Ajutthajské království
| Ajutthajské království อาณาจักรอยุธยา Anachak Ayutthaya
| |||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||
siamština (úřední), suchothajština (běžný), mon (běžný), khmerština (Khmerové), malajština (Malajci, diplomatický), perština (diplomatický), portugalština (diplomatický), čínské (Číňané), pálijština (náboženský) | |||||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
photduang | |||||||||||||||||||
Zánik | 1767 – po porážce ve válce s Barmou | ||||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
Ajutthajské království (thajsky อาณาจักรอยุธยา, přepis RTGS: Anachak Ayutthaya; [ʔaːnaːtɕ͡àk ʔajúttʰajaː]IPA) bylo siamské, resp. thajské království existující v letech 1351–1767. Obecně bylo známé jako Siam, ale obyvatelé svému království říkali Krung Tai (království Thajců).
Ještě ve 14. století si podřídila severněji ležící také thajské království Suchothaj a roku 1438 ho připojila ke svému území. Vazaly Ajutthaje byly i městské státy Malajského poloostrova, laoský Lan Xiang, severothajská Lanna, Khmérské království a šanské státy.[1]
Ajutthaja byla přátelská k zahraničním obchodníkům, čínským, vietnamským, indickým, japonským i perským a později portugalským, španělským, nizozemským a francouzským. V 16. století byla stejnojmenná metropole země evropskými obchodníky popisována jako jedno z největších měst Východu.
V 70. letech 16. století byla závislá na Barmě, v 80. letech se z podřízeného postavení vymanila a obnovila svou moc. ve 30. letech 18. století vypukla v zemi občanská válka a od roku 1759 začaly barmské útoky, roku 1768 Barmánci dobyli hlavní město a Ajutthaja se rozpadla. V boji s Barmánci obnovil stát s metropolí v Thonburi správce jedné z ajutthajských provincií Taksin.
Geografie
- mapy Jihovýchodní Asie:
kolem roku 1540, ajutthajské království (fialově) a jeho sousedé
kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence
Historie
Ajutthajské království, existující 400 let, patřilo k nejvlivnějším státům v oblasti. Za datum jeho vzniku bývá uváděn rok 1351, kdy bylo založeno hlavní město Ajutthaja (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor. Král Naresuan roku 1516 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu, mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ajutthajae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií. Tito cizinci království nazývali obvykle Siam, ačkoli jeho obyvatelé užívali pojmu Krung Tai. V druhé půlce 17. století za vlády krále Naraie bylo vyhlášeno jako druhé hlavní město Lopburi[2]. Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 1759–1760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.
Galerie
interiér buddhistického chrámu Wat Phanan Choeng
(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0tři pagody Wat Phra Si Sanphet z ajutthajského období, dnešní Thajsko
© Vyacheslav Argenberg / http://www.vascoplanet.com/, CC BY 4.0ruiny staré Ajutthaje po Barmské invazi
socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
© Vyacheslav Argenberg / http://www.vascoplanet.com/, CC BY 4.0socha sedícího Buddhy v Ajutthaji
hlava Buddhy zarostlá kořeny stromů, Wat Mahathat, Historický park Ajutthaja
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayutthaya Kingdom na anglické Wikipedii.
- ↑ HOOKER, Virginia Matheson. A Short History of Malaysia: Linking East and West. St Leonards, New South Wales, AU: Allen & Unwin, 2003. Dostupné online. ISBN 1864489553. S. 72. (anglicky)
- ↑ ZVOLÁNEK, Pavel. Lopburi. Země světa. 5.12.2022, roč. 21, čís. 12, s. 54–57. Dostupné online.
Literatura
- HIGHAM, Charles. The Archaeology of Mainland Southeast Asia. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0521275253.
- From Isfahan to Ayutthaya: Contacts between Iran and Siam in the 17th Century. Singapore: Pustaka Nasional, 2005. ISBN 9971774917.
- RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company merchants at the court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom c. 1604-1765. Leiden, Netherlands: Koninklijke Brill NV, 2007. ISBN 0300084757.
- SYAMANANDA, Rong. A History of Thailand. [s.l.]: Chulalongkorn University, 1990. ISBN 9740764134.
- WOOD, W.A.R. A History of Siam. London: Fisher Unwin Ltd, 1924. Dostupné online.
- WYATT, David K. Thailand: A Short History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0300084757.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajutthajské království na Wikimedia Commons - (anglicky) History of Aythhaya
Média použitá na této stránce
Autor: Takeaway, Licence: CC BY-SA 3.0
Wat Phanan Choeng, from 1324 CE, houses an immense seated gilded Buddha which was made in 1334 CE. The statue is 19 meters high and it survived the destruction of Ayutthaya by the Burmese in 1767 CE. Wat Phanan Choeng is the oldest working temple in the city. Folded orange lengths of cloth are thrown up from the ground to people who are standing in the Buddha's lap. The robes are then unfolded and rolled out from above over the worshippers below as a form of blessing.
Autor: Norbert Nagel, Mörfelden-Walldorf, Germany, Licence: CC BY-SA 3.0
Buddha head overgrown by a fig in Wat Mahatat in Ayutthaya historic park, Thailand.
(c) Diego Delso, CC BY-SA 3.0
Tento obrázek zobrazuje kulturní památku Thajska s identifikačním číslem
No official flag.
Autor: Nicolas Eynaud, Licence: CC BY-SA 4.0
Southeast Asian history - Around 1540
.png)
Autor: Nicolas Eynaud, Licence: CC BY-SA 4.0
Mainland Southeast Asia in 1707 (excluding most of Myanmar and Malaysia).
© Vyacheslav Argenberg / http://www.vascoplanet.com/, CC BY 4.0
Buddha. The old city of Ayutthaya. The Ayutthaya Kingdom was a Siamese kingdom that existed from 1350 to 1767. Ayutthaya, Thailand.
.svg)
Non-rectangular, swallowtail flag of the Konbaung Dynasty
.svg)
Flag of Thailand from Ayutthaya period. Use as civil ensign until 1855, naval ensign until 1872. It is a red plain flag.
© Vyacheslav Argenberg / http://www.vascoplanet.com/, CC BY 4.0
Chaiwatthanaram Temple is one of Ayutthaya's best known temples. It was constructed in 1630 by the king Prasat Thong. The Ayutthaya Kingdom was a Siamese kingdom that existed from 1350 to 1767. Ayutthaya, Thailand.
_goldStamp_bgred.png)
ตราแผ่นดินอยุธยาสมัยสมเด็จพระนารายณ์มหาราช ทำขึ้นใหม่จากหลักฐานเดิม
Autor: https://www.flickr.com/photos/193550014@N07/with/51352177412/, Licence: CC BY-SA 2.0
The Peacock flag is the common heradlry of Burmese monarchy
(c) Kjfmartin na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0
Seated Bhudda, Ayutthaya, Thailand
Autor: Xailang, Yourlocallordandsavior, Licence: CC0
Ayutthaya's sphere of influence under King Naresuan, 1605. Dark red represents areas directly controlled by Ayutthaya (or the geographic region of Siam as coined by Baker/Phongpaichit in "A History of Ayutthaya: Siam in the Early Modern World". Light pink represents areas which swore fealty following Ayutthaya military expeditions. Highlighted light pink represents largely independent tributaries (areas very nominally under Ayutthaya's sphere of influence during the 16th century (in comparison to the 15th and later in the 17th and 18th centuries). Highlighted dark grey represents Chiang Saen, which was never under Ayutthaya's control.
- Drawn this map by using Photoshop (and later Paint). Later Paint.net.
Autor: Javierfv1212, Licence: CC0
Map of Southeast Asia circa 1400 CE, showing Khmer Empire in red, Ayutthaya Kingdom in violet, Lan Xang kingdom in teal, Sukhothai kingdom in orange, Champa in yellow, Kingdom of Lanna in purple, Dai Viet in blue and surrounding states.