Agá Muhammad Chán
| Agá Muhammad Chán | |
|---|---|
| perský šáh | |
 | |
| Narození | 1742 Gorgán |
| Úmrtí | 17. června 1797 (ve věku 54–55 let) Šuša |
| Otec | Mohammad Hasan Khan Qajar |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Agá Muhammad Chán (persky آقا محمد خان قاجار; 1742 – 17. června 1797) byl první perský šáh z rodu Kádžárovců, zakladatel královské dynastie. Jako šáh vládl od roku 1789 do své smrti, korunován byl v březnu 1796.
Původně kadžárský kmenový náčelník opět sjednotil perská území, která se po smrti Nádirově (1747) fakticky osamostatnila. Jeho tažení byla mimořádně krutá; například dobytí Gruzie bylo provázeno rozsáhlými masakry. V září 1795 dobyl Tbilisi a po masakrech místních obyvatel bylo asi 15 tisíc Gruzínců, žen a dětí odvlečeno do Íránu do otroctví.
Agá Muhammad byl energický a inteligentní vládce. Byl to on, kdo učinil hlavním městem Persie Teherán. Neměl potomky, protože byl v mládi vykleštěn, aby se nemohl účastnit bojů o moc. Miloval šperky a drahokamy, ale ani svou moc, ani své klenoty si už nestihl užít. V červnu 1797 ho během výpravy do oblasti dnešního Náhorního Karabachu ubodali k smrti dva vlastní sluhové. Služebníci, kteří měli být následující den přísně potrestáni, Agu Muhammada v noci zavraždili dýkou v jeho stanu.[1] Následníkem se stal šáhův synovec Fát Alí.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Agá Muhammad Chán na Wikimedia Commons - Stránky o rodu Kádžárovců (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Emblem of the Qajar Dynasty (Lion and Sun)
افوض امری الی الله عبده محمد
Artwork of Mohammad Khan Qajar, the founder of the Qajar dynasty of Iran (1785–1925).
Christies description:
FULL LENGTH PORTRAIT OF AGA MUHAMMAD KHAN QAJAR QAJAR IRAN, CIRCA 1820 Oil on canvas, Aga Muhammad Khan kneels on a rug, hand on hip, wearing a red embroidered robe with jewelled sleeves, tall pearl and emerald embellished hat, floral sash with dangling pearl tassle and dagger tucked in, with studded belt and sword of state in front of him and draped curtain behind, a few areas where the paint has chipped, areas of repainting, unframed.
There existed, in the early Qajar period, a tradition of 'historical' portraiture, important as dynastic legitimacy continued to be an issue of consequence. The numerous depictions of the Qajar royal family were perhaps intended to reinforce the length of the pedigree and the importance of the dynasty. Charles Texier counted some 60 in different palaces (Vol. II, 1853, pp.128-9, referenced in Julian Raby, Qajar Portrai ts, London, 1999, p.49). The tradition was well established by the time Fath 'Ali Shah acceded to the throne, and it must certainly have played a role in the projection of his monarchical pretensions (Raby, op. cit., p.49). Aga Muhammad Khan (1742-97), as the man credited with the establishment of the Qajar dynasty, is unusual as subject matter but logical when considered within this framework of portraiture as a mechanism for portraying political legitimacy.
The facial style of Aga Muhammad Khan in this work is interesting. There seemed to be a tendency towards depicting faces either with a distinct youthful innocence or old and wizened. In two of a series of historical portraits by Mehr 'Ali published in Raby's Qajar Portraits (Nos. 115-6, pp.50-1), the features of Afrasiyab, the King of Turan and Chingiz Khan are painted in the latter style, riddled with wrinkles and with soft features and downcast expression, reminiscent of the present example.