Africký národní kongres

Africký národní kongres
Datum založení	8.jul. / 21. ledna 1912greg.
Předseda	Cyril Ramaphosa
Zakladatel	John Langalibalele Dube
Sídlo	Luthuli House, Jihoafrická republika
Počet členů	896 000
Oficiální web	www.anc1912.org.za
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Africký národní kongres (ANC) je socialistická^[1] strana v Jihoafrické republice. Strana vznikla roku 1912 (Jihoafrický domorodý kongres) jako socialistické hnutí bránící zájmy černošského obyvatelstva. V roce 1926 navázalo vedení ANC spolupráci se zástupci indické menšiny s tím, že společně požadovali vytvoření jednotného, rasově integrovaného demokratického státu. Název Africký národní kongres byl přijat v roce 1955 po spojení Afrického domorodého kongresu, Komunistické strany Jižní Afriky (South African Communist Party, SACP) a komunistické odborové organizace Jihoafrického odborového svazu (Congress of South African Trade Unions, COSATU).^[2] V roce 1955 byl Africkým národním kongresem, Indickým národním kongresem, Jihoafrickým kongresem demokratů, Organizací jihoafrických barevných občanů a Jihoafrickým odborovým kongresem svolán Lidový kongres. Lidový kongres přijal Chartu svobody, která mimo jiné prohlašovala, že „všichni obyvatelé Jihoafrické unie bez rozdílu etnické příslušnosti si jsou rovni“ a že „Jižní Afrika patří všem“. Charta nepožadovala výlučnou nadvládu černého obyvatelstva, ale byla pro znárodnění hlavních průmyslových odvětví. V prvních svobodných volbách po pádu apartheidu které se konaly v roce 1994, zvítězil ANC s 62,6 %. Přesto byla vytvořena tzv. vláda porozumění, složená ze všech parlamentních stran. Prezidentem byl zvolen Nelson Mandela a jedním z jeho zástupců Frederik Willem de Klerk. V roce 1999 Kongres ještě posílil: Obdržel zisk 66,4 %. Při posledních volbách^[kdy?] zvítězil ANC vedený Thabou Mbekim s 69,69 %. V současné době tak vlastní 279 mandátů (z 400). ANC je také členem v mezinárodní organizaci Socialistická internacionála.

Národní demokratická revoluce je označení procesu směřujícího k dosažení národní demokratické společnosti, tedy společnosti, která je posílena lidmi rozumově, ekonomicky, sociálně a politicky smýšlejícími. Vůdci NDR jsou považováni za hybnou sílu a jsou určitými základy uvnitř společnosti k boji za úspěch NDR. Obecně se věřilo, že hlavní síla podpory je v nejvíce koncentrovaných místech pracujících lidí v regionech s nízkou nezaměstnaností, zatímco v zemích s vysokým číslem nezaměstnanosti jsou nezaměstnaní proti.^[zdroj?] Některé z těchto mnoha teorií byly sepsány o NDR autory jako Joe Slovo, Joel Netshitenze a Tshilidzi Marwala.

ANC je v koalici společně s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP) a Kongresem jihoafrických odborů (COSATU). Každý koaliční partner je nezávislá organizace se svým vlastním systémem, členstvím a organizací. Koalice je založena na společném závazku k dokončení Národní demokratické revoluce a potřebě udělat nejpřijatelnější řez mezi jihoafrickými obyvateli k dosažení tohoto cíle.^[zdroj?]

Základním politickým dokumentem ANC je Charta svobody, která byla přijata Kongresem lidu v roce 1955. Charta svobody prohlašuje:

• Vládnoucí silou musí být lid
• Všechny národnostní skupiny, kmeny a obyvatelé musí mít stejná práva
• Lidé se musí podílet na bohatství země
• Půda bude společně sdílená těmi, kteří na ni pracují
• Všichni si budou stejně rovni před právem země
• Všichni budou mít zaručena stejná lidská práva
• Bude zajištěna práce a bezpečnost
• Otevření vzdělávacích a kulturních institucí pro všechny
• Zajistit bezpečné a komfortní domy
• Zajistit mír a přátelství

V roce 1994 ANC schválil Program přestavby a rozvoje jako základní politický rámec vedoucí k proměně Jihoafrické republiky. Hlavními body programu jsou:

• Vyřešení základních potřeb
• Rozvíjet naše lidské zdroje
• Zajistit rozvoj ekonomiky
• Vytvořit demokratický stát a demokratickou společnost

• Pobočky jsou základními celky ANC, kde se členové podílejí na aktivitě ANC a politických diskuzích. Pobočka je představitelem společnosti, reprezentující její práva, vyjadřující její snahu a sjednocující je ke společné snaze na místním rozvoji. Každá pobočka volí výkonný výbor na každoročním Generálním shromáždění.
• Regionální výkonný výbor je volen na Regionální konferenci každé dva roky. Reprezentuje regionální pobočky.
• Okresní výkonný výbor je volen na Okresní konferenci každé tři roky a reprezentuje okresní pobočky.
• Národní výkonný výbor (NEC) je nejvyšší orgán ANC mezi konferencemi a má zodpovědnost za vedení organizace. Je volen každých pět let na Národní konferenci. NEC volí Národní výbor práce – orgán z vlastních řad na koordinaci práce představující každodenní potřebu.
• Národní konference se koná každých pět let. Je to nejvyšší článek ANC vydávající rozhodnutí. Zástupci poboček představují 90% hlasující delegace na Národní konferenci. Národní generální rada se schází mezi Národními konferencemi k zhodnocení programu celého politického hnutí.
• Liga žen ANC plní funkci autonomní části uvnitř celé struktury ANC. Objektivně brání a podporuje práva žen proti všem formám útlaku a zajišťuje úlohu ženy v plné roli organizačního života. Liga žen je zpřístupněna všem ženám, které jsou členkami ANC.
• Liga mládeže ANC plní také roli autonomní části, s cílem sjednotit a vést mládež ke konfrontaci a jednání s problémy, kterým čelí a k zajištění plnohodnotnému přispění snahy ANC. Členství je otevřeno všem obyvatelům ve věku mezi 14 a 35 lety.

Mezi nejvýznamnější představitele strany patřili a patří: Albert Lutuli, Nelson Mandela, Thabo Mbeki, Walter Sisulu, Oliver Tambo, Jacob Zuma a Kgalema Motlanthe.

Strana byla založena 8. ledna 1912 v Bloemfonteinu jako Jihoafrický domorodý národní kongres (SANNC) na ochranu práv černých obyvatel v Jihoafrické republice. Mezi zakládající členy se počítají John Dube (první prezident strany) a básník a spisovatel Sol Plaatje. ANC se od svého založení ztotožňuje s prohlášením, které pronesl Pixley ka Isama Seke v roce 1911: „Zapomeňme na všechny historické rozdíly mezi Afrikánci a spojme se v jednu národní organizaci.“

V roce 1961, částečně v reakci na masakr v Sharpeville, vznikl vojenský orgán nazvaný Umkhonto we Sizwe (Kopí národa, zkráceně MK), jako prostředek pro ozbrojený boj proti apartheidu. Jako ozbrojené křídlo ANC byl formálně uznán v říjnu 1962. K zakladatelům této organizace patřil i Nelson Mandela.

V první polovině 60. let prováděl MK sabotáže, zejména bombové útoky na vládní zařízení. Jak však ANC omezovalo svou přítomnost v Jižní Africe, kádry MK byly omezeny na výcvikové tábory v Tanzanii a sousedních zemích. Až v 70. letech se podmínky pro ozbrojený boj zlepšily, zejména po nepokojích v Sowetu v roce 1976, kdy tisíce studentů překročily hranice, aby hledali vojenský výcvik. Partyzánská aktivita MK v Jižní Africe během tohoto období rostla (jeden z odhadů zaznamenal nárůst z 23 incidentů v roce 1977 na 136 incidentů v roce 1985). Ve druhé polovině 80. let bylo při těchto útocích zabito i několik jihoafrických civilistů.

Během tohoto období vedly aktivity MK vlády Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana k odsouzení ANC jako teroristické organizace. Postoj západních režimů souvisel i s kontextem studené války a se značným množstvím podpory – finanční i technické – kterou ANC dostával od Sovětského svazu.

V roce 1994 se uskutečnily podle prozatímní demokratické ústavy první všerasové volby, ve kterých získal většinu ANC – 66,7 % hlasů. Byla vytvořena celonárodní vláda národního porozumění a Nelson Mandela se stal prvním černošským prezidentem v dějinách země. V roce 1996 byla přijata definitivní demokratická ústava JAR. ANC získal v prvních volbách zejména hlasy černošského obyvatelstva s výjimkou Zuluů, kteří volili stranu Inkatha Freedom Party.

ANC byl nejúspěšnější stranou i ve druhých parlamentních volbách, které se konaly v roce 1999. Získal v nich 66,4 % hlasů, tedy 226 ze 400 křesel. Ale ani tento počet nezajistil ANC ústavní většinu v parlamentu. To by totiž umožňovalo měnit jihoafrickou ústavu z roku 1996. Političtí komentátoři poukazovali, že dvoutřetinová většina je nebezpečná pro politický vývoj v zemi. Všechny vlády totiž potřebují silnou opozici. Navíc panoval názor, že jihoafrická ústava je liberálním dokumentem a není třeba ho výrazněji měnit.

V prvních i druhých volbách kandidoval ANC spolu s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP), což přispělo k určité části bělošského obyvatelstva nevolit ANC.

Následující čtyři roky se strana dostala pod silnou vnitropolitickou analýzu, která odhalila korupci ve všech vrstvách státní správy. I přesto však převládal názor, že strana vyhraje volby i v roce 2004. Největším překvapením byla provincie Limpopo, z které se ozývaly nejsilnější kritické hlasy. Byla dokonce první v počtu odevzdaných hlasů ANC, volilo ho více než 80% obyvatelstva. Celkově potom ANC získal přes 70% hlasů, tedy více než dvoutřetinovou většinu hlasů.

Ve volbách v roce 2009 ANC opět získal nejsilnější podporu a vyhrál. Nebude ale mít dvoutřetinovou ústavní většinu v Národním shromáždění. ANC získal 65,9 % hlasů a 9. května 2009 tak mohl zvolit za prezidenta Jihoafrické republiky svého předsedu Jacoba Zumu. Jihoafrická republika nyní čelí krizi a k zajištění stability Jacob Zuma prohlásil, že vítězství ANC nepřinese žádné dramatické změny v politice a ekonomice. ANC chce udržet spravedlivý a pro všechny dostupný růst, který zajistí dobrá zaměstnání a dlouhodobě fungující existenci.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku African National Congress na anglické Wikipedii.

• Horáková, Hana : Národ, kultura a etnicita v postapartheidní Jižní Africe, Hradec Králové : Gaudeamus, 2007
• Zimák, Alexandr : Jihoafrická republika, Praha : Libri, 2003
• Harwood, Ronald : Mandela, New York : Plume, 1987
• Keller, Edmond J. : South Africa in Southern Africa : domestic change and international conflict, Boulder : Lynne Rienner, 1989

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Africký národní kongres na Wikimedia Commons
• ANC.org.za
• Volby vyhrál ANC
• Masakr v Sharpeville
• ANC se prohlásil za vítěze voleb
• Století Afrického národního kongresu