Agenor Gołuchowski mladší
Agenor Gołuchowski | |
---|---|
![]() Agenor Goluchowski na snímku z přelomu století | |
Ministr zahraničí Rakousko-Uherska | |
Ve funkci: 15. května 1895 – 24. října 1906 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Gustav Kálnoky |
Nástupce | Alois Lexa von Aehrenthal |
Ministr financí Rakousko-Uherska | |
Ve funkci: 14. července 1903 – 24. července 1903 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Benjámin Kállay (pověřený) |
Nástupce | István Burián |
Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku | |
Ve funkci: 22. února 1887 – 27. září 1894 | |
Předchůdce | Ernst von Mayr |
Nástupce | Rudolf Welsersheimb |
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 11. října 1875 – 1918 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Polský klub |
Narození | 25. března 1849 Lvov ![]() |
Úmrtí | 28. března 1921 (ve věku 72 let) Lvov ![]() |
Choť | (1885) Anna Muratová (1863–1940) |
Rodiče | Agenor Romuald Gołuchowski |
Děti | Agenor Maria Joachim Gołuchowski Wojciech Agenor Gołuchowski |
Příbuzní | Adam Gołuchowski a Zofia Maria Klementyna Starzeńska (sourozenci) Zofia Libiszowska a Maria Dembińska (vnoučata) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | diplomat, ekonom a politik |
Ocenění | Řád zlatého rouna (1896) |
Commons | Agenor Maria Gołuchowski |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Agenor Maria Adam hrabě Gołuchowski-Gołuchowo (25. března 1849 Lvov – 28. března 1921 Lvov) byl rakousko-uherský diplomat a politik polského původu z Haliče. Od mládí působil v diplomatických službách, v nižších funkcích strávil řadu let v Berlíně a Paříži. V letech 1887–1894 byl rakousko-uherským vyslancem v Rumunsku a nakonec v letech 1895–1906 dlouholetým ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Od mládí se současně uplatňoval v politice jako člen Panské sněmovny, kde zůstal aktivní až do konce první světové války. Byl rytířem prestižního Řádu zlatého rouna a díky dlouholeté diplomatické službě také nositelem řady zahraničních vyznamenání.
Biografie

Pocházel ze staré polské šlechtické rodiny připomínané od 15. století, po připojení Haliče k habsburské monarchii jim byl přiznán hraběcí titul (1783). Jeho otec Agenor Gołuchowski starší (1812–1875) byl významným rakouským politikem a dlouholetým místodržitelem v Haliči. Agenor Gołuchowski mladší studoval distančně gymnázium v rodném Lvově, poté pokračoval ve studiích práv na univerzitě ve Lvově a vídeňské univerzitě. Díky svému nadání pro jazyky vstoupil v roce 1870 do diplomatických služeb. V letech 1871–1874 působil jako attaché v Berlíně, roky 1874–1878 strávil jako legační sekretář v Paříži. Během okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878 byl povolán jako dvorní sekretář na ministerstvo zahraničí do Vídně. Od roku 1879 působil znovu v Paříži, kde od roku 1883 zastával funkci velvyslaneckého rady. Ačkoliv byl založením konzervativec, atmosféru Paříže si oblíbil a také se zde oženil. V letech 1887–1894 byl rakousko-uherským vyslancem v Bukurešti. Roku 1893 se vrátil na rodný statek v Haliči.[1][2]

Od 15. května 1895 do 24. října 1906 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska).[3] Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády.[4] Do funkce ministra zahraničí (respektive ministra c. k. domu a zahraničních věcí) byl povolán po nucené rezignaci předchůdce Gustava Kálnokyho v důsledku konfliktu s uherským ministerským předsedou Bánffym. V krátkém období od 14. července do 24. července 1903 působil také dočasně jako společný ministr financí Rakouska-Uherska, coby provizorně pověřený šéf resortu.
Jako ministr zahraničí řešil Haagské úmluvy z roku 1899, zabýval se opakovanými krizemi na Balkánu (turecko-řecká válka o Krétu z roku 1897, převrat v Srbsku roku 1903 či následná celní prasečí válka mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem). Za jeho funkčního období proběhlo též jisté sblížení Rakouska-Uherska s Ruskou říší (návštěva císaře v Petrohradě roku 1897 a Mürzstegská konference počátkem století otevírající cestu s dohodě obou velmocí ohledně Makedonie).[1] Historik Otto Urban hodnotí Gołuchowského působení na pozici ministra jako nevzrušivou éru, kterou dává do protikladu k turbulencím následujícího období Aloise Lexy z Aehrenthalu.[5] Během svého dlouhého funkčního období se Gołuchowski snažil udržovat status quo v zahraniční politice, jako první Slovan ve vysoké funkci současně vystupoval aktivně v politice jako zastánce Poláků.[6]
Z funkce ministra zahraničí odstoupil v říjnu 1906 po setrvalé kritice maďarského tisku a uherských poslanců. Císař František Josef se svého oblíbeného nekonfliktního ministra snažil udržet ve funkci a učinil kroky k utlumení uherských výpadů, nakonec ale k datu 21. října 1906 Goluchowského rezignaci přijal. Zvažovanými kandidáty na funkci ministra zahraničí byli bývalý velvyslanec ve Francii hrabě Rudolf Khevenhüller-Metsch, princ František z Lichtenštejna nebo velvyslanec v Británii hrabě Albert Mensdorff. Na Goluchowského doporučení se novým ministrem zahraničí stal Alois Lexa von Aehrenthal, který svou povahou a ambicemi vyhovoval tzv. válečné straně reprezentované následníkem trůnu Františkem Ferdinandem a novým náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem.[7] Po odchodu z ministerské funkce vedl Gołuchowski Polský klub v Panské sněmovně. I během první světové války zůstal přesvědčeným austrofilem a budoucnost polského národa viděl v rámci monarchie.[1]
Tituly a ocenění
Po otci se v roce 1875 stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny. V roce 1878 byl jmenován c. k. komořím a jako ministr obdržel v roce 1895 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] Během své diplomatické služby a jako dlouholetý ministr zahraničí získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[9] V roce 1896 byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.[10] Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu a získal čestné občanství v Krakově.[11]
Rakousko-Uhersko
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1897, s brilianty 1906)
Řád zlatého rouna (1896)
Řád železné koruny I. třídy (1893)
komturský kříž Řádu Františka Josefa (1883)
Řád železné koruny II. třídy (1878)
Zahraničí
Řád černé orlice s brilianty (Německo)
velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království)
komandér Řádu čestné legie (Francie)
rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
velkokříž Leopoldova řádu (Belgie)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
Řád rumunské koruny (Rumunsko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
Konstantinův řád svatého Jiří (Itálie)
Řád zvěstování (Itálie)
Řád Serafínů (Švédsko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Řád bílého orla I. třídy (Srbské království)
Řád sv. Alexandra (Bulharsko)
Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
Řád routové koruny (Sasko)
Řád bílého sokola
Řád svatého Huberta (Bavorsko)
Řád dvojitého draka (Čína)
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
velkokříž Řádu bílého slona (Siam)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
Řád koruny IV. třídy (Německo)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Rodina
Během svého dlouholetého diplomatického působení ve Francii se 3. června 1885 v Paříži oženil s princeznou Annou Muratovou (1863–1940), která pocházela z napoleonské šlechty, byla dcerou Joachima Murata, 4. knížete Murata (1834–1879), po otci byla pravnučkou maršála Joachima Murata, po matce pravnučkou maršála Louise Berthiera.[12] Anne byla později c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a čestnou dámou Maltézského řádu.[13] Z manželství se narodili synové Agenor (1886–1956), Adalbert (Wojcziech) (1888–1960) a Karol (1892–1968),[14] všichni tři za první světové války sloužili jako důstojníci v c. k. armádě.[15] Agenor a Wojcziech byli v době druhé polské republiky aktivní v politice a zasedali v polském Sejmu a Senátu.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Gołuchowski, Agenor Maria Adam d. J. Gf. (1849-1921), Minister und Diplomat, s. 29. (německy)
- ↑ Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 569.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896; s. 283 (heslo Gołuchowski) dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 13–15, 23, 25
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 190, 193 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Agenora Goluchowskiho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 35 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Agenora Goluchowskiho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 247 dostupné online
- ↑ Gothaischer Hof Kalender 1898; Gotha, 1898; s. 415–416 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 324–325 dostupné online
- ↑ Rodina Agenora Goluchowskiho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 365 dostupné online
Externí odkazy
- Agenor Maria Goluchowski na webu rakouského parlamentu
Obrázky, zvuky či videa k tématu Agenor Gołuchowski mladší na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights Grand Cross of the Order of Saint Stephen of Hungary
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Spanish and Austrian Order of the Golden Fleece
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Legion Honour, Commander rank
Ribbon bar of the Order of the Crown of Romania
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Star of Romania
Autor: HruskaHeraldik (Gerd Hruška), Licence: CC BY-SA 4.0
Wappen der polnischen uradeligen Familie Gołuchowski, verliehen Joseph Vincenz Gołuchowo-Gołuchowski anlässlich seiner Aufnahme in den österreichischen Grafenstand 1783. Zeichnung von Gerd Hruška (http://ghruska.weebly.com/). Für weitere Informationen zu dieser Standeserhebung siehe AustroAristo.com (http://www.austroaristo.com/)
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Order of Charles III, Knight's/Dame Cross.
Autor: LuigiXIV, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Commendatore dell'Ordine Imperiale di Francesco Giuseppe (Austria)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Grand Duchy of Saxe-Weimar-Eisenach's Order of the White Falcon
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Order of St. Alexander in Bulgaria - ribbon
Autor: Skukifish, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino di 1^ classe dell'Ordine di San Gregorio Magno (Santa Sede)
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Order of the White Elephant - 1st Class (Thailand) ribbon
Grand Cordon of the Ordre de Leopold
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Commendatore dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Cross of the Order of Danilo I / Order of the Independence of Montenegro
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro dell'Ordine di Sant'Andrea apostolo (Impero di Russia)
Autor: Borodun, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Ordem of the Seraphim. Sweden. True size for the template.
Ribbon bar: Order of the Rising Sun (Japan), 1st Class Grand Cordon
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Prussian Order of the Black Eagle
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: Order of the Crown. Prussia.
Ribbon of an ordinary member of the Royal Victorian Order. United Kingdom.
Coat of arms of Austria: Coat of arms of Austria, depicting the black eagle. (Not official Version with several mistakes in colours, dimensions and other.)
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastro da cavaliere di gran croce del'Ordine di San Giuseppe del Granducato di Toscana (Italia
Ribbon bar: Order of the White Eagle – Knight / Cavalier – Kingdom of Serbia / Kingdom of SHS / Kingdom of Yugoslavia.
Count Agenor Maria Gołuchowski (1849-1921), Minister of Foreign Affairs of Austria-Hungary from 1895 till 1906.
Gran Alguacil de Justicia de la Orden Constantiniana de San Jorge
Ribbon Order Redeemer 1Class (Greece)
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
House Order of the Wendish Crown ribbon bar. Grand Duchy of Mecklenburg-Schwerin and Grand Duchy of Mecklenburg-Strelitz.
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Imperial Order of Saint Aelxander Nevsky
Count Agenor Maria Goluchowski (1849-1921), Minister of Foreign Affairs of Austria-Hungary, at his office.
Order of the Most Holy Annunciation ribbon
Autor: Louis14, Licence: CC BY-SA 3.0
Band des Ordens der Württembergischen Krone in der Ausführung: Ritter
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Imperial Order of the Double Dragon (The Empire of China)