Agilulf

Agilulf
Lombards tremissis 77001074.jpg
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5
Úmrtíkvěten 616 nebo 616
Milán
Povolánípolitik
ChoťTheodelinda (od 590)[1]
Andalagardis (?)
DětiAdaloald[2]
Gundeberga[2]
Chrodoald Bavorský[2]
RodičeEiner von großem Adel von Anawas[2] a Tochter (?)[2]
PříbuzníAgilulptus (?)[2] (vnuk)
Funkcelangobardský král (591–616)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agilulf zvaný Durynský (555 – duben 616) byl vévodou z Turína[3] a od roku 591 až do své smrti králem Langobardů.

Jeho předchůdcem na trůně Langobardů byl Authari.[3] Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovy Theodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla v Miláně až v květnu roku 591.[4]

Na přání Theodelindy byl pokřtěn a národ ho následoval, přestože přijal ariánskou herezi. V roce 603 znovu pod tlakem Theodelindy konvertoval k nicejskému vyznání a nechal pokřtít i svého narozeného syna Adaloalda.[5] V období jeho vlády měl na langobardkém dvoře velmi silný vliv Řím. Královna Theodelinda byla křesťansky zbožná, měla velmi blízko k papeži Řehoři I. a svůj život ve shodě s Agilulfem zasvětila k odklonu Langobardů od pohanství a ariánství ke katolicismu.[5] Spolu s manželkou Theodelindou nechal postavit Baptisterium San Giovanni ve Florencii či katedrálu v Monze,[6] v niž se do dnešních dnů dochovala železná koruna Langobardů. Nacházela se zde i nedochovaná Agilulfova koruna, zasvěcená svatému Janu s nápisem rex totius Italiae (král celé Itálie).

V období jeho vlády v roce 592 zemřel burgundský král Guntram, čímž byla ukončena válka s Franky. Bez Guntrama mezi Franky vypukla občanská válka, která jim znemožnila organizovat další útoky na Langobardské království. V roce 598 s papežem jednal o dočasném ukončení třicetiletého langobardského teroru v okolí Ducatus Romanus, čehož se mu podařilo dosáhnout tím, že papež si ukončení langobardského rabování zaplatil[7] a tak Římané mohli většinu své válečné energie věnovat hrozbám z Byzantské říše. V témže roce upevnil langobardskou moc rozšířením království o města Sutri, Perugii a další umbrijská města z exarchátu v Ravenně. Na severu udržoval dobré vztahy s Bavory a naopak bojoval s Avary a Slovany. V roce 598 za pomoci papeže Řehoře vstoupil do příměří s byzantským císařem Maurikiem, které bylo následující rok ukončeno, především vinnou exarchy Callinia, který unesl jednu z langobardských princezen. Po této události, v roce 602 vypukla válka, v niž byzantský císař Fokas ztratil Padovu.[8] V roce 607 babička a sestra burgundského krále Theudericha zavraždili Theuderichovu manželku, dceru vizigótského krále Wittericha, který se po vraždě své dcery spojil s Agilulfem proti Theuderichovi. Aliance panovníků v bitvě patrně neměla úspěch. Z bitvy kromě toho, že k ní došlo poblíž Narbonne se nedochovaly žádné informce.

Perské války obrátili pozornost Byzantské říše k Orientu a tak poslední desetiletí jeho vlády proběhlo v relativním míru. Jeho vláda skončila pokojně. Zemřel v roce 616 poté, co jeho vláda trvala déle než čtvrt století. Na trůně ho následoval jeho syn Adaloald, který byl ještě adolescentem a tak regentství v království se ujala jeho matka Theodelinda.

Měl dceru Gundebergu, kterou oženil s Arioaldem, který se později stal králem Langobardů.[9][10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agilulf na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b OMAN, Charles. The Dark Ages, 476-918 [online]. s 193: Rivingtons, 1908 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ DEACON, Paul the. History of the Lombards. Překlad William Dudley Foulke. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-0558-9. (anglicky) 
  5. ↑ a b THEUWS, Frans; NELSON, Janet Laughland. Rituals of Power: From Late Antiquity to the Early Middle Ages. [s.l.]: BRILL, 2000. 503 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-10902-5. S. 107. (anglicky) 
  6. ↑ Duomo di Monza - La basilica, la parrocchia e i suoi parrocchiani - Il Duomo di Monza,. www.duomomonza.it [online]. Basilica di S.Giovanni Battista. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ RH, Jr Bremmer; BREMMER, Rolf Hendrik; DEKKER, Cornelis; DEKKER, Kees; JOHNSON, David Frame; JOHNSON, Df. Rome and the North: The Early Reception of Gregory the Great in Germanic Europe. [s.l.]: Peeters Publishers 308 s. Dostupné online. ISBN 978-90-429-1054-6. Kapitola Introduction. (anglicky) 
  8. ↑ CAMERON, Averil; WARD-PERKINS, Bryan; WHITBY, Michael. The Cambridge Ancient History: Late antiquity: empire and successors, A.D. 425-600. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-32591-2. S. 538. (anglicky) 
  9. ↑ German Tribes org Lombard King AGILULF. web.archive.org [online]. 2011-07-26 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-26. (anglicky) 
  10. ↑ GIBBON, Edward. The History of the Decline and Fall of the Roman Empire. books.google.cz [online]. Murray, 1870 [cit. 2020-01-29]. Čís. kapitola 10. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Agilulf“.

Média použitá na této stránce

Lombards tremissis 77001074.jpg
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 2.5

Lombards: Lombardy. Time of Authari-Agilulf. Circa 568-690.

AV Tremissis (1.44 g, 6h). In the name of Maurice Tiberius. Struck circa 582-602.
D II MΛVRC TIb PP ΛVC, diademed, draped, and cuirassed bust right
II VICTORIΛ ΛCVSTORVII, Victory standing facing, head right, holding wreath in right hand, globus cruciger in left; COII.
MEC 1, 301-4 var. (legends); Arslan type 1, 4-12 var. (same); BMC Vandals 22-3 var. (same); Hunter, Byzantine 4-5 var. (same).
Superb EF, lustrous, flan a little wavy. Extremely rare.
The Lombards (a.k.a. the Langobards) were a Germanic people who were known since the time of Tacitus. By the early sixth century the Lombards had settled in Pannonia, and adopted the Arian religion. In AD 568/9, the Lombards began to invade Italy and quickly took control of the region from the Alps to the Po valley (later known as Lombardy), and established their capital at Pavia in AD 571 under their king, Alboin. Following the death of his successor in AD 574, the dukes could not agree on a new king, resulting in an interregnum of ten years. During this interval, two other independent Lombard duchies were founded in Spoleto and Benevento. With the exception of Liutprand (AD 712-744), the kings of Lombardy were weak and ineffectual, and the kingdom was finally crushed by Charlemagne in AD 774. The Lombards of Benevento thrived under its first dukes, Zotto and Arichis (AD 571-641), and its control expanded to the whole of southern Italy except Apulia and Calabria. Afterward, attacks from Lombardy, followed by the Carolingians, Byzantines, Papal States, and finally the Arab invaders, kept Benevento on the defensive, and its power waned. A civil war following the murder of Sicard in AD 839 resulted in the breakup of the greater duchy, and a number of insignificant Lombard dukes intermittently ruled over a greatly reduced Benevento until the mid-eleventh century. Like Benevento, the Lombard duchy of Spoleto was constantly assailed from all sides, and lost its independence after falling to Charlemagne in AD 776. Unlike Lombardy and Benevento, Spoleto has no known coinage.