Akce Návrat

Akce Návrat byla poprvé vyhlášena v roce 1955 komunistickým režimem v Československu a jejím cílem bylo rozbití široké základny československého exilu v zahraničí. Akci provázela masová kampaň, která slibovala beztrestnost a hmotné zabezpečení emigrantům, kteří se vrátí zpět do vlasti. K tomuto účelu byla založena fiktivní organizace „Hnutí emigrantů pro návrat domů“, jež začala k tomuto účelu vydávat propagandistický týdeník se zavádějícím názvem Hlas domova.[1] (Hlas domova byl název již existujícího exilového periodika v Austrálii. Kromě zneužitého názvu tato z Prahy rozšiřovaná komunistiská tiskovina navázala na exilové australské noviny i číslováním.)[2][3]

Amnestie

Amnestii pro emigranty vyhlásil s platností ode dne 9. května 1955 komunistický prezident Antonín Zápotocký.[4] Amnestie měla platit šest měsíců, ale tato doba byla o jeden měsíc prodloužena.[5][6] Československo nebylo první zemí východního bloku, která vyhlásila amnestii politickým uprchlíkům. První zemí bylo Bulharsko, jež amnestii pro emigranty vyhlásilo v listopadu 1953 na dobu jednoho roku a prodloužilo ji o další rok, druhou zemí bylo v dubnu 1955 Maďarsko. Podobně si počínalo Polsko i Východní Německo.[7]

Československá amnestie se nevztahovala na osoby odsouzené za vyzvědačství, velezradu, sabotáž a podobné trestné činy,[4] přičemž zdejší soudy posuzovaly výpovědi emigrantů zpovídaných americkými zpravodajskými orgány a západoněmeckou policií jako spáchaný trestný čin vyzvědačství. Lidé, kteří se do Československa vrátili, byli umístěni do „karantény“ v Sadské, kde byli vyslýcháni Statní bezpečností.[2]

Následné akce

  • Akce Návrat se znovu opakovala v letech 1960, 1962, 1965, 1968, 1969 a poslední proběhla v roce 1973. Odhaduje se, že celkem z 200 tisíc uprchlíků se deset tisíc emigrantů vrátilo.[2][3] Nejvýznamnější osobností z řad navrátilců byl Lev Sychrava, k jeho případu se vyjádřil i Ferdinand Peroutka.[8]
  • V roce 1977 byl zahájen proces Upravení vztahu s ČSSR. Za „urovnání vztahu“, které umožnilo emigrantům cestování bez překážek do ČSSR požadovali komunisté platbu v dolarech – údajně ze vyškolení. Od doktorů požadovali i několik tisíc dolarů.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Hlas domova: Týdeník pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR [online]. Praha: Československý propagandistický časopis, 1955-12-27 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c CAJTHAML, Petr: Akce návrat a Hlas domova aneb „Vraťte se do ráje, vše odpuštěno!“ In: Securitas Imperii, č. 13, 2006, s. 93–107 (ke stažení - formát .pdf)
  3. ↑ a b StB přemlouvala emigranty k návratu. Bez úspěchu | Noviny. Lidovky.cz [online]. 2008-01-21 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Trestni-rizeni.com [online]. 2022-01-02 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Hledají se naléhavě navrátilci: Amnestie pokračuje. S. 4. Hlas domova [online]. Exil z Austrálie, 1955-12-19 [cit. 2022-09-28]. S. 4. Dostupné online. 
  6. ↑ V Praze zájem už jen o prominenty. S. 2. České slovo [online]. Exil z Mnichova, 1956-01-01 [cit. 2022-09-28]. S. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Připravuje se nové politické představení. S. 4. Hlas domova [online]. Exil z Austrálie, 1955-12-19 [cit. 2022-09-28]. S. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ Lec Sychrava v ČSR. S. 3. Hlas domova [online]. Exil z Austrálie, 1956-01-09 [cit. 2022-10-04]. S. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ DRABEK, Jan. Po uši v postkomunismu. Vyd. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2000. 223 pages s. ISBN 80-242-0414-2. OCLC 48559130 S. 10–11. 

Literatura

  • In: Sborník archivu bezpečnostních složek. [s.l.]: Archiv bezpečnostních složek Dostupné online. Kapitola Amnestie prezidenta republiky a Institut milostí v letech 1948–1957, s. 79–89.

Externí odkazy