Agutiovití

Jak číst taxoboxAgutiovití
alternativní popis obrázku chybí
Aguti středoamerický (Dasyprocta punctata)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřáddikobrazočelistní (Hystricomorpha)
Čeleďagutiovití (Dasyproctidae)
Bonaparte, 1838
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agutiovití (Dasyproctidae) představují čeleď dikobrazočelistných hlodavců původem z neotropické oblasti.

Systematika

Za taxonomickou autoritu čeledi agutiovití (Dasyproctidae) je pokládán Charles Lucien Bonaparte (1838). V rámci vnitřní systematiky spadá tato čeleď do monofyletické skupiny Caviomorpha v rámci hlodavců (resp. dikobrazočelistných), jež zahrnuje jihoamerickou spektakulární diverzifikaci tohoto savčího řádu. Blízké příbuzenské vztahy agutiovití zřejmě sdílejí s pakovitými (Cuniculidae, syn. Agoutidae) a morčatovitými (Caviidae).[1] V rámci některých starších systémů může být čeleď agutiovitých řazena přímo v rámci pakovitých.[2]

Rozeznávány jsou dva recentní rody:[2][3]

  • rod Dasyprocta Illiger, 1811 – aguti
    • Dasyprocta azarae Lichtenstein, 1823 – aguti Azarův
    • Dasyprocta coibae Thomas, 1902 – aguti panamský
    • Dasyprocta cristata (É. Geoffroy Saint-Hilaire, 1803) – aguti surinamský
    • Dasyprocta fuliginosa Wagler, 1832 – aguti tmavý
    • Dasyprocta guamara Ojasti, 1972 – aguti orinocký
    • Dasyprocta iacki Feijó & Langguth, 2013[4]
    • Dasyprocta kalinowskii Thomas, 1897 – aguti peruánský
    • Dasyprocta leporina (Linnaeus, 1758) – aguti zlatý
    • Dasyprocta mexicana Saussure, 1860 – aguti černý
    • Dasyprocta prymnolopha Wagler, 1831 – aguti černohřbetý
    • Dasyprocta punctata Gray, 1842 – aguti středoamerický
    • Dasyprocta ruatanica Thomas, 1901 – aguti honduraský
  • rod Myoprocta Thomas, 1903 – akuči
    • Myoprocta acouchy (Erxleben, 1777) – akuči červený
    • Myoprocta pratti Pocock, 1913 – akuči Prattův

Především taxonomie rodu Dasyprocta však zůstává značně komplikovaná. Vyjma recentních forem se do systému přidružuje i několik vyhynulých, zřejmě kmenových skupin, ve fosilním záznamu datovaných až do spodního oligocénu.[1]

Popis

Akuči (rod Myoprocta)

Agutiovití představují středně velké hlodavce s hrubou lesklou srstí oranžově hnědého až černého zbarvení. Tělo je kompaktně stavěno, s krátkým ocasem, štíhlými končetinami a robustní lebkou. Agutiové váží až 4 kg, akučiové jsou o něco menší, avšak s delším ocasem. Přední končetiny nesou čtyři prsty, přičemž osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem (jako v případě sudokopytníků), zatímco zadní končetiny nesou pouze tři prsty a osa končetiny prochází třetím prstem (jako v případě lichokopytníků). Drápy samotné jsou kopýtkovité, přičemž tyto adaptace dělají z agutiovitých relativně schopné běžce. Celkový zubní vzorec činí 1/1, 0/0, 1/1, 3/3 = 20 zubů, shodně jako v případě pakovitých. Řezáky jsou relativně tenké, molariformní zuby jsou hypsodontního typu, s plochou korunkou a pěti hřebeny.[5][6]

Ekologie

Jde o čeleď endemitní v neotropické oblasti, areál výskytu sahá od jižního Mexika po Ekvádor, Bolívii, Paraguay a severovýchodní Argentinu.[5] Zavlečené populace se vyskytují v Karibiku.[6] Přirozená stanoviště představují lesní a křovinatá prostředí, úkryt agutiovití hledají v husté vegetaci, zatímco potravu shánějí na otevřenějších prostranstvích. Mezi zdroji potravy a místy k odpočinku si agutiovití často udržují vyšlapané stezky, po nichž se během dne pohybují.[7] Některé druhy si hloubí nory.[5] Potravu tvoří především spadané ovoce, jež si často zahrabávají na později: v důsledku tohoto chování představují ve svém ekosystému důležité rozptylovače semen. Menší podíl potravy tvoří hmyz a výhonky. Především agutiové se běžně krmí v typickém posedu, přidržujíce si potravu obratnými předními končetinami.[7]

Agutiovití vytvářejí monogamní páry, přičemž doba rozmnožování závisí na okolních podmínkách prostředí a není striktně načasována. Březost trvá 104 až 120 dnů. Jde o typické K-stratégy: vrh běžně nepřesahuje dvě mláďata, jež samice kojí okolo 20 týdnů. Kvůli nemalému riziku predace jsou agutiovití nicméně souběžně prekociály a již asi hodinu po porodu si osvojují běžecké dovednosti nutné k přežití.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 199–200. 
  2. ↑ a b Mammal Species of the World - Browse: Dasyproctidae. www.departments.bucknell.edu [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ agutiovití. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ FEIJÓ, Anderson; LANGGUTH, Alfredo. Mamíferos de médio e grande porte do Nordeste do Brasil: distribuiçú e taxonomia, com descriçú de novas espécies. Revista Nordestina de Biologia. 2013, roč. 22, čís. 1/2, s. 3–225. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. (španělsky) 
  5. ↑ a b c VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. S. 220. (anglicky) 
  6. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky) 
  7. ↑ a b c MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 16 Mammals V. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 407–409. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Central American agouti (Dasyprocta punctata) Los Tarrales.jpg
Autor: Charles J Sharp , Licence: CC BY-SA 4.0
Central American agouti (Dasyprocta punctata), Los Tarrales, Suchitepéquez Department, Guatemala
Myoprocta pratti-2-WilhelmaZoo-Stuttgart.JPG
© Salix / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Myoprocta pratti (de:acouchi, en:Green Acouchi). Wilhelma zoo - Stuttgart - Germany