Africká teologie

Africká teologie (African theology) stojí na učení afrických církví konce 19. a začátku 20. století a formuje křesťanství africkým způsobem myšlení a života. Za centrum africké teologie byla na počátku považována katolická teologická fakulta univerzity Lovanium v konžské Kinshase, kde se v roce 1968 odehrálo Kolokvium o africké teologii.^[1] Drtivé kritice byl podroben koloniální diskurz, který podle afrických teologů likviduje jazyky a kultury, zatímco skutečně křesťanský diskurz má být letniční – vyjadřovat se ve všech jazycích a kulturách.^[2] Africká teologie vypovídá, že evropská interpretace teologických témat pomocí aparátu řecké filosofie neznamená, že tak musí postupovat africká interpretace, která má právo ctít interpretační aparát své, například bantuské filozofie.^[3]

Tématy africké teologie se staly: teologie adaptace (první podoba africké teologie do II. vatikánského koncilu), andrický pól africké teologie (andrický pól afrického teologického myšlení představuje specificky africký pohled na život, víru, moudrost a promýšlení víry tímto pohledem), africká teologie osvobození (jihoafrická černá teologie a další směry).^[4] Africká teologie rozhodně nemění Boží zjevení (teický pól), avšak interpretuje jej a přijímá jej specificky africkým způsobem (andrický pól).^[2]

Mezi významné myslitele africké teologie patří Charles Nyamiti, Bolaji Idowu, John Mbiti nebo Kwesi Dickson. Tito myslitelé také často promýšlejí vztah křesťanství k vybraným tradičním náboženstvím. Význačnými biblisty v rámci africké teologie jsou Lamin Sanneh nebo Kwame Bediako. Bediako a s ním také John Pobee jsou průkopníky africké christologie vystavěné v souladu s kultem předků.^[2]

Z celkového počtu přibližně 685 milionů křesťanů v Africe (2021)^[5] je největší množina římských katolíků, přibližně 158 milionů věřících.^[5][6] K pravoslaví se hlásí přibližně 52 milionů lidí v Africe, z toho 37 milionů věřících má etiopská ortodoxní církev, 10 milionů koptská ortodoxní církev, téměř 3 miliony řecká ortodoxní církev a 2 miliony eritrejská ortodoxní církev. Protestantské církve hlásí dohromady 409 milionů věřících, kteří se ovšem dělí do mnoha církví.^[7] Po anglikánských církvích statistiky v počtu věřících afrických křesťanů uvádí luteránské církve, metodistické církve, kalvinistické církve, baptistické církve, všechny v mnoha místních podobách. Polovina protestantů se hlásí k některé z letničních církví (pentekostalismus).^[2] Menší množiny křesťanů mají potom mnohé původní africké církve, jako je např. Sionská křesťanská církev s patnácti miliony věřících, Věčný posvátný řád cherubínů a serafínů s deseti miliony a řada dalších.^[8]

Vedle v mnoha místních – věroučně nekonfliktních – nových afrických církví se v Africe zrodily rovněž africké křesťanské církve s vyhrocenějšími postoji, zejména vůči bílým misionářům. Tak byl například v roce 1921 v Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo) založen kimbanguismus – nové křesťanství vyznávané věřícími Církve Ježíše Krista na Zemi.^[9] Tito křesťané vyznávají, že skutečný Ježíš byl černé pleti, neboť Ježíš bílé pleti by nebyl určen jim.^[2]

Dalším příkladem vymezující se nové africké křesťanské církve je např. beninská Nebeská církev Kristova, která pokládá katolické křesťanství v Beninu za synkretismus křesťanství a vodunu, a z jejího pohledu za obcování katolíků s čarodějnictvím, proti čemuž se ostře vymezuje.^[10]

Nemalá množina Afričanů vyznává podle afrikanisty a religionisty Ondřeje Havelky vedle křesťanství jedno z tradičních afrických náboženství (vícečetná náboženská identita), případně jejich synkretismus, jako je například křesťanství a bwiti v Gabonu.^[11]