Ahmad bin Alí Ál Thání

Ahmad bin Alí Ál Thání
Narození1920
Dauhá
Úmrtí25. listopadu 1977 (ve věku 56–57 let)
Londýn
Povolánípolitik
DětiAbdelaziz bin Ahmed Al Thani
RodičeAli bin Abdullah Al Thani
RodÁl Thání
PříbuzníTalal bin Abdul Aziz Al-Thani[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šejk Ahmad bin Alí bin Abdulláh bin Džásim bin Muhammad Ál Thání, (1920 Dauhá25. listopadu 1977 Londýn) (arabsky أحمد بن علي بن عبد الله بن جاسم بن محمد آل ثاني ‎), v krátkosti také známý jako šejk Ahmad bin Alí Ál Thání, byl emír z Kataru, který vládl od roku 1960 do roku 1972. Během jeho vlády se finanční situace Kataru významně zlepšila v důsledku objevu několika nových ropných polí. Katar také získal v září 1971 za jeho vlády nezávislost. V únoru 1972 byl ale sesazen svým bratrancem, Chalífou bin Hamadem Ál Tháním.[2]

Životopis

Mládí

Šejk Ahmad se narodil v Dauhá, hlavním městě Kataru, v roce 1920 jako druhý syn šejka Alího bin Abdulláha Ál Tháního. Měl dvanáct sourozenců, devět bratrů a tři sestry; některé zdroje ale uvádějí, že měl o jednoho bratra méně.[2]

Na trůn nastoupil dne 24. října 1960 po svém otci, šejku Alím bin Abdulláhovi Ál Tháním, který odstoupil v jeho prospěch. Ál Thání se stal nepopulárním, protože údajně příliš utrácel a zadlužil se.[3][4] Šejk Ahmad tak převzal trůn a stal emírem. Vládl v posledních letech závislosti na Velké Británii a v prvních letech nezávislosti Kataru po roce 1971. Navštěvoval četné královské korunovace včetně královny Alžběty II. ve Westminsterském opatství v roce 1953.[3] K datu zahájení své vlády jmenoval bratrance Šejka Khalifa bin Hamad Al Thaní dědicem a zástupcem panovníka. Dne 22. února 1972 byl šejk Ahmad sesazen.[2] V době převratu byl v Íránu na lovecké výpravě.[2] Po sesazení žil v exilu v Dubaji, jednom ze Spojených arabských emirátů, se svou ženou, dcerou zesnulého vládce Dubaje, a dětmi.[3]

Vláda

1963: Arabské národní hnutí

V dubnu 1963 byla vytvořena nacionalistická politická strana, známá jako Fronta národní jednoty, která protestovala proti ekonomické situaci. Vznik strany byl urychlen veřejným nesouhlasem s extravagantním životním stylem vládnoucí rodiny a dlouhým pobytem šejka Ahmada v zahraničí od dob, kdy získal trůn.[5] Strana, spoluzaložená bohatými podnikateli a kmenovými vůdci, brzy získala oblibu mezi arabskými nacionalisty, jednotlivci sympatizujícími se stranou Baas a katarskými dělníky.[6][7] Při jedné z nacionalistických demonstraci byl zabit jeden účastník. Akce byla organizována severojemenskými migranty pracujícími v Kataru, kteří podporovali svou vládu ve snaze o připojení ke Sjednocené arabské republice.

Na protest proti této události uspořádala strana na centrálním trhu v Dauhá manifestaci, na které předložila vládě své požadavky. Některé z nich by oslabily šejkovu moc.[8] Vláda všechny požadavky odmítla. Uprostřed napjaté atmosféry bylo mnoho členů Fronty národního sjednocení zatčeno a bez soudu uvězněno.[6] Nicméně Šejk Ahmad některé reformy zavedl, např. poskytnutí pozemků a půjček chudým zemědělcům.

Úspěchy

Hospodářské úspěchy

Šejk Ahmad byl svědkem rostoucí ekonomické aktivity v zemi v důsledku objevu velkého počtu ropných polí. V té době, v lednu 1964, byla zahájena v plném rozsahu těžba nafty v nalezišti Idd al-Shargi, prvním nalezišti v mořském dně na světě, které bylo provozováno výhradně jako off-shorová společnost. V roce 1963 bylo objeveno ještě větší naleziště u Maydan Mahzam a v roce 1965 a byl postaven naftový terminál na ostrově Halul. Průzkum naleziště Bul Hannien byl zahájen v roce 1965, těžba zde začala v roce 1977. S rozvojem ropného průmyslu Katar rychle dospěl k zavedení moderního administrativního systému. V listopadu 1960 založil šejk Ahmad ministerstvo financí, jehož šéfem se stal dědic trůnu a zástupce vládce v té době šejk Khalifa. Šejk Ahmad založil odbory obecné finanční správy s cílem zvládnout všechny vládní záležitosti finančního a administrativního charakteru. Pak, v roce 1967, bylo zřízeno také Oddělení civilní administrativy.


Nezávislost Kataru

Formování státní administrativy Kataru se dokončovalo a země směřovala k nezávislosti. V návaznosti na oznámení britské labouristické vlády v lednu 1968 o odstoupení a o ukončení smluv o ochraně regionu s vládci zemí Perského zálivu a následně jejich neschopnosti utvořit konfederaci z osmi států Perského zálivu (Irák, Írán, Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen a Katar), Katar pokročil k vytvoření vlastního vládního kabinetu. Dne 2. dubna 1970 byla vyhlášena prozatímní ústava Kataru; první Rada ministrů v zemi vznikla dne 28. května 1970. Nezávislost Kataru jako suverénního státu, kterým se ukončuje anglo-katarská smlouva z roku 1916, byla vyhlášena dne 3. září 1971.

Manželství a děti

Šejk Ahmad bin Ali Al Thani si vzal tři ženy, jedna z nich byla dcera Šhejka Rashid bin Said Al Maktuma, vládce Dubaje. Měl 8 dětí: 7 synů a 1 dceru. Seznam je sestavený v sestupném pořadí podle jejich věku, od nejstaršího syna k nejmladšímu.

  • Šejk Abdulaziz bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Nasser bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Hamad bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Saud bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Muneera bin Ahmad Al Sání (dcera)
  • Šejk Abdullah bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Khalid bin Ahmad Al Sání
  • Šejk Mansur bin Ahmad Al Sání

Smrt

Ačkoli bylo dosaženo částečného smíření s bratrancem šejkem Ahmedem, zůstal vypuzený šejk v exilu a zemřel 25. listopadu 1977 v Londýně na rakovinu. Jeho tělo bylo letecky převezeno zpět do Kataru. Oficiálního pohřbu se zúčastnil emír s vládnoucí rodinou. Je pohřben na hřbitově v Al Rayyanu. Po pohřbu byly vyhlášeny tři dny smutku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ahmad bin Ali Al Thani na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. a b c d Qatar PM seizes power from cousin. Ottawa Citizen. 23 February, roč. 1972. Dostupné online. 
  3. a b c BUYERS, Christopher. The Al Thani Dynasty (page 6). Royal Ark. [online]. [cit. 2017-08-02]. Dostupné online. 
  4. RATHMELL, Andrew; SCHULZE, Kirsten. Political Reform in the Gulf: The Case of Qatar. Middle Eastern Studies. 10. 2000, roč. 36, čís. 4, s. 47–62. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HIRO, DILIP. . Inside the Middle East. . Routledge. p. 15. vyd. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. a b KADHIM, Abbas. Governance in the Middle East and North Africa: A Handbook. [s.l.]: Routledge, 2013. 528 s. Dostupné online. S. 258. 
  7. COMMINS, David. The Gulf States: A Modern History. [s.l.]: [s.n.], 2012. 188 s. Dostupné online. 
  8. HELEM CHAPIN METZ. Qatar - Historical Background. [s.l.]: Qatar - Historical Background, 1993. Dostupné online.