Ahoj

Ahoj je neformální pozdrav používaný v Česku a na Slovensku při vítání a loučení. Původně šlo o námořnický pozdrav (anglicky ahoy), který je doložen od roku 1751.^[1] Do střední Evropy pronikl nejprve mezi vodáky^[2] a později byl akceptován širokou populací. Obecně se používá mezi přáteli a lidmi známými, nebo v některých specifických kruzích, jako jsou zejména letci, vodáci, trampové a vyznavači geocachingu.

V češtině se díky trempingu začíná užívat v první polovině 20. století.^[3] Je převzato přes dolnoněmecké ahoi^[4] z anglického námořnického pozdravu ahoy, psaného též a hoy, což se často překládá jako (nákladní) člun / šalupa, může to ale také znamenat hej či hola.^[5] V druhém případě pak a není neurčitým členem, ale jen jakousi přidanou počáteční samohláskou.^[3]

Jiný výklad možné etymologie tvrdí, že ahoj pochází z citoslovce „hoy“, které bylo zesíleno redukovanou hláskou a ([ə]) a rázem. Citoslovce „h-j“ v různých obměnách je totiž z lingvistického pohledu kognát a vyskytuje se v mnoha jazycích včetně češtiny s různými samohláskami (haj, hej, hoj). Jinými slovy anglické „ahoy“ je zesílená forma obyčejného „Hej!“, které slouží k upoutání pozornosti druhého člověka a k navázání komunikačního spojení.^[zdroj?]

Nejstarší známé použití tohoto slova je z roku 1751 od Tobiase Smolletta, kde má právě tuto popsanou funkci: „While he was thus occupied, a voice, still more uncouth than the former, bawled aloud, ‘Ho! the house, a-hoy!’”^[zdroj?]

Ostatní uváděné etymologie:^[6]

• Latinský pokřik námořníků jako pozdrav jiné lodi „Ad Honorem Orderes Jesu“ či „Ad HOnorem Jesu“ byl zkrácen na AHOJ. Anglické “Ahoy” je tedy fonetický přepis z původního A.H.O.J.
• Ahoj je citoslovce, kterým středoangličtí honáci popoháněli dobytek, zejména voly.

• Ve vodácké komunitě panuje obecně akceptovaný úzus, že ahoj je jediným adekvátním pozdravem na řece při zdravení lodě. Použít jakýkoliv jiný pozdrav se považuje za faux pas. Totéž platí i pro námořnickou komunitu všude po světě.
• U trampů je také zvykem se zdravit Ahoj, jiný pozdrav je chápán jako paďourství.

• Vynálezce telefonu, Alexander Graham Bell, navrhoval, aby se slovo ahoj stalo běžným telefonním pozdravem. Předběhl ho však jeho konkurent Thomas Alva Edison se svým hallo.^[3][6]
• Ačkoliv je do češtiny plně integrováno, nemá ahoj jako jediné české slovo přízvuk na první slabice, přestože to je jinak povinné a nevyhnutelné i pro slova převzatá.^[3]
• Za II. světové války mohlo být slovo ahoj v Česku žertovně vnímáno jako zkratka věty Adolfa Hitlera oběsíme jistě.^{[7][chybí lepší zdroj]}

• Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990, ISBN 80-7077-432-0, str. 149

• Nazdar
• Tykání

• Slovníkové heslo ahoj ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Ahoi! v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích