Aiči S1A

S1A Denko
Určenínoční stíhací letoun
VýrobceAiči Kokúki KK
Charakterprojekt zrušen
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aiči S1A Denko (Šipka světla)[1] byl japonský noční stíhací letoun vyvíjený v době druhé světové války jako náhrada Nakadžimy J1N1-S Gekkó (spojeneckým kódovým označením Irving). Měl být, podobně jako Gekkó, vybaven radarem, aby mohl čelit náletům B-29 na Japonsko. Jeho vývoj se vlekl a byl zatížen problémy, například s nedostatečným výkonem námořnictvem požadovaných motorů Nakadžima Homare, a před koncem války nebyl ani jeden stroj dokončen.

Vznik a vývoj

Aiči S1A vznikal na základě požadavků na noční stíhačku vznesených letectvem Japonského císařského námořnictva koncem roku 1943. Jednalo se o celokovový dvoumotorový dolnoplošník s dvojčlennou posádkou a výzbrojí dvou kanónů typu 5 ráže 30 mm v přídi trupu a čtyř kanónů typu 99 ráže 20 mm, z nichž dva byly instalovány v přídi a dva v otočné věži na hřbetě trupu. Na křídle byly instalovány výklopné brzdící štíty, které měly snížit rychlost letadla při útoku na pomalu letícího protivníka.[1]

Vzhledem k nesenému speciálnímu vybavení plná hmotnost letounu přesáhla deset tisíc kilogramů. Motory byly vybaveny turbokompresory, ale jejich instalace na pohonných jednotkách způsobila mnohé problémy.

Nedostatečný výkon původně plánovaných motorů Nakadžima NK9K-S Homare 22, vzduchem chlazených hvězdicových osmnáctiválců, vedl k jejich náhradě typem NK9K-L Homare 24, s nimiž měl být letoun schopen dosáhnout rychlosti 678 km/h ve výšce 8 000 m, namísto původně plánované 629 km/h.[1]

Byly stavěny dva prototypy a plánována stavba dalších dvou, vybavených výkonnějšími motory Micubiši MK9A Ru nebo MK10A Ru.

Vývoj typu byl dále zpomalen zemětřesením v roce 1944, které poškodilo jak výrobní závody tak oba v nich stavěné prototypy. Stroje, dokončené ze 70 (první), resp. 90 % (druhý prototyp), pak byly zničeny při amerických náletech v červnu a červenci roku 1945.[1]

Specifikace (S1A1 Denko)

Údaje dle Japanese Aircraft of the Pacific War.[2]

Technické údaje

  • Posádka: 2
  • Délka: 15,1 m
  • Rozpětí: 17,5 m
  • Výška: 4,61 m
  • Nosná plocha: 46,9998 m²
  • Prázdná hmotnost: 7 320 kg
  • 'Vzletová hmotnost: 10 180 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový motor NK9K-S
  • Výkon pohonné jednotky: 2000 hp (1500 kW)
  • Vrtule: čtyřlisté

Výkony

  • Maximální rychlost: 579 km/h
  • Cestovní rychlost: 439 km/h
  • Dolet: 1 696 km
  • Maximální dolet: 2 499 km
  • Dostup: 12 000 m
  • Plošné zatížení: 217 kg/m²

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aichi S1A na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d MRKVÁNEK, Igor. Letadla která nelétala: Aichi S1A1 Denko. Karol Hašík (výkres). Plastic Kits Revue. 1993, roč. III, čís. 14, s. 46. 
  2. ↑ Francillon 1979, s. 296

Literatura

  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. London: Putnam & Company Ltd., 1979. ISBN 0-370-30251-6. Kapitola Aichi S1A Denko (Bolt of Light), s. 295–296. (anglicky) 
  • MRKVÁNEK, Igor. Letadla která nelétala: Aichi S1A1 Denko. Karol Hašík (výkres). Plastic Kits Revue. 1993, roč. III, čís. 14, s. 46. 

Související články

Externí odkazy

  • HANDON, David. Aichi S1A Denko [online]. Dave's Warbirds. Dostupné online. (anglicky) 
  • MATSUURA, Joao Paulo Julião. Aichi S1A Denko (Bolt of Light) [online]. Combined Fleet, 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  • Aiči S1A1 na www.valka.cz