Agenor Gołuchowski starší

Agenor Gołuchowski
Ministr vnitra Rakouského císařství
Ve funkci: 22. srpen 1859 – 13. prosinec 1860
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Johann Bernhard von Rechberg
Předchůdce	Alexander Bach
Nástupce	Anton von Schmerling
Skutečný tajný rada
Panovník	František Josef I.
Místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci: 20. červenec 1871 – 3. srpen 1875
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ludwig Possinger-Choborski (zastupující)
Nástupce	Alfréd Josef Potocki
Ve funkci: 20. říjen 1866 – 7. říjen 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Franz von Paumgarten
Nástupce	Ludwig Possinger-Choborski (zastupující)
Ve funkci: 15. leden 1849 – 13. prosinec 1859
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Václav Michal Zaleski
Nástupce	Joseph von Kalchberg (zastupující)
Zastupující místodržitel v Haliči a Vladiměři
Ve funkci: červenec 1848 – červenec 1848
Panovník	Ferdinand I.
Předchůdce	Wilhelm von Hammerstein (řádný)
Nástupce	Václav Michal Zaleski (řádný)
Narození	8. února 1812 Skala-Podilska
Úmrtí	3. srpna 1875 (ve věku 63 let) Lvov
Rodiče	Wojciech Stanisław Gołuchowski
Děti	Agenor Gołuchowski mladší Adam Gołuchowski
Příbuzní	Artur Gołuchowski (sourozenec) Wojciech Agenor Gołuchowski a Ahenor Marija Holuchovskyj (vnoučata)
Profese	politik a majitel půdy
Ocenění	Řád sv. Stanislava Řád železné koruny Královský uherský řád sv. Štěpána
Podpis
Commons	Agenor Romuald Gołuchowski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agenor Gołuchowski (8. února 1812 Lvov – 3. srpna 1875 Lvov) byl šlechtic z Haliče a rakouský politik.^[1]

Život

Narodil se do starobylého šlechtického rodu pocházejícího z Polska. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Roku 1849 se Gołuchowski stal místodržitelem v Haliči.^[1] V jím spravované zemi se věnoval podpoře vzdělanosti, když ve městě Lvov nechal zřídit polské gymnázium a v Ternopilu zbudoval reálku.^[2] Když pak roku 1859 opustil svou funkci ministra vnitra Alexander Bach, nastoupil na jeho místo. Předsedou vlády tehdy byl Johann Rechberg, přesto Gołuchowski ovlivňoval vnitřní chod monarchie.^[1]

Z této pozice se snažil zmírnit dopady krize, která postihla Rakouské císařství po prohrané válce s Itálií. Realizoval vládní úsporná opatření, ale vzhledem k tomu, že toto řešení dle názoru panovníka Františka Josefa I. nepřinášelo kýžený efekt, svolal Gołuchowski roku 1860 rozmnoženou říšskou radu, jejíž rokování ho inspirovala k reformě císařství. Plán počítal s federalizací monarchie. Aristokracie s návrhem souhlasila a panovník ho svým Říjnovým diplomem vydaným dne 20. října 1860 uvedl v platnost.^[1]

Návrh se ovšem nezamlouval liberálům, a to jak centralistickým německým, tak rovněž maďarským, kteří vnímali domluvené jako přílišné zasahování do uherských práv. Jejich averze ještě vzrostla s tím, jak začaly být publikovány jednotlivé návrhy této reformy. Jakmile se na stranu vzbouřenců přidaly i maďarské aristokratické kruhy, které vlivem podpory vlády ztratily podporu v Uhrách, musel ministr vnitra Gołuchowski roku 1860 abdikovat.^[1]

V následujících letech 1866 až 1868 a pak opětovně 1871 až 1875 zastával svou původní funkci místodržícího v Haliči. Syn Agenor Maria Gołuchowski se posléze stal ministrem zahraničí v nové rakousko-uherské monarchii.^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Agenor Gołuchowski na Wikimedia Commons