Akiva
| Akiba ben Josef | |
|---|---|
 Rabi Akiva na ilustraci v Mantovské hagadě z r. 1568 | |
| Rodné jméno | עקיבא בן יוסף |
| Narození | 50 Lod |
| Úmrtí | 28. září 135 (ve věku 84–85 let) Caesarea Maritima |
| Příčina úmrtí | stažení z kůže |
| Místo pohřbení | Tiberias |
| Povolání | teolog a rabín |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Rachel, wife of Rabbi Akiva |
| Děti | Joshua ben Karha |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Akiva také rabi Akiva ben Josef (cca 50,? Judsko – 135) byl podle židovské tradice jedním z nejvýznamnějších tanaitů a jeden z hlavních kodifikátorů textu Mišny. Veškeré informace o jeho životě pochází pouze z rabínské literatury a z legend, které v souvislosti s jeho postavou vznikly. Je pohřben v Tiberias.
Život
Údajně se měl narodit v Judsku v chudých poměrech v rodině konvertitů a až do dospělosti měl být analfabetem a v mládí opovrhoval učenci. Podle jedné z legend sloužil jako pastýř u jednoho z nejbohatších mužů v Jeruzalémě, který měl dceru Ráchel. Ta se proti vůli svého otce provdala za Akivu s podmínkou, že se bude věnovat studiu Tóry. Několik let po sňatku s Ráchel proto Akiva odešel na akademii do Lodu, kde studoval u rabínů Eli'ezera ben Hyrkána, Jehošuy ben Chananji a Nachuma z Gimzu.[1]
Okolo roku 95 již měl patřit mezi významné učence a vést vlastní ješivu. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili rabi Me'ir, Nechemja a Šim'on ben Jochaj. Tradice mu přisuzuje podíl na zařazení Písně písní do židovského kánonu Bible. Podle rabínské tradice řekl na koncilu v Javne: "Neboť na světě není nic, co by se vyrovnalo dnu, ve kterém dostal Izrael Píseň písní. Neboť všechny texty jsou svaté, ale Píseň písní je svátostí nejvyšší." K tomu pak dodal varování: "Ten, kdo zazpívá kvůli pobavení tu píseň, jako kdyby šlo o odrhovačku, nebude mít místo v příštím světě."[2]
V židovské mystice
V rámci rabínského judaismu všeobecně je Akiva uznáván též jako jeden z představitelů mystiky[3]. V Talmudu je například o něm napsáno: „Čtyři muži vystoupili do ráje, Ben Azaj, Ben Zoma, Acher a rabi Akiva. Rabi Akiva jim řekl: Až přijdete ke kamenům z čistého mramoru, nekřičte: Voda, voda. Ben Azaj se podíval a zemřel; Ben Zoma se podíval a přišel o rozum; Acher podťal výhonky; rabi Akiva vyšel v pokoji.“ (Chagiga 14b)[4] Proto se na jeho osobu odvolává i pozdější pseudoepigrafická literatura[5], jež se zaobírá mystériem merkavy (vozu) neboli Božího trůnu s koly, jak ho spatřil ve vizi prorok Ezechiel[6]. Kromě toho je rabi Akiva považován za prvního správce tradice Díla Stvoření a mnozí se domnívají, že Sefer Jecira procházela redakcí od Abraháma až právě po rabiho Akivu.[7]
Smrt
Ve své době měl Akiva podporovat povstání Bar Kochby proti římské moci a jeho vůdce označil za možného mesiáše.[8] Navíc ignoroval císařský výnos, jenž zakazoval studium a vyučování Tóry.[9] Rabi Akiva byl proto Římany zajat, uvězněn a nakonec umučen.
Odkazy
Reference
- ↑ BEN JA‘AḲOV IBN ŠÁHÍN, Nisim. Kniha úlevy po veškerých trápeních. Praha: Academia, 2022. ISBN 978-80-200-3418-2. S. 98-100.
- ↑ JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. Řevnice: ROZMLUVY, 1996. ISBN 80-85336-31-6. S. 97.
- ↑ Časopis Šavua tov 109/5769, str. 7. olam.cz [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ COHEN, Abraham. Talmud (pro každého). Praha: Sefer, 2006. ISBN 80-85924-49-8. S. 64.
- ↑ BÖNISCHOVÁ, Helena. Ma’ase merkava – starověká židovská mystika. Praha: P3K, 2003. ISBN 978-80-87186-74-9. S. 31.
- ↑ Ez 1, 1–28 (Kral, ČEP)
- ↑ DUBOV, Nissan Dovid. Vnitřní pouto. Úvod do Kabaly. Praha: Chabad Lubavitch, 2014. ISBN 978-80-905887-0-7. S. 46.
- ↑ SCHÄFER, Peter. Dějiny Židů v antice. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. S. 144.
- ↑ NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. S. 18.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Akiba ben Josef na Wikimedia Commons 
Osoba Akiva ben Josef ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Akiba v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (česky) Časopis Šavua tov 107/5769, str. 4-6 Archivováno 13. 11. 2014 na Wayback Machine.
