Akademická svoboda

Akademická svoboda je tradiční a historicky zakotvené právo vysokých škol a univerzit.[1] V České republice je akademická svoboda právně upravena v Zákoně o vysokých školách.[2] Definována je v dokumentu Magna Charta Universitatum,[3] který v září 1988 v Bologni podepsali rektoři evropských univerzit. Akademické svobody stojí na samosprávném charakteru univerzit, jejichž nejvyšším orgánem je akademický senát, který je volen z řad studentů a učitelů.[4]

Zahrnuje tyto akademická práva a svobody:[2]

  • svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků,
  • svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům,
  • právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
  • právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
  • právo používat akademické insignie a konat akademické obřady.

Reference

  1. ↑ PRŮCHA, Jan. Andragogický slovník. Praha: Grada, 2012. 294 s. ISBN 978-80-247-3960-1. S. 18. 
  2. ↑ a b Zákon č. 111/1998 ze dne 1998-04-22, Zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), § 4. [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
  3. ↑ Magna Charta Universitatum
  4. ↑ JANÁČEK, Petr. Proč jsou akademické svobody v ohrožení?. MUNI [online]. 2012-02-01 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
Autoritní data: GND: 4000888-5