Aktinium

Aktinium
[Rn] 6d1 7s2 227 Ac 89
↓ Periodická tabulka ↓
atom aktinia
Obecné
Název, značka, číslo	Aktinium, Ac, 89
Cizojazyčné názvy	lat. Actinium
Skupina, perioda, blok	3. skupina, 7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Koncentrace v zemské kůře	5×10−10 ppm
Vzhled	stříbrný kov
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-34-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	(227,027 8)
Atomový poloměr	187,8 pm
Kovalentní poloměr	203 pm
Iontový poloměr	(Ac3+) 118 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 6d1 7s2
Oxidační čísla	III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,1
Ionizační energie
První	5,70 eV
Druhá	11,48 eV
Třetí	18,90 eV
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	krychlová a= 531,1 pm
Molární objem	22,55×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	10,062 g/cm3 (20 °C)
Skupenství	pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	12 W⋅m−1⋅K−1
Molární atomizační entalpie	385,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	56,5 J K−1 mol−1 187,94 J K−1 mol−1 (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	1 050 ± 50 °C (1 323,15 K)
Teplota varu	2 750 °C (3 023,15 K)
Specifické teplo tání	46,1 J/g
Skupenské teplo varu	406 kJ/mol (25 °C)
Specifické teplo varu	1 290 J/g
Měrná tepelná kapacita	0,120 J K−1 g−1 0,091 8 J K−1 g−1 (plyn)
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál	(Ac3+ → Ac0) -2,6 V
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
La ⋏ Radium ≺ Ac ≻ Thorium

Aktinium (chemická značka Ac, latinsky Actinium) je prvním členem řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Aktinium je silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ac³⁺ a svým chemickým chováním se podobá prvkům skupiny lanthanoidů. Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu aktinitého parami lithia při teplotě 1 100–1 300 °C.

Aktinium je silně radioaktivní, září přibližně 150krát intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo.

Objevil jej roku 1899 francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě.

Výskyt, izotopy a využití

Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se lze setkat pouze s izotopem ²²⁷Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas přeměny tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia.

Z dalších izotopů stojí za zmínku např. ²²⁶Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo ²²⁵Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy, s nukleonovými čísly od 205 po 237 se rozpadají mnohem rychleji:

^[1]

Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony.

Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.

Odkazy

Reference

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

• Aktiniová rozpadová řada

Externí odkazy

• Galerie aktinium na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu aktinium na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo aktinium ve Wikislovníku