Agostino Abbagnale
| Agostino Abbagnale | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 25. srpna 1966 (56 let) |
| Místo narození | Pompeje |
| Občanství |  Itálie |
| Příbuzní | Giuseppe Abbagnale[1] a Carmine Abbagnale[1] (sourozenci) Vincenzo Abbagnale (synovec) |
| Výška | 188 |
| Hmotnost | 96 |
| Sportovní informace | |
| Sport | veslování |
| Disciplína | dvojskif, párová čtyřka |
| Tým | G.S. Fiamme Gialle |
| Účast na LOH | LOH 1988 ,LOH 1996, LOH 2000 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Veslování na letních olympijských hrách | ||
| zlato | 1988 Soul | párová čtyřka |
| zlato | 1996 Atlanta | dvojskif |
| zlato | 2000 Sydney | párová čtyřka |
| Mistrovství světa ve veslování | ||
| zlato | 1997 Aiguebelette | párová čtyřka |
| zlato | 1998 Kolín nad Rýnem | párová čtyřka |
| stříbro | 1985 Mechelen | osma |
| stříbro | 2002 Sevilla | dvojskif |
Agostino Abbagnale (* 25. srpna 1966 Pompeje) je bývalý italský veslař, účastník tří letních olympijských her, na nichž získal třikrát zlato, z mistrovství světa se vrátil celkem se dvěma zlatými a dvěma stříbrnými medailemi. Jeho disciplínami byl dvojskif a párová čtyřka.
Průřez sportovní kariérou
Společně se svými dvěma bratry Carminem a Giuseppem žili poblíž ruin slavného starověkého města pohřbeného popelem Vesuvu a trénovali na slané vodě Neapolského zálivu. Agostino vesloval za tým GS Fiamme Gialle a Itálii reprezentoval už na mistrovství světa 1985, kde byl členem stříbrné osmiveslice. O dva roky později usedl do párové čtyřky, která však obsadila až 11. místo.
Ve svých 22 let se zúčastnil svých prvních Letních olympijských her v Soulu. Stejně jako jeho bratři na dvojce s kormidelníkem si odtud odvezl zlatou medaili v párové čtyřce. Zanedlouho nato začal Agostino trpět na trombózu žil na nohou a na plných pět let se musel vzdát veslování. Proto musel vynechat i Letní olympijské hry 1992 olympiádu v Barceloně.
Po vyléčení se na světovou regatu vrátil v roce 1995, kdy ještě nebyl v plné formě a na dvojskifu obsadil 13. místo. Poté absolvoval úspěšné olympijské hry v Atlantě a v následujících dvou letech si přivezl dvakrát za sebou světový titul s párovou čtyřkou. Ta zase zazářila olympijským triumfem 2000 v Sydney. Posledním Abbagnanovým úspěchem byla stříbrná medaile z MS 2002 na dvojskifu. Potom se opět ohlásily vážné problémy s trombózou a Agostino Abbagnale musel závodní kariéru ukončit. V roce 2006 obdržel od orgánu FISA medaili Thomase Kellera za svoji úspěšnou kariéru veslaře. Tuto cenu jeho bratři obdrželi o devět let dříve.
Agostino Abbagnale na olympijských hrách
Na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu se prezentoval Abbagnale na párové čtyřce (složení: Abbagnale, Davide Tizzano, Gianluca Farina, Piero Poli), která svoji rozjížďku vyhrála druhým nejrychlejším časem po čtyřce NDR. Už v semifinále však východní Němce jasně porazila a nakonec kromě nich předčila i favorizovanou posádku Norska, Němci skončili třetí. Po oficiálním medailovém ceremoniálu došlo k nešťastné události, když při tradiční koupili olympijských vítězů srazil kolega Tizzano Abbagnalovi medaili z ruky a ta skončila na dně kanálu. Potápěči ji pak našli o dva dny později, tekže s Agostino bez medaile do vlasti nevracel.[2]
Po dlouhé rekonvalescenci se objevil Abbagnale na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě, tentokrát se svým partnerem Davidem Tizzanem ve dvojskifu. V rozjížďce si mohli pošetřit síly a jejich čas nenapovídal o celkových ambicích posádky, ale vyhráli ji s pohodlným náskokem. V semifinále byl jejich čas o deset vteřin rychlejší a nechali za sebou dvojici Norů i Němců. Finálový souboj mezi sebou svedly právě tyto tři páry a Abbagnale s Tizzanem získali olympijský titul, když polední mistři světa Dánové skončili naprázdno.[3]
Na olympijských hrách v Sydney 2000 byl Abbagnale již nejzkušenějším z posádky Italů (Abbagnale, Alessio Sartori, Rosano Galtarossa, Simone Raineri). Už v rozjížďkách ukázali svým časem, kdo je hlavním adeptem olympijského zlata. Suverénně vyhráli i semifinále, kde dosáhli dokonce rekordního olympijského času. Ve finále pak měli celý závod pod kontrolou a porazili předchozí dvojnásobné olympijské vítěze Německo, před nimiž skončilo na stříbrném místě navíc Nizozemsko.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agostino Abbagnale na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Agostino Abbagnale v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
.svg)
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
.svg)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
.svg)
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
