Agata Zbylutová

Agata Zbylutová
Narození	27. května 1974 (49 let) Zgorzelec
Alma mater	Fakulta umění Zelenohorské univerzity
Povolání	výtvarnice a vysokoškolská učitelka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agata Zbylutová (* 27. května 1974 Zgorzelec) je polská výtvarná umělkyně^[1], multimediální umělkyně, fotografka, kurátorka výstav, akademická pedagožka, přednášející na Akademii umění ve Štětíně^[2] a feministka^[3].

Životopis

V letech 1989–1994 studovala na Střední výtvarné škole v Jelení Hoře. V letech 1993–1999 studovala na Institutu kultury a výtvarných umění Akademie výtvarných umění v Zieloné Hoře (dnes Institut výtvarných umění Zielohorské univerzity). Diplom získala v Ateliéru kresby a intermédií doktora Zenona Poluse (1953-2013).^[4] V roce 2008 získala doktorát z užitého umění na Fakultě multimediálních komunikací Akademie výtvarných umění v Poznani (dnes Univerzita umění v Poznani) a v roce 2012 se habilitovala na Státní univerzitě televize a divadla v Lodži na Fakultě kamery a televizní tvorby.

V letech 2000–2005 byla nejprve kurátorkou a později manažerkou Galerie Amfilada.^[5] Během této doby galerie uspořádala několik desítek kolektivních i samostatných výstav umělců jako: Elżbieta Jabłońska, Sławomir Brzoska, Ryszard Górecki, Marcin Berdyszak. Zakladatelka a kurátorka Festivalu umění mládeže PRZECIĄG, který se formou bienále konal v roce 2007 (vítězka Aleksandra Ska)^[6], 2009 (vítězka Anna Orlikowska)^[7] a 2011 (vítězka Justyna Górowska)^[8].

V roce 2004 koordinovala Národní kulturní program „Znamení doby“ v Západopomořském vojvodství. V roce 2005 jí byla udělena bronzová medaile Gloria Artis za zásluhy o kulturu.^[9] V roce 2004 založila ve Štětíně Spolek současného umění Zachęta^[10], který tento ministerský program realizoval. Od roku 2004 je prezidentkou tohoto sdružení, které v té době vybudovalo Regionální sbírku současného umění Zachęta - největší sbírku současného umění v západním a severním Polsku. V rámci "Zachęty" zorganizovala několik desítek uměleckých akcí oživujících místní uměleckou komunitu, jako jsou: PINK PONG (2010)^[11], Wunderkammer (2012)^[12] a výstavy založené na Sbírce vytvořené sdružením: SPORES (2010)^[13] v nové kancelářské budově Oxygen ve vlastnictví Echo Inwestment postavené v centru Štětína, Nic nie jest wiecznie ważne (Nic není věčně důležité, 2011) v CSW Znaki Czasu v Toruni^[14], Siła człowieka nie zakrzywi światła (Lidská síla neohýbá světlo) v Galeria Manhattan (2014)^[15] nebo Love me Tender na BWA v Gorzów Wielkopolski (2015)^[16]. Zpočátku působila jako prezidentka Spolku a v letech 2010–2012 také jako koordinátorka pro město Štětín jmenovaná městem Štětín. Trafostacja Sztuki ve Štětíně^[17] vedla k vytvoření instituce, kterou město Štětín v atmosféře skandálu^[18] pověřilo vedením nově založené společnosti Baltic Contemporary.

V letech 2009–2018 pracovala jako odborná asistentka na Katedře krajinářství Západopomořanské technické univerzity ve Štětíně; v letech 2005–2006 vedoucí odboru kultury, školství a sportu, Maršálský úřad Západopomořského vojvodství. Od roku 2010 působí na Akademii umění ve Štětíně (od roku 2013 jako docentka), kde vede Ateliér fotografie a postumělecké činnosti^[19], a od roku 2018 je také vedoucí ateliéru Katedry fotografie^[20].

Má za sebou přes 100 samostatných a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Bělorusku, Rusku, Ukrajině, Francii, Chorvatsku, Velké Británii a USA. Žije a pracuje ve Varšavě a Štětíně.

Tvorba

Autoportréty

V tvorbě Agáty Zbylutové dominují autoportréty. Zachází s nimi jako s nejupřímnějším způsobem vyjádření, který zároveň označuje místo, kde byl pořízen, s přihlédnutím k podmínkám jako pohlaví, věk, krása, rasa atd.^[21][22] Dále uvažuje autoportrét jako nejetičtější formou vyjádření, která si i přes tisíciletí nevypůjčuje obrazy jiných lidí z tradic, neuzurpuje si právo s nimi disponovat, prohlížet je a hodnotit. Tato praxe se stává zvláště důležitou v projektech, ve kterých pracuje se svým vlastním tělem a image, jako je Pańcia, během níž umělkyně experimentuje a podrobuje své tělo ošetřením estetické medicíny, jako je hydratace kyselinou hyaluronovou, botox nebo liftingové nitě, a jejich výsledky viditelné na autoportrétech.

Dotčená témata

Vyprávění, které ve svém umění vede, je výsledkem pozorování světa z ženské perspektivy.

Moje výpověď je výpovědí ženy, rozšířenou o obsedantní pozorování jiných žen – jak žijí, jaké volby dělají, jejich emoce, kulturní, sociologické a právní podmínky. Všímám si nerovností, se kterými se potýkají, toho, že většinou startují z horší pozice, na cestě překonávají mnoho překážek a je pro ně těžké dostat se tam, kam by to bez potíží dosáhly v mužském fyzickém i kulturním těle. Zvláště důležité jsou pro mě vztahy žen k vlastnímu tělu, jak se mnoha z nich zmocňuje „mýtus krásy“ a jak zkušenost a životní moudrost zápasí s těly, která se vzpírají estetickým standardům.

Agáta Zbylutová

V počátečním období své tvorby sahá po tématech spojených s manželstvím Tak, czyli Nie (Ano, nebo ne) a Najpiękniejszy dzień w życiu (Nejkrásnější den ve vašem životě),^[23] mateřstvím (Diane 35)^[24] a široce chápaným fungováním mladé ženy ve společnosti W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim (V umění se sny plní, ale ne každému)^[25]. Konfrontuje očekávání kladená na ženy v patriarchálních kulturách s jejich individuálními očekáváními a ambicemi (například Jesteśmy Milutkie / Jsme mazlivé).^[26] Tato témata se vyvíjejí s věkem samotné umělkyně a rozšiřují se o zážitky a obavy zralé ženy (Świetliki^[27], Pielgrzymka z Częstochowa^[28], The Nude Who Went Down The Stairs /Akt sestupující se schodů/, Now is Dancing in the Room /Teď tančí v pokoji/^[29]).

Zvláštní místo v této době věnovala dílům zaměřeným na boj proti ageismu, body-shamingu a propojení žen mezi veřejným hodnocením jejich fyzické přitažlivosti a odvětvím krásy a fitness: Most Shocking is Not How Shocked You Are Now, But How Unshocked You Will Be in the Future^[30], ve kterém umělkyně využívá kuchyni jako cvičebnu, nebo The Power of Love^[31] s využitím liftingových náplastí a Fotografia Intymna (Intimní fotografie)^[32], kde zobrazuje intimní místa na obrazovce notebooku. V projektu 28.700,00^[33] inaugurovaném během Bienále v Zielonej Góře, odkazujícímu na ikonický projekt Romana Opałky Counted Images, autorka porovnává své autoportréty s cenami ošetření, které podstupuje na vlastní tváři. Tento projekt je zamýšlen k provádění po celý život a po následných léčbách se zvyšuje počet v názvu. Stále více čísel místo počítání ubíhajícího času počítejte částky, které byly vynaloženy na zastavení tohoto času. Stávají se součástí procesu, který je odsouzen k neúspěchu.^[34]

Motivem, který je v tvorbě Zbylutové již léta přítomen, jsou šaty. Svůj první subjekt připravila dva roky po promoci. Jednalo se o nadrozměrné svatební šaty, které vystavila spolu s 13 fotografiemi, jak si je zkouší (Ponad miarę, ale w normie).^[35] Dalším z nich bylo Sukniowstapienie^[36] (ornátové šaty vyrobené v Ateliéru Kasie Hubińské, text Inga Iwasiów, 2014). Tyto šaty byly inspirovány skutečností, že dívkám bylo dovoleno sloužit jako oltářnice v katolické církvi, a vyvolává otázky ohledně absence žen v pozicích v církevních strukturách.

Dalšími šaty byly Kawiorowa Patriotka^[37], vyrobené ze šál fanoušků polské reprezentace (2017), určené pro dlouho očekávanou vůdkyni Pochodů nezávislosti a královnu stadionů. Doplnil ji projekt Kawiorowe Patriotki^[38][39], kde byly během pobytu Enclave v Galerii Propaganda ušity druhé šátkové šaty, tentokrát určené pro aktivistku Charlotte Drag Queer^[40], které splňují nároky pozitivitu těla a podporuje neheteronormativitu.

Posledním z nich je Czarna, Czarna Spódnica^[41], kinetický objekt, který na přítomnost diváků reaguje otáčením kolem své osy. Název odkazuje k Černým protestům, ale také k v 80. letech velmi oblíbené pohádce o „černo-černém lese“, kterou si děti a teenageři vyprávěli, aby se navzájem strašili.

Motiv slavnostního oblečení se objevil i v projektu Face Off (2015)^[42] instalovaném na 30metrové stěně stanice metra Marymont. Skládá se z několika desítek tančících ženských těl oděných do pláštěnek Kristových rytířů. Společným rysem všech těchto projektů je, že ženské tělo existuje pouze potenciálně. Šaty-subjekty i fotografie si zachovávají svůj tvar, takže samotná žena chybí.

Instagram

Svou aktivitu na Instagramu využívá jak k analýze samotného média Insta Exercises (2017-2018)^[43][44], tak jako platformy pro propojování, podporu, výměnu zkušeností a rozšiřování feministického, rovnostářského, ekologického a uměleckého povědomí.^[45][46][47]

Vybrané samostatné výstavy

• 2019 – Panička, Městská galerie v Třinci, Česká republika^[48]
• 2019 – Tak Bardzo na Zawsze, Umělecká kolonie v Gdaňsku^[49]
• 2018 – Pańcia, Galeria Biała Centrum Kultury w Lublinie^[50]
• 2015 – Face Off, Galeria Program, Varšava^[51]
• 2015 – Face Off, Galeria A19, Metro Marymont, Varšava^[52]
• 2014 – Szalik i medalik, Centrum Rzeźby Polskiej w Orońsku^[53]
• 2014 – Perygeum, Gdańska Galeria Miejska, Gdańsk^[54]
• 2012 – Nic nie jest takie jak mówią, Galeria BWA w Bielsku-Białej^[55]
• 2011 – Bohaterki są zmęczone, Galeria Art Cube, Greifswald
• 2009 – W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim, Národní muzeum ve Štětíně
• 2009 – W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim, Galeria XX1 Mazowiecki Instytut Kultury^[56]
• 2007 – Tak, czyli Nie. Herstory, Galeria Manhattan, Łódź^[57]
• 2005 – Jestem niczyja, Galeria ON, Akademie výtvarných umění v Poznani^[58]
• 2003 – Až vyrostu, chci být krásná, Galerie Akhmatova, Pertersburg, Rusko
• 2002 – Jsme roztomilí, Galerie Polského institutu v Minsku, Minsk, Bělorusko
• 2000 – V pěti příchutích, Galeria Amfilada, Szczecin
• 1999 – Tělo nestačí, výstava diplomů, Supermarket Biedronka, Zelená Hora

Vybrané skupinové výstavy

• 2020 – „…Która była”, Národní muzeum v Gdaňsku^[59]
• 2019 – Stany Skupienia, Muzeum Współczesne Wrocław we Wrocławiu^[60][61]
• 2019 – Królowa Pszczół, Galeria Kronika w Bytomiu^[62]
• 2019 – Boli mnie, gdy się śmieję, Galeria BWA WARSZAWA, Varšava^[63]
• 2018 – Wielowątkowość taniny, CSW Znaki Czasu w Toruniu^[64]
• 2018 – Na pozór silna dziewczyna, a w środku ledwo się trzyma, Galeria Lokal_30, Varšava^[65]
• 2017 – Granice / linie cięcia – Wystawa sztuki polskiej z kolekcji Centrum Sztuki Współczesnej w Toruniu, YermilovCentre, Charków^[66]
• 2017 – Polki, Patriotki, Rebeliantki, Galeria Arsenał w Poznaniu^[67]
• 2016 – Dotyk. O sztuce haptycznej, BWA w Kielcach^[68]
• 2015 – Love me Tender, Miejski Ośrodek Sztuki W Gorzowie Wielkopolskim^[69]
• 2015 – Przejścia graniczne, Galeria Biała, Lublin^[70]
• 2013 – Teksty Konteksty Interteksty. Kolekcja w procesie. III pokaz zbiorów radomskiej „Elektrowni”, CSW Elektrownia, Radom^[71]
• 2013 – POZA CZASEM – Spectra Art Space, Fundacja Rodziny Staraków, Varšava^[72]
• 2012 – Medialny Stan Wyjątkowy, Galeria EL w Elblągu^[73]
• 2011 – Polityka – polskie wybory 1944 – 2010, Muzeum Narodowe w Szczecinie (Národní muzeum ve Štětíně)
• 2010 – Sukienka, Zamek Centrum Kultury w Poznaniu^[74]
• 2010 – Najprawdziwsze historie miłosne. Alegorie miłości we współczesnej sztuce polskiej, Národní muzeum ve Štětíně^[75]
• 2009 – Transfer: Polen I, Schafhof – Europäisches Künstlerhaus Oberbayern, Freising, Německo
• 2008 – Miejsce do mieszkania, miejsce do kochania…, Bałtycka Galeria Sztuki Współczesnej w Słupsku^[76]
• 2007 – Profile I: Polish Art Today, Anya Tish Galery, Houston USA
• 2005 – Przestrzenie intymności, Národní muzeum ve Štětíně
• 2005 – ANNE, MARIE, MADELEINE – PHOTOGRAPHIE POLONAISE CONTEMPORAINE, Rok Polski we Francji, Stowarzyszenie Apolonia, Strassbourg, Francie
• 2003 – Wspólna pasja, Faunomania, Centrum Rzeźby Polskiej w Orońsku
• 2001 – SYBARIS – IV Bałtyckie Biennale Sztuki Współczesnej w Szczecinie, Muzeum Narodowe w Szczecinie (Národní muzeum ve Štětíně)

Práce ve sbírkách

• Gdaňská sbírka současného umění; Depozit Magistrátu města Gdaňsku v NOMUS Nové muzeum umění Pobočka Národního muzea v Gdaňsku ve výstavbě^[77]
• Centrum pro současné umění "Znaki Czasu" v Toruni^[78]
• Národní muzeum ve Štětíně^[79]
• Mazovské centrum pro současné umění "Elektrownia" v Radomi^[80]

Stipendia a rezidence

• 2009 – Rezidenční stipendium Schafhof-Europäisches Künstlerhaus Oberbayern, Freising (Mnichov), Německo.^[81]
• 2008 – Umělecké stipendium maršála Západopomořského vojvodství ^[81].
• 2003-2004 – roční stipendium Mendelsonovy nadace v Berlíně ^[81].
• 2000 – Rezidenční stipendium v Mecklenburg Art House Schloss Plüschow, Německo ^[81].

Publikace

• Muka, monografická publikace Agáty Zbylutové, ed. Łukasz Musielak, vědecká recenze Magdalena Ujma, vydavatel: Vědecké nakladatelství Fakulty malby a nových médií Akademie umění ve Štětíně, spoluvydavatel: Kulturní centrum Galeria Biała v Lublinu, ISBN 9788395134067, ISBN 9788362191505, Štětín 2019
• Vidět sebe, Selfie, Terapie autoportrétu - pokonferenční publikace 2. Národní fotografické vědecké konference "Vidět sebe" na Akademii výtvarných umění v Katovicích (2018), článek AKTY, KTERÝ SEŠEL DO SCHODU, NYNÍ TANČÍ. THE ROOM vydavatel: Akademie výtvarných umění v Katovicích, 2019, ISBN 978-83-65825-34-6.
• Agata Zbylutová, katalog nakladatelství Galeria Bielska BWA, autoři textů: Magdalena Ujma, Agata Smalcerz, Aleksandra Gieczys-Jurszo, Magdalena Wichierkiewicz, Bielsko-Biała, 2012,ISBN 978-83-87984-78-6.
• Zatímco žijeme katalog 9. Trienále mládeže v Centru polského sochařství v Orońsku (článek Agáty Zbylutové Nad míru, ale v rámci normy) kurátorka a editorka projektu: Marta Czyż, vydavatelka Centra polského sochařství v Orońsku, 2020, ISBN 978-83-64653-27-8.
• Reborn Dogs Nové interpretace umění směrem k nečlověku (článek Agáty Zbylutové. Běž rychle, kousej tvrdě, str. 133-142), ed. Magdalena Swacha, vědecká recenze prof. Roman Kubicki nakladatelství Publish Art Association, 2019, ISBN 978-83-941932-4-9.
• Zásah do fotografického obrazu jako umělecká strategie od Hippolita Bayarda k post-internetovému umění, Rynek, Społeczeństwo, vědecký časopis Kultura č. 4 (16) 2015, ISSN 2300-5491.

Galerie

• 
  Jednu z největších prostorových forem vytvořil v rámci 1. bienále prostorových forem v Elblągu (1965) Jerzy Lengiewicz (ve spolupráci s M. Karpowiczem a S. Wierzbickim). Socha stojí v parku. M. Kajki a je vysoká 9 metrů. Obyvatelé Elblągu nazývali „naslouchací anténou pro nepřátelskou inteligenci“. Původně stál poblíž dnešní budovy radnice, poblíž ul. Ratuszowa. Stojí v parku Kajki od 80. let 20. století.Výtvarné umělkyně v interakci se sochou: Iwona Demko a Agata Zbylut a kurátorka Karina Dzieweczyńska realizující projekt Kongres marzycielek (Kongres snílků) pro Centrum Sztuki Galeria EL. 2019.
• 
  Socha Wandy Gołkowské vznikla na 1. bienále prostorových forem v roce 1965 v Elblągu společně s umělkyněmi: Agatou Zbylut a Iwonou Demko, které tímto zvráceným způsobem vzdávají sochaři hold v rámci projektu Kongres marzycielek (Kongres snílků) pro Centrum Sztuki Galeria EL. 2019.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agata Zbylut na polské Wikipedii.

Související články

• Ženy ve fotografii
• Seznam polských fotografek

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Agata Zbylutová na Wikimedia Commons
• Oficjalna strona internetowa [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.