Agelmund

Agelmund
langoboardský král
Narození4. století
Úmrtí4. století
PotomciGudinger (?), Lamicho a Tochter (?)
OtecAio
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Origo gentis Langobardorum
Kovová královská koruna Langobardů

Agelmund (4. století? – 5. století?) byl langobardský král na konci 4. a počátku 5. století. Podle legendy byl jeho otcem Aion (Ajon), který byl spolu se svým bratrem Iborem prvními mytickými panovníky Langobardů.[1]

Langobardi v období stěhování národů migrovali podél řeky Labe od Baltu[2] na jih, na území, které nazvali Scatenauge a později proti proudu řeky Labe na území Patespruna.[3] Území obýval germánský kmen Sasů s nimiž Langobardi vedli neustálé boje, nakonec se někteří Sasové k nim připojili a společně s Langobardy zvolili za svého vůdce Agelmunda, který je prvním historický doloženým králem Langobardů.[3] Jeho jmenováním nastal mezi Langobardy rozvoj monarchistické instituce, aniž by zanikla autonomie různých langobardských božstev. Po volbě Agelmunda pokračovali Langobardi pod jeho vedením podél řeky Labe na území Čech a poté jižní Moravy[4] a Vídeňské pánve.[5]

Agelmund byl zavražděn či padl v boji s Huny (Bulhary), jeho jediná dcera byla zajatá a odvedena do otroctví.[6][7] Jeho nástupcem se stal král Lamicho, který byl podle některých pramenů jeho nevlastní syn.[8] Agelmund podle pověsti vládl Langobardům 33 let.

Literatura

  • DEACON, Paul the. History of the Lombards – překlad: William Dudley Foulke. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 9780812205589. (anglicky) 

Reference

  1. ↑ Paul the Deacon: History of the Lombards. kapitola I. str. 25
  2. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola XIX. str. 31
  3. ↑ a b DEACON, Paul the : History of the Lombards. str. 323
  4. ↑ European Kingdoms Germanic Tribes – Langobards (anglicky)
  5. ↑ Část 3. Kings of the Langobards (Lombards) 570-774. fmg.ac [online]. [cit. 26-12-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-08-2011. 
  6. ↑ MAENCHEN-HELFEN, Otto. The World of the Huns: Studies in Their History and Culture. [s.l.]: University of California Press, 1973. 602 s. Dostupné online. ISBN 9780520015968. S. 127. (anglicky) 
  7. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola XVI. str. 29
  8. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola XVII. str. 29

Externí odkazy

Langobardští králové
Předchůdce:
-		začátek 5. století
Agelmund		Nástupce:
Lamicho

Média použitá na této stránce

Origo gentis Langobardorum - illustrated codex.jpg
Autor: James Steakley, Licence: CC BY-SA 3.0
Bound in this Codex legum Langobardorum et capitularia regum Francorum is, along with other text parts, the Origo gentis Langobardorum. The peculiarity of this manuscript is the unique figural illustrations of the history of the Lombards. In the upper part of the image, the god Wotan props himself up in his bed. Freya, who stands at the edge of her husband's bed, points with her left hand to a band of armed men and women of the Winiler people (the earlier name of the Lombards), who like the gods are named by a caption. This scene is the only pictorial representation known to date of the naming of the Lombards. In the lower part of the image is an additional illustration that is of some importance for the formation of the Lombards. The "wise woman" Gambara is seated on a throne in the left half of the image, and before her stand her two sons Ibor and Agio. As in the upper image, these persons are named in captions. Gambara is of twofold importance for the genesis of the Lombards. First, she seeks contact with Freya and asks for her help for her people. Second, the Lombards leave the island of Scadanan and begin their legendary migration under the leadership of Gambara and her sons.
  • Photographed while on display from 22 August 2008 to 11 January 2009 in the exhibition "Die Langobarden. Das Ende der Völkerwanderung" at the Rheinisches LandesMuseum Bonn. On loan from the Biblioteca del monumento nazionale della Badia di Cava (Codex no. 4), Salerno.