roce 1749 jen v severovýchodní části Persie (Chorásán). Za vlády Nádira Šáha dosáhla Afšárovská říše největší rozlohy coby íránský stát od dob říše Sásánovců.

Historie

Cesta Afšárovců k moci

Nádir Šáh, zakladatel dynastie Afšárovců

Svržení šáha Husajna afghánským vzbouřencem Mírem Mahmúdem v roce 1722 vedlo ke zhroucení safíovské říše a vytvořilo na Středním východě nebezpečné mocenské vakuum. Husajnův syn Tahmásp II. musel uprchnout do Mázandaránu, zbylé prince dal popravit Mír Mahmúd, okrajová území Persie si rozdělili Rusové a Osmané. Uprostřed vzmáhajícího se chaosu začala strmá kariéra vojevůdce Oguzského (Turkité) kmene Afšárů Nádirkulí Bega, muže nízkého původu, jehož později někteří autoři označili za "perského Napoleona".

Od roku 1726, kdy ovládl důležité město Mašhad, postupoval Nádirkulí Beg systematicky za svým cílem – znovusjednotit rozpadlou říši pod svým žezlem. Zpočátku se chytře prezentoval jako obhájce práv Safíovců,[1] jejichž legitimita byla dána dvěma stoletími vlády v Persii, po definitivním vyhnání Afghánců v letech 17291730 však nebylo pochyb o tom, že skutečným vládcem říše se stal on, nikoli (nyní všeobecně uznaný) šáh Tahmásp II.

Toto nové rozložení sil se plně projevilo v letech 17311732, kdy skončila debaklem krátká válka s Osmany. Jelikož vojenské operace řídil Tahmásp II. a za neúspěch nesl osobní zodpovědnost, využil Afšárovec příhodné chvíle, šáha sesadil, deportoval do Chorásánu a novým panovníkem prohlásil jeho osmiměsíčního syna Abbáse III., pouhou loutku na trůně. Odtud byl už jen krůček k úplnému převzetí vlády, protože s časově omezeným regentstvím se ambiciozní vojevůdce mohl jen stěží spokojit – dne 8. března 1736 Afšárovec tento krok v múgánské stepi učinil a přijal jméno Nádir Šáh.

Výboje Nádira Šáha

Persie za Afšárovců

Vládu Nádira Šáha provázelo neustálé válčení se sousedy říše, na východě i na západě. Nejprve byli roku 1737 podrobeni Afghánci, kteří Peršanům připravili ve dvacátých letech tolik problémů, a pak se Nádir vypravil do boje proti velkým mogulům v Indii, jejichž stát již procházel pozvolným úpadkem. Afšárovská vojska snadno obsadila Láhaur v dnešním Pákistánu, poté porazila Násiruddína Muhammada Šáha poblíž Dillí a z hlavního města odvlekla proslulý paví trůn (Tacht-e táús) se spoustou drahocenností (byl mezi nimi i známý diamant Kúh-e núrHora světla). V dobytém Dillí zahynulo asi 20 000 obyvatel.

Nádir Šáh se po těchto vítězstvích obrátil proti Bucháře a Chívě a roku 1740 přinutil Džánovce Abú-l-Fá'iza, aby uznal starou hranici mezi Íránem a Túránem na řece Amudarja. Následovalo dobytí Bahrajnu, Ománu, Ázerbájdžánu a kavkazských krajů, čímž perský stát dosáhl větší rozlohy než před rokem 1722.

Dezintegrace říše

Navzdory velkým vojenským úspěchům nedokázal Nádir Šáh zabránit hospodářskému úpadku říše, v neposlední řadě proto, že ukořistěné poklady nevěnoval pro blaho země, ale nechal je uložit v kalátské pevnosti, kde byly k nepotřebě. Jeho tvrdé vymáhání daní, despotické způsoby a ke konci života i nadměrná podezřívavost vůči okolí vyvolaly několik povstání, jež byly tvrdě potlačeny.

Po Nádirově zavraždění v roce 1747 se nově vytvořená říše téměř okamžitě rozpadla. Na východě se prohlásil šáhem vůdce afghánského kmene Durrání Ahmad Chán Abdálí (17471773), který se stal zakladatelem moderního afghánského státu. Ztraceny byly i středoasijské a indické državy a v samotné Persii vzplanuly vnitřní boje. Nádirův synovec Ádil Šáh byl již po roce na trůně oslepen svým bratrem Ibráhímem a toho zase v květnu 1749 sesadil Nádirův vnuk Šáhruch, který se jako prvorozený syn někdejšího korunního prince Rezákulího pokládal za právoplatného dědice říše.

Ani Šáhruchova vláda neprobíhala pokojně, přestože byli hned na jejím počátku zavražděni oba předchozí panovníci, a v prosinci 1749 byl rovněž tento Afšárovec sesazen a oslepen – po 40 dnech se však znovu chopil moci, i když už jen v části Persie, Chorásánu. V mezidobí si uzurpoval titul šáha Safíovec Sulajmán II. a po jeho pádu jiný Safíovec Ismá‘íl III., což dále prohloubilo všeobecný rozvrat a chaos. Výsledkem všech těchto převratů bylo jakési dvojvládí, či lépe řečeno trojvládí: v Afghánistánu vládl šáh Ahmad, v chorásánském Mašhadu panoval pod Ahmadovou ochranou Šáhruch a na západě byl šáhem Ismá‘íl III., který se stal loutkou v rukou energického vůdce lúrského kmene Zand, Karíma Chána, někdejšího Nádirova vojevůdce.

Slepý Šáhruch přežil všechny tyto mocné i méně mocné muže a teprve expanze kádžárovského náčelníka Ágy Muhammada Chána v devadesátých letech učinila jeho vládě konec. Dne 14. května 1796 byl Ágá Muhammad Chán, který již v roce 1794 porazil posledního zandského vládce Lotfa Alího Chána, prohlášen novým perským šáhem a poslední Afšárovec Šáhruch, pouhý stín moci, byl v Mašhadu brutálně umučen k smrti.

Náboženská politika

Nádir Šáh byl oproti svým safíovským předchůdcům sunnita, takže jeho náboženská politika musela být nutně jiná než za dřívějších vladařů, vášnivých zástánců šíitismu, kteří po celou dobu vystupovali i jako duchovní autority. Sám Nádir byl relativně liberální muslim a jeho snahou bylo jakési vyrovnání mezi oběma směry islámu, zčásti motivované politicky (otupit neshody se sunnitskými Osmany), avšak tento záměr ztroskotal na odporu poddaných, u nichž už ší‘a zapustila hluboké kořeny. Persie zůstala i nadále baštou heterodoxie v islámském světě.

Kultura

Z hlediska kulturního byl vývoj v Íránu v době vlády afšárovské dynastie mnohem méně dynamický než v oblasti politické. Mezi dějepisci vynikl především Muhammad Mahdí Chán Astarábádí (práce Ta'rích-e džahángušá-je Nádirí – Historie dobyvatele světa Nádira a Durre-e Nádire – Perla Nádirova), který rovněž sestavil gramatiku čagatajštiny a cenný listář. V poezii se stala populární Šáhnáme-je Nádirí (Nádirova kniha královská) z pera Muhammada Alího Túsího, v níž se podobně popisoval život prvního Afšárovce.

V oblasti architektury se spíše udržovaly stávající stavby, než budovaly nové, přičemž určitou výjimkou je afšárovské sídelní město Mašhad, kde např. Nádir Šáh přistavěl k mauzoleu imáma Rezy druhý minaret a dal zde zbudovat i svoji hrobku.

Seznam afšárovských šáhů

Poznámky

  1. Nádirkulí Beg přijal na počest Safíovce Tahmáspa II. jméno Tahmáspkulí Chán.

Literatura

  • Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí, Praha 1999.
  • Tauer, F.: Svět islámu, Praha 1984.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Map of the Afsharid Empire.png
Map of the Afsharid Empire at its greatest extent, in 1741-1743.
Flag of Herat until 1842.svg
After the assassination of Nader Shah of Persia who ruled over most of what is now Afghanistan, local leader Ahmad Shah founded the Durrani Empire in 1747, centred in Kandahar and considered the beginning of modern Afghanistan. After the collapse of the empire in 1823 its flag, a green-white-green triband, remained in use in the Emirate of Herat (1818-1842).
Nader Shah Afshar.jpg

Painting, portrait of Nadir Shah seated on a carpet, oil on canvas, probably Tehran, 1780s or 1790s

This painting is a portrait of Nadir Shah Afshar, one of the most important figures in Iranian history of the last 300 years. Nadir Shah was a brilliant military commander of humble origins who rose through the ranks due to his talent. He was a key figure in the restoration of order in Iran after the Afghan invasion of his country in 1722. At first, he worked in the name of members of the previous dynasty, the Safavids. In 1736, however, he declared himself Shah, and he ruled with considerable success until his assassination in 1747. He established a large and effective army that had few rivals in Asia. With it he repulsed the Ottomans and Russians from Iranian territory and conducted a successful invasion of the Mughal empire in what is now Pakistan and northern India. He defeated the Mughal army in 1739 and seized the capital, Delhi. Among the loot he acquired was the Mughal emperor's jewels, which are still kept in the Central Bank of Iran in Tehran.

This is one of only two portraits of Nadir Shah in oils that survive, but they both seem to date from the late 18th century, several decades after his death. The Shah is shown wearing weapons and other accoutrements (armbands, belt, hat band etc.) that are jewelled with precious stones understood to be from the Mughal treasure. The carpet on which he sits is also Mughal.

Painting, oil pigments on canvas, portrait of Nadir Shah.

Frame height: 179cm

Frame width: 116.5cm

Weight: 60kg (Rough estimate of weight framed and glazed)

Frame depth: 7.5cm
Afsharid (1736-1802)-cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Persie za Afšárovců (1736-1802)
Emblem of the Afsharid dynasty.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY 3.0
Emblem of the Afsharid dynasty. The words say "Sovereignty belongs to God."
Coat of arms of Kingdom of Kartli-Kakheti.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY 3.0
Coat of arms of Kingdom of Kartli-Kakheti.
Safavid Flag.svg
Flag of the Safavid Dynasty from 1576[1] to 1666[2][3]
Zand Dynasty flag.svg
Autor: Orange Tuesday, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Iranian Zand Dynasty
Peace Flag of Fath Ali Shah (with sword).svg
Autor: Orange Tuesday, Licence: CC BY-SA 3.0
The green peace flag of Fath Ali Shah, featuring a lion passant holding a sword.
Black flag.svg

This Black flag has been the flag of various Afghan rulers: Flag of Zengid dynasty and Flag of Afghanistan (pre-1901) and the flag of the Black Guards. This flag has also been the flag of the Sadozai Sudhan rulers of Sidhnuti

This can be used to represent the Abbasid Caliphate, since while the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, black was the dynastic color of the Abbasids and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history. It was also used by many Islamic dynasties in different regions of the world till the late 19th century. It is also used by anarchist groups and pirates.
Afsharid Imperial Standard (3 Stripes).svg
Three-striped version of the Afsharid royal standard.