Agenda 21

Agenda 21 (anglicky a francouzsky: Agenda 21, španělsky: Programa 21, rusky Повестка дня на XXI век) je programový dokument OSN a jeden ze základních textů udržitelného rozvoje. Je to komplexní dokument, který schválila Organizace spojených národů na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (zvanou též Summit Země). Konference se konala 3. až 14. června 1992 v brazilském městě Rio de Janeiro. U zrodu Agendy 21 stál za tehdejší Československo federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek, který vedl československou delegaci.[1] V České republice se daří aplikovat principy Místní Agendy 21 např. v rámci asociace místních správ Národní sítě Zdravých měst ČR.

Struktura dokumentu

Začátek dokumentu je tvořen úvodní preambulí, v níž je deklarována důležitost Agendy 21 jako dokumentu, který se holisticky zabývá životním prostředím. Následně je text strukturován do čtyř základních částí:

  • Sociální a ekonomické rozměry (společenská a ekonomická sekce - témata: chudoba, zdraví, demografie, lidská sídla). Tato část je rozdělena do šesti podčástí, které se zabývají následujícími tématy a oblastmi: mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti chudobě, změna vzorců spotřeby, demografická problematika a integrace životního prostředí a rozvoje do politického rozhodování.
  • Uchování a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi ve prospěch rozvoje (ochrana a správa přírodních zdrojů - témata: atmosféra, deštné pralesy, oceány, radioaktivní odpad, biodiverzita). Druhá a nejdelší část, obsahuje třináct kapitol, které pojednávají o ochraně ekosystémových služeb. Důraz je kladen především na ochranu atmosféry, problematiku hospodaření s územními zdroji (deforestace a desertifikace), uchování biodiverzity, ochranu vodních zdrojů, environmentálně šetrnější nakládání s odpady a chemickými látkami, environmentálně šetrnější využívání biotechnologií a podporu udržitelného rozvoje zemědělství a venkova.
  • Posilování úlohy důležitých skupin (témata: ženská hnutí, ochrana dětí, dělníci a zemědělci v rozvojových zemích). Zabývá se - ve svých deseti podčástech - potřebou podpory tzv. stakeholderů a identifikuje devět hlavních skupin, na které je třeba zaměřit pozornost. Následuje popis úlohy jednotlivých aktérů v udržitelném rozvoji (tedy žen, dětí a mládeže, domorodých obyvatel, nevládních organizací, pracujících a jejich odborů, podnikatelského sektoru, vědecké a technické sféry a úlohu zemědělců). V rámci dvacáté osmé kapitoly (Iniciativy místních úřadů na podporu Agendy 21) deklaruje nezbytnost řešení lokálních problémů na lokální úrovni (Místní Agenda 21).
  • Prostředky implementace (témata: financování projektů, právní mechanismy, veřejná informovanost). Zaměřuje se na praktické možnosti podpory prosazování jednotlivých aspektů udržitelného rozvoje. V osmi kapitolách apeluje na klíčové oblasti, které je třeba využít (jsou to především finanční zdroje, vědecká kooperace, podpora vzdělávání a výměny informací, mezinárodní spolupráce).
  • Dokument je završen poznámkami k vybraným základním pojmům textu Agendy 21.

Místní Agenda 21

Místní Agenda 21 (MA21) je program snažící se uplatnit principy udržitelného rozvoje na regionální úrovni. Věnuje se místnímu rozvoji, povzbuzení ekologické aktivity obyvatel a zájmu o kulturní život měst a obcí. Jedná se zejména například o tyto aktivity: obnova památek, oživování tradičních zvyklostí a řemesel, udržitelná turistika, péče o krajinu, výsadba stromů, údržba parků, akce pro veřejnost (slavnosti, jarmarky, poutě), vlastní práce místních orgánů - zapracování principů udržitelného rozvoje do koncepcí, plánů i každodenní agendy, ekologické vytápění, třídění komunálního odpadu, nákupy respektující udržitelnost spotřeby a řada dalších aktivit. Předpokladem pro uskutečňování místní Agendy 21 je zapojení místních občanů a veřejných činitelů.

Kritika

V odborném prostředí se lze setkat s kritikou vůči celkové podobě dokumentu i specifickým oblastem orientace. Obecná podoba dokumentu bývá občasně označována jako příliš ambiciózní či abstraktní. Dokument si také kladl za cíle více, než byli signatáři ochotni učinit. V určitých aspektech lze označit výsledky akčního plánu Agendy 21 i po roce 2000 jako neuspokojivé. V ohledech souvisejících s kradením surovin se ve světových regionech často dokonce zhoršila situace.[zdroj?]

Kritika Agendy pochází také z neoliberálních kruhů, jimiž je obviňována z omezování práv jednotlivce. Kritice neušla ale ani od některých stoupenců radikálního zeleného hnutí. Ti dokument označují za příliš měkký, protože se jedná o dokument tzv. měkkého právního významu, které je z povahy věci nevymahatelné. Z výše zmíněného důvodu tak jednotlivé státy nemohou být sankcionovány v případě, že se dokumentem nebudou řídit.

Světový summit OSN v Johannesburgu v roce 2002 se snažil adresovat předestřené problémy programu Agenda 21, přičemž na summitu došlo k přijetí nového programového dokumentu Deklarace tisíciletí.

Kontinuita

Na Agendu 21 volně navazuje Deklarace tisíciletí a program Rozvojové cíle tisíciletí (oba z roku 2000). Tyto projekty měly (stejně jako Agenda 21) dílčí úspěchy, ale zlepšení, kterých dosáhly, není zdaleka dostačující. Cíle udržitelného rozvoje program OSN rozvoje na toto dále navazují a vytváří program na následujících 15 let (2015–2030). Tyto cíle byly přijaty v září 2015 na summitu OSN v rámci tzv. Agendy 2030 "Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030".[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://ma21.cenia.cz/Z%C3%A1kladn%C3%ADinformace/Agenda21/tabid/101/language/cs-CZ/Default.aspx 
  2. ↑ sustainabledevelopment.un.org [online]. sustainabledevelopment.un.org [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. (EN) 

Literatura

  • Agenda 21: český překlad textu části Přílohy II dokumentu Report of the United Nations Conference on Environment and Development Rio de Janeiro, 3-14 June 1992. [Praha]: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1998. 328 s. ISBN 80-7212-039-5.
  • Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro, 3. až 14. června 1992, Dokumenty a komentáře, editor B. Moldan, Management Press, Praha 1993
  • Ganguly, P.: Trvale udržitelný rozvoj, VŠB- Technická univerzita Ostrava 1997, ISBN 80-7078-473-3

Externí odkazy