Ajjúbovci
| Ajjúbovský sultanát الأيوبيون ئەیووبی
| |||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||
Rozloha | |||||||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||
Počet obyvatel | 7 200 000 (odhad k 12. století) | ||||||||||||||||||||
Národnostní složení | |||||||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||||||
konfederace řízená dědičnou monarchií | |||||||||||||||||||||
 Abbásovský chalífát (formální podřízení) | |||||||||||||||||||||
Vznik | |||||||||||||||||||||
Zánik | |||||||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون, al-Ayyūbīyūn, kurdsky خانەدانی ئەیووبیان, Xanedana Eyûbiyan) byla vojenská dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.
Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Jemenu, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii) a velké části Severní Afriky.[1]
Založení dynastie
Saladin byl kurdským generálem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při Třetí křížové výpravě.
Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.
Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.
Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.[1]
Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.
Členové dynastie
Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě
- Saláh al-Dín Jusúf ben Ajjúb 1171–1193
- Al-Azíz 1193–1198
- Al-Mansúr 1198–1200
- Al-Ádil (někdy zvaný Safadin) 1200–1218
- Al-Kámil 1218–1238
- Al-Ádil II. 1238–1240
- As-Sálih Ajjúb 1240–1249
- Al-Muazzam Turanšáh 1249–1250 (po jeho zavraždění vládla tři měsíce roku 1250 Šagrat Al Durr)
- Al-Ašraf II. 1250 (pouze formálně, ve skutečnosti vládl mamlúk Ajbak)
Ajjúbovci vládnoucí v Damašku
- Saláh ad-Dín Jusúf ben Ajjúb 1174–1193
- Al-Afdal 1193–1196
- Al-Ádil I. (Safadin) 1196–1218
- Al-Mu'azzam 1218–1227
- An-Násir Daúd 1227–1229
- Al-Ašraf 1229–1237
- As-Sálih Ismaíl 1237–1238
- Al-Kámil 1238
- Al-Ádil II. 1238–1239
- As-Sálih Ajjúb 1239
- As-Sálih Ismaíl (podruhé) 1239–1245
- As-Sálih Ajjúb (podruhé) 1245–1249
- Turanšáh 1249–1250
- An-Násir Jusúf 1250–1252
Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)
Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)
- Al-Muzaffar I 1178–1191
- Al-Mansúr I 1191–1221
- Al-Násir 1221–1229
- Al-Muzaffar II 1229–1244
- Al-Mansúr II 1244–1284
- Al-Muzaffar III 1284–1300
- Al-Muajjád 1310–1331
- Al-Afdal 1331–1342
Ajjúbovci vládnoucí v Homsu
Ajjúbovští emírové v Keraku/Zajordánsku
Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii
- Saladin 1185–1193
- Al-Ádil I 1193–1200
- Al-Awhad 1200–1210
- Al-Ašraf 1210–1229
- Al-Muzaffar 1220–1247
- Al-Kámil 1247–1260
Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá
Tento rod pokračoval až do 16. století.
- Al-Mu'azzam Turánšáh 1173–1181
- Al-Azíz Tughtegin 1181–1197
- Muíz ud-Dín Ismáíl 1197–1202
- An-Násir Ajjúb 1202–1214
- Al-Muzaffar Sulajmán 1214–1215
- Al-Mas'úd Júsuf 1215–1229
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajjúbovský sultanát na Wikimedia Commons - Ajjúbovská dynastie Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
Média použitá na této stránce
No official flag.
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag according to Angelino Dulcert (1339) and Pizzigano's (1367) maps
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Autor: Błażej Pindor, Licence: CC BY 3.0
Ayyubid Wall seen from Al-Azhar Park in Cairo.
Autor: Ro4444, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the Ayyubid sultanate at the death of Saladin, 1193 AD, showing its political subdivisions and cities. Borders are approximate only, especially in the Yemen and western Arabia.
The primary resource used is the Encyclopedia of Islam, New Edition; see the articles regarding the various places, dynasties and individuals featured in the map. The articles on Diyar Mudar, Turanshah b. Ayyub, Tarim, 'Asir, Djayzan, Tihama, and Katada b. Idris were also reference.
The other major source used is Ibn al-Athir, volumes 2 and 3, passim.
Full reference list is given below.
Works Cited:
- Baadj, Amar S. Saladin, the Almohads and the Banū Ghāniya: The Contest for North Africa (12th and 13th Centuries). Leiden and Boston: Koninklijke Brill NV, 2015. ISBN 9789004296206
- Bosworth, Clifford Edmund. The New Islamic Dynasties. New York: Columbia University Press, 1996. ISBN 0231107145
- Ehrenkreutz. Andrew S. Saladin. First Edition. Albany: State University of New York Press, 1972. ISBN 087395095X. p. 168
- The Encyclopaedia of Islam. New Ed. 12 vols. with supplement and indices. Leiden: E.J. Brill, 1960-2005.
- "Europe in the Year 1200." Euratlas. Accessed 22 March 2015.
- Humphreys, R. Stephen. From Saladin to the Mongols: The Ayyubids of Damascus, 1193-1260. Albany: State University of New York Press, 1977. ISBN 0873952634
- Ibn al-Athir, 'Izz al-Din. The Chronicle of Ibn al-Athir for the Crusading Period from al-Kamil fi'l-Ta'rikh. Part 2. Trans. D.S. Richards. Surrey: Ashgate Publishing, 2007. ISBN 9780754640783
- Ibn al-Athir, 'Izz al-Din. The Chronicle of Ibn al-Athir for the Crusading Period from al-Kamil fi'l-Ta'rikh. Part 3. Trans. D.S. Richards. Surrey: Ashgate Publishing, 2008. ISBN 9780754640790
- Major, Balazs. "Al-Malik al-Mujahid, Ruler of Homs, and the Hospitallers." The Crusades and the Military Orders: Expanding the Frontiers of Medieval Latin Christianity. Ed. Zsolt Hunyadi and Jozsef Laszlovszky. Budapest: Department of Medieval Studies, Central European University, 2001. ISBN 9639241423. p. 62
- McEvedy, Colin. The New Penguin Atlas of Medieval History. London: Penguin Books, 1992. ISBN 9780140512496. pp. 70-71
- Nicolle, David. Saladin. Oxford: Osprey Publishing, 2011. ISBN 9781849083171. pp. 14, 24
- Sato, Tsugitaka. Sugar in the Social Life of Medieval Islam. Leiden: Koninklijke Brill, 2015. ISBN 9789004277526. p. 61
Mameluke Flag over Cairo according to the Catalan Atlas c. 1375 created by James Dahl. The golden banner is supposedly identical to the Ayyubid banner.
|
WARNING: This image is somewhat speculative. It is drawn after the Catalan Atlas, a primary source of the late 14th century. This means that the flag is indeed attested in a (Western) source dated to the Mamluk period, but it does not follow that this flag was indeed in use, let alone that it is "the" Mamluk flag. |
Autor: No machine-readable author provided. Xvlun~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5
Description: minaret of the Aleppo Citadel Mosque Aleppo Syria
Autor: Salah ad-Din Yusuf ibn Ayyub, Licence: CC0
Standard of Salah ad-Din Ayyubi
White flag with width to height ratio 3:2
Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.
"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.
Flag which can be used to represent the Abbasid Caliphate. Note that the concept of rectangular national flags did not exist during Abbasid times, but black was the dynastic color of the Abbasids (just as green was the dynastic color of the Fatimids, etc.), and the "black banner" of the Abbasids is famous in Islamic history.