Agdam

Agdam Ağdam
Poloha
Souřadnice	39°59′ s. š., 46°55′ v. d.
Nadmořská výška	369 m n. m.
Časové pásmo	UTC+04:00
Stát	Ázerbájdžán Ázerbájdžán
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Agdam
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	0
Správa
Starosta	Vagif Hasanov
Vznik	18. století
Označení vozidel	02
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agdam (ázerbájdžánsky: Ağdam, rusky: Агдам) je znovuobnovované město v Ázerbájdžánu, oficiálně hlavní město Agdamského rajónu.^[1] Město bylo založeno v 18. století. Na konci sovětského období mělo 39 200 obyvatel.^[2]

Arménské síly obsadily Agdam v červenci 1993 během první války v Náhorním Karabachu.^[3] Ázerbájdžánské obyvatelstvo bylo z města vyhnáno. Arméni, aby odradili Ázerbájdžánce od návratu, zničili většinu města. Během arménské okupace bylo město opakovaně vypleněno, vše cenné bylo vyvezeno do Arménie a domy rozebrány na stavební materiál.^[4] V rámci dohody, která ukončila válku v Náhorním Karabachu v roce 2020, byly ruiny města a celý agdamský rajón dne 20. listopadu 2020 vráceny pod ázerbájdžánskou kontrolu.^[5][6]

Jméno města v ázerbájdžánštině znamená bílý dům (ağ znamená „bílý“ a dam „dům“ nebo „podkroví“), což odkazuje k „jasnému prosluněnému bílému domu“, který si ve městě postavil Chán Panah Ali z Karabašského chanátu.^[7] Tento dům byl po téměř dvě staletí výraznou městskou dominantou.

Podle jiné verze slovo Aghdam znamená ve staré turečtině „malá pevnost”. Podle této verze v dávné minulosti v této oblasti žily turkické kmeny, které si zde pro obranu budovaly malé pevnosti.

Agdam byl založen v roce 1741 nebo v roce 1752^[8] a status města obdržel v roce 1828.^[9] Nachází se 26 km od Chankendi. Před arménským zničením ve městě fungovaly továrny na máslo, stroje, výroba brandy, vinařství, zpracování hedvábí. Město mělo dvě nádraží a jedno letiště.^[10][11]

Agdam byl dějištěm brutálních bojů v první válce o Náhorní Karabach. Agdam se stal centrem pro uprchlíky z Náhorního Karabachu, kteří doufali, že boje město minou, protože se nenacházelo v Náhorních Karabachu. Proslulá Džuma mešita se stala provizorní márnicí.^[12] Podle novináře Roberta Parsona použili ázerbájdžánské síly Agdam jako základnu pro útoky na Karabach, odpálení raket BM-21 Grad a odtamtud ostřelování civilistů.^{[13] [14]} Po pádu města bylo veškeré obyvatelstvo vyhnáno na východ, do Ázerbájdžánu.^[15]

Arménská armáda používala město jako nárazníkovou zónu až do listopadu 2020. Díky tomu byl Agdam zcela zničen, včetně historických památek.^{[16] [17]} Co nebylo zničeno během bojů, bylo cíleně zničeno v poválečném období, kdy materiál z demolovaných domů byl použit mimo jiné i na výstavbu nových budov ve Stěpanakertu.^[18]

Podle organizace Human Rights Watch bylo město cíleně vypleněno a spáleno na příkaz arménských vládních orgánů.^[19]

Rada bezpečnosti OSN přijala 29. července 1993 rezoluci 853, která odsuzovala okupaci Agdamu a požadovala „okamžité ukončení veškerého nepřátelství a okamžité, úplné a bezpodmínečné stažení okupačních sil účastnících se konfliktu z agdamského regionu a všech ostatních nedávno okupovaných regionů Ázerbájdžánu”.^[20]

V důsledku arménské vojenské agrese vůči Agdamu bylo zabito 5 897 občanů města, zmrzačeno bylo 3 531 agdamských lidí a 1 871 dětí se stalo úplnými sirotky.^[21]

Ve zničeném městě kdysi žilo téměř 40 000 lidí,^[2] po arménské okupaci se změnilo v neobydlené město duchů.^[22] Slavná agdamská mešita byla přeměněna na stodolu pro dobytek a prasata. Fotografie mešity plné prasat se staly pro Ázerbájdžán symbolem okupace Agdamu a celého Karabachu. Prasata v mešitě bez střechy vyvolala kritiku ázerbájdžánských a tureckých komunit, jejíž členové proto v roce 2010 napsali dopis papeži Benediktovi XVI. a požádali ho, aby apeloval na Armény ohledně záchrany mešity.^[23] Neuznaná Republika Náhorního Karabachu vydala oficiální zprávu o tom, že prostor bude vyčištěn a mešita zrekonstruována – nikdo až do roku 2020 ale nepotvrdil, že by záchrana mešity skutečně probíhala.^[12]

Fotograf Andrej Galafyev, který mešitu v roce 2007 navštívil, v červnu 2010 uvedl, že „podlaha v mešitě je zcela znečištěná hnojem dobytka, který ve dne bloudí po ruinách Agdamu“. Jeho fotografie ukazovaly dobytek v mešitě. Tato zpráva vyvolala kritiku ázerbájdžánských a tureckých novin.

V roce 2008 nazval časopis Lonely Planet město Agdam „kavkazskou Hirošimou”.^[24]

Zpustošené ruiny města přitahovaly nejen senzacechtivé turisty, ale i tradiční příznivce opuštěných měst. Přístup do něj nebyl oficiálně zakázán a na vlastní nebezpečí se do něj vypravují turisté z různých zemí.

(c) President.az, CC BY 4.0

V rámci dohody, která ukončila válku v Náhorním Karabachu v roce 2020, bylo město a jeho okolí dne 20. listopadu 2020 vráceno pod ázerbájdžánskou svrchovanost.^[5] Dne 23. listopadu 2020 navštívil Agdam prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev spolu s první dámou Mehriban Alijevou, pomodlil se v Mešitě Džuma a vztyčil nad troskami města ázerbájdžánskou vlajku.^[25]

Krátce po návratu pod ázerbájdžánskou správu začalo odminovávání města. Očekává se, že v letech 2023–2025 se budou moci do trosek města stěhovat první lidé, kompletně by mělo být město odminováno během 15 let.^[26][18] Ke konci roku 2020 se jednalo o nejzaminovanější město na světě. V květnu 2021 bylo potvrzeno, že centrum města bude obnoveno. V návaznosti na to se začalo se stavbou moderní silnice a železnice mezi městy Barda a Agdam.^[27][28]

V červenci 2023 prezident Alijev ustanovil 20. listopad jako den města Agdam a rozhodl se tento svátek každoročně slavit.^[29]

V roce 1912 žilo ve městě 623 lidí. V roce 1989 ve městě žilo 28 031 lidí. Před pádem města tam žilo 39 200 obyvatel. V roce 2020 je město zničené a bez obyvatel. Od roku 2020 probíhá odminovávání města a masivní stavební práce. Do roku 2026 má být do města přestěhováno až 10 000 obyvatel.

Agdam bylo vždy plně muslimským městem s převahou šíitských muslimů. Ve městě jsou dvě význačné mešity – Mešita Džuma a Mešita Šahbulag. Během arménské okupace byly mešity používány jako chlév a stodola.^[30]

V letech 2016–2020 byla Mešita Džuma používána jako arménské vojenské velitelství.

Mešita Džuma je v relativně dobrém stavu, je to nejzachovalejší budova z celého města. Podobu mešity navrhl architekt Krbalaj Safichan Karabachi. Tato dvoupatrová budova s šesti kupolemi a dvěma věžemi, vystavěná v letech 1868–1870, má vytlučená okna, zničený mramorový strop i veškerou výzdobu interiérů.

Město se nachází v nadmořské výšce 369 metrů na moře, na úpatí Karabašských hor. Z města je to 26 km do Chankendi a 365 km do Baku. Agdam má chladné, polosuché podnebí.

V okolí města i v něm samotném bylo velké množství vinic, protože díky slunnému počasí bylo pěstování hroznů a jejich zpracování nejčastější obživou obyvatel. Dalším obchodním artiklem byla výroba a vývoz másla. Postupem času se do popředí začal prosazovat strojírenský průmysl a do města byla zavedena železnice.^[12]

V Agdamu vzniklo Muzeum chleba, které bylo první v Sovětském svazu a druhé na světě. Bylo zřízeno v roce 1983 ve starém mlýně z 19. století. Nacházel se v něm mechanický mlýn s kapacitou mletí 8–10 tun pšenice denně a také čistič zrna a další ukázky nástrojů, hrnců a pekařského náčiní. V muzeu byly představovány různé druhy tradičních chlebů z mnoha okolních oblastí.

Muzeum chleba bylo chráněno Sovětským svazem a bylo místní kulturní památkou.^[31]

V roce 1992 zaútočily na muzeum arménské ozbrojené síly. Raketa po svém výbuchu způsobila požár, při kterém shořelo 1 500 muzejních exponátů.^[32]

Po převzetí města 20. listopadu 2020 bylo zjištěno, že z muzea zůstaly jen rozpadající se obvodové zdi.^[33]

S Agdamem je spojen ázerbájdžánský styl hudby mugam. Ve městě existovala i hudební škola tohoto směru.

Od roku 1951 má Agdam vlastní fotbalový klub FK Karabach Agdam, který je od první války v Karabachu v Baku. V srpnu 2017 postoupil do skupinové fáze Ligy mistrů UEFA a stal se historicky prvním ázerbájdžánským klubem, kterému se to podařilo.^[34]

• Tiszavasvári, Maďarsko

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agdam na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Agdam na Wikimedia Commons