Alžběta II.

Alžběta II.
královna Spojeného království
Portrét
Alžběta II.
Doba vlády6. února 19528. září 2022
(70 let a 214 dní)
Korunovace2. června 1953
Narození21. dubna 1926
Mayfair, Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí8. září 2022 (ve věku 96 let)
Balmoral, Aberdeenshire, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Pohřbenakaple sv. Jiří na hradě Windsor
PředchůdceJiří VI.
NástupceKarel III.[1]
Manželprinc Philip, vévoda z Edinburghu
(⚭ 1947–2021)
PotomciKarel III.
Anna, královská princezna
Andrew, vévoda z Yorku
Edward, hrabě z Wessexu
RodWindsorská dynastie
OtecJiří VI.
MatkaElizabeth Bowes-Lyon
PodpisSignature of Elizabeth II.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta II., celým jménem Elizabeth Alexandra Mary Windsor (21. dubna 1926 Mayfair, Londýn8. září 2022 Balmoral, Skotsko) byla v letech 1952–2022 vládnoucí královna patnácti nezávislých států označovaných jako Commonwealth realm. Jedná se o státy Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy, Tuvalu a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V každé této zemi byla považována za panovnici samostatného státu a plnění královských povinností pro každou zemi bylo oddělené. Byla také nejvyšší představitelkou anglikánské církve. V dubnu 2018 bylo rozhodnuto, že ji v čele Commonwealthu, na její přání nahradí po její smrti syn Charles, princ z Walesu. I přes velký počet svých funkcí zasahovala královna do politiky v souladu s britským zvykovým právem jen výjimečně.

Britskou královnou se stala ve svých 25 letech po smrti svého otce Jiřího VI. dne 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. V září 2015 překonala v délce vlády svoji praprababičku, britskou královnu a indickou císařovnu Viktorii, a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkemanglických a britských dějinách. Od října 2016, po smrti thajského krále Pchúmipchona Adunjadéta (Rámy IX.), byla také nejdéle vládnoucím žijícím monarchou na světě.[2]

Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 provdala za prince Philipa, pozdějšího vévodu z Edinburghu (1921–2021), se kterým měla čtyři děti. Zemřela 8. září 2022 na svém letním sídle, zámku Balmoral, ve Skotsku.[3] Byla dvanáctinásobnou prababičkou.[4][5]

Životopis

Mládí

Princezna Alžběta ve věku sedmi let, portrét od Philipa de László z roku 1933

Narodila se 21. dubna 1926 ve 2.40 greenwichského času jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Elizabeth.[6] Na svět přišla císařským řezem.[7] Pokřtěna byla v soukromé kapli Buckinghamského paláce yorským arcibiskupem Cosmo Gordon Langem 29. května 1926[pozn. 1] jako Alžběta (Elizabeth) po své matce, Alexandra po Alexandře Dánské, matce jejího dědečka krále Jiřího V., která zemřela šest měsíců před křtem, a Marie (Mary) po Marii z Tecku, babičce z otcovy strany.[6]

Měla jediného sourozence, princeznu Margaret, která se narodila v roce 1930.[6] Obě sestry byly vychovávány doma pod dohledem jejich matky a guvernantky Marion Crawfordové.[8][9] Domácí výuka se soustředila na historii, jazyk, literaturu a hudbu.[10][11]

Po narození byla třetí v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Tehdy se ale nezdálo pravděpodobné, že by mohla nastoupit na trůn, protože se předpokládalo, že se nástupcem krále Jiřího V. stane její strýc Eduard, který se ožení a bude mít potomky.[12] Po smrti Alžbětina dědečka Jiřího V. se její strýc Eduard skutečně stal panovníkem jako král Eduard VIII., ale ještě tentýž rok kvůli neústupné snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou (Wallis Simpsonovou) abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec Jiří VI. Alžběta se tímto aktem dostala do postavení následnice trůnu. Pokud by její rodiče poté měli syna, stal by se na základě patrilineární primogenitury následníkem trůnu on,[13] královský pár však již další děti neměl.

Aby se mohla princezna Alžběta stýkat s ostatními děvčaty svého věku, byla otevřena dívčí škola (založená na principu podobném skautskému hnutí) organizovaná Buckinghamským palácem.[14] Zde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vařit, starat se o děti a vyšívat. Královna se až do konce života zajímala o skautské hnutí a od roku 1952 byla patronkou Skautské asociace.

Jako dorůstající dívka kromě toho dostávala soukromou výuku o britských dějinách a ústavním právu. Jejím učitelem těchto předmětů byl Henry Marten, profesor na chlapecké internátní střední škole Eton College.[11] Otázky anglikánského náboženství s ní osobně probíral arcibiskup canterburský. Učila se také moderní jazyky, takže mj. dokonale ovládala francouzštinu.

Alžběta zřejmě poprvé potkala svého budoucího manžela, Philipa, prince řeckého a dánského, v období mezi lety 1934 až 1937. Po setkání ve škole královského námořnictvaDartmouthu v červnu 1939 se do něho zamilovala a začali si dopisovat. Philip byl její bratranec třetího stupně, měli společnou praprababičku královnu Viktorii.

Její matka, královna Elizabeth, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let.

Druhá světová válka

Alžběta ve vojenské uniformě jednotek ATS, duben 1945

Od září 1939, kdy vypukla druhá světová válka, až do Vánoc téhož roku pobývala se svou sestrou na zámku Balmoral ve Skotsku. Poté se přesunuly do Sandringham House v Norfolku a od května roku 1940 bydlely na Windsorském hradu. Existoval plán na evakuaci obou princezen spolu s jejich rodiči do Kanady. Tento plán nebyl nikdy realizován, neboť jak se vyjádřila jejich matka: „Mé děti nikdy neodcestují beze mě. Já nikdy neodejdu bez svého manžela krále. A král zemi neopustí.“[15]

13. října 1940 souhlasil král s návrhem redaktora BBC Dereka McCullocha, aby jeho čtrnáctiletá dcera poprvé vystoupila v rozhlase. Z Windsorského hradu oslovila Alžběta britské děti během populárního programu BBC Children’s Hour, aby podpořila jejich naděje v době evakuace před nepřátelskými nálety. Od září 1939 bylo z Velké Británie evakuováno cca 13 tisíc dětí, které byly „vřele přijaty v Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Africe a Spojených státech amerických“. Princezna řeč zakončila: „Všichni víme, že nakonec skončí vše dobře, protože Bůh se o nás postará a dá nám vítězství a mír. A až nastane mír, pamatujte, že bude na nás, na současných dětech, abychom svět zítřka udělali lepším a šťastnějším místem.“ Na závěr ještě dětem popřála dobrou noc tehdy desetiletá princezna Margaret.[16][17][18]

Princezna Alžběta a její rodiče s letci RAF během druhé světové války

Roku 1945 doprovázela své rodiče na cestě po Commonwealthu, na které pro ni byl připravován oddělený program, například slavnostní přehlídka kanadských pilotek. V únoru 1945 (v necelých 19 letech) se připojila k Ženskému pozemnímu pomocnému sboru (Auxiliary Territorial Service, ATS) jako nižší důstojnice Alžběta Windsorová. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla funkce mladší velitelky.

Na konci války při oslavách míru 8. května 1945 se princezna Alžběta a její sestra princezna Margaret anonymně připojily k oslavujícím davům v ulicích Londýna.

V roce 1947 se princezna Alžběta vydala na svou první zámořskou cestu, kdy doprovázela své rodiče na cestě po Jižní Africe. Na své 21. narozeniny ve vysílání pro tehdejší Britské společenství národů dala svůj slib zemi a královské rodině: „Vyznávám před vámi všemi, že celý svůj život, ať už bude dlouhý, nebo krátký, bude věnován službě Vám a naší velké královské rodině, ke které všichni patříme.“[19]

Manželství

Zasnoubení princezny Alžběty a prince Philipa bylo oznámeno 9. července 1947, když bylo Alžbětě 21 let, a bylo předmětem různých kontroverzí. Philip nebyl finančně zajištěný, byl narozen v zahraničí (i když jako britský občan sloužil během Druhé světové války v Královském námořnictvu) a jedna z jeho sester se provdala za německého šlechtice napojeného na nacisty.[20] Před svatbou se vzdal svých dánských a řeckých titulů a oficiálně přestoupil z řecké pravoslavné k anglikánské církvi a začal vystupovat jako plukovník Philip Mountbatten pod poangličtěným příjmením rodiny své matky (původně Battenberg).[21][22]

Korunní princezna Alžběta se dne 20. listopadu 1947 provdala za svého vzdáleného příbuzného, prapravnuka královny Viktorie, prince Philipa. Krátce po svatbě obdržel její manžel hodnost královského prince a vévody z Edinburghu. Země Commonwealthu se ještě úplně nevzpamatovaly ze zpustošení válkou, stále ještě byl uplatňován přídělový systém a Alžběta musela ušetřit z přídělových kupónů na látku na své svatební šaty. Nicméně sňatek byl chápán jako první záblesk obnovy země. Alžběta a Philip obdrželi z celého světa asi 2500 svatebních darů.[22]

Královna Alžběta II. s manželem krátce po korunovaci

První potomek, syn Charles, se narodil 14. listopadu 1948. O měsíc dříve vydal král Jiří VI. patent, který umožnil jejím dětem používat titul královský princ a královská princezna, které by normálně nemohly používat, protože jejich otec nebyl královský princ.[23] Druhé dítě, dcera Anna, se narodilo 15. srpna 1950, třetí, syn Andrew, se narodil 19. února 1960 a poslední Edward se narodil 10. března 1964.

Po svatbě si pár pronajal dům Windlesham Moor a od 4. července 1949 bydlel v Clarence House. V letech 1949 až 1951 trávil Philip určitá období na Maltě, kde sloužil jako námořní důstojník, Alžběta tam s ním často pobývala. Žili v domě Philipova strýce lorda Mountbattena, zatímco děti zůstávaly v Británii.

Panovnice Spojeného království

Nástup na trůn

Zdraví krále Jiřího VI. se roku 1951 zhoršilo a Alžběta ho často zastupovala na společenských událostech. V říjnu cestovala do Kanady a navštívila i prezidenta Spojených států Harryho Trumana. Na počátku roku 1952 vyrazila se svým manželem na cestu do Austrálie a na Nový Zéland s plánovanou zastávkou v Keni. Tam ji 6. února zastihla zpráva o úmrtí jejího otce. Alžběta byla v různých zemích Commonwealthu prohlášena královnou. Manželský pár přerušil svou cestu a vrátil se zpět do Spojeného království.

Navzdory úmrtí královniny babičky Marie dne 24. března 1953 se, v souladu s Mariiným přáním, konala 2. června korunovace ve Westminsterském opatství. Televizní přenos z korunovace sledovalo přibližně 20 miliónů obyvatel Velké Británie a dalších asi 12 miliónů naslouchalo prostřednictvím rozhlasu.

Britské kolonie a dominia v roce 1952

Vývoj v Commonwealthu

Během Alžbětina dospívání probíhala transformace Britského impéria do nového Commonwealthu a jeho moderní formy společenství národů. V době, kdy nastoupila na trůn, byla transformace ukončena a Alžběta se ocitla v konsolidované pozici formální hlavy mnoha samostatných států. V letech 1953 až 1954 podnikla královna se svým manželem šestiměsíční cestu po Austrálii a Novém Zélandu. Byla prvním panovníkem těchto států, který je navštívil. Odhaduje se, že ji při této její návštěvě viděly asi tři čtvrtiny tehdejších obyvatel Austrálie.

Alžběta II. s vůdci Commonwealthu na konferenci v roce 1960

Nespokojenost Keňanů s britskou nadvládou přerostla v letech 1952 až 1960 k povstání Mau Mau proti britské koloniální správě, které Britové brutálně potlačili.[24] Britským premiérem byl tehdy Winston Churchill. Tisíce Afričanů zemřely a statisíce Kikujů byly internovány v koncentračních táborech.[25]

V říjnu 1956 došlo k Suezské krizi, kdy se Británie, Francie a Izrael neúspěšně pokusily získat kontrolu nad Suezským průplavem. O dva měsíce později britský premiér Anthony Eden rezignoval. V konzervativní straně neexistoval mechanismus pro volbu nového předsedy strany a tak bylo na Alžbětě, aby vybrala člena konzervativců, který by sestavil novou vládu. Po konzultacích s důležitými členy strany byl pověřen sestavením nové vlády Harold Macmillan. Po šesti letech Macmillan odstoupil a doporučil královně za svého nástupce Aleca Douglase-Homea. V obou případech musela Alžběta čelit výtkám, že jmenovala předsedu vlády po konzultaci s pouze malou skupinou lidí. Teprve roku 1965 přijala konzervativní strana vnitrostranický mechanismus volby svého nového předsedy.

Právě zmiňovaná Suezská krize a jmenování Edenova nástupce roku 1957 vedly k první osobní kritice Alžběty. John Grigg, baron z Altrinchamu, uveřejnil ve svém vlastním časopise kritické články, byl však veřejností odsouzen.

Poštovní známka z Mauricia

V roce 1957 Alžběta absolvovala státní návštěvu Spojených států. Při této příležitosti navštívila též sídlo OSN v New Yorku a pronesla projev před jeho Valným shromážděním. V témže roce zahájila také jednání kanadského parlamentu, jako první kanadský panovník, který tak učinil. O dva roky později navštívila Kanadu a Spojené státy americké znovu. Roku 1961 procestovala Kypr, Indii, Pákistán, Nepál a Írán. Když v témže roce navštívila Ghanu, odmítla obavy o vlastní bezpečnost, i když její hostitel, prezident Kwame Nkrumah, byl nedlouho předtím terčem atentátníků.

Jediné případy, kdy formálně nezahájila jednání britského parlamentu, byly odůvodněny jejím těhotenstvím v letech 1959 a 1963. V té době zahájením jednání pověřila lorda kancléře. Roku 1961 slavnostně zahájila provoz transatlantického telefonického spojení rozhovorem s kanadským premiérem Johnem Difenbakerem.

Urychlování dekolonizace

Zleva britský premiér Edward Heath, královna Alžběta II., americký prezident Richard Nixon a jeho manželka. Fotografie pochází z návštěvy amerického prezidenta ve Velké Británii v roce 1970

60. a 70. léta 20. století byla ve znamení zrychlující se dekolonizace Afriky a Karibiku. Během tohoto období přes 20 zemí získalo nezávislost na Británii v rámci vzájemných dohod, následovaných plánovanými přechody k vlastním samosprávám. Roku 1965 ovšem rhodeský premiér Ian Smith vyhlásil nezávislost na Velké Británii jednostranně. I když královna jeho deklaraci odmítla a mezinárodní společenství uplatnilo sankce, udržel se Smithův režim dalších dvanáct let.

Výsledky voleb v únoru 1974 byly nerozhodné a znamenaly, že by původní premiér Edward Heath mohl zůstat v úřadu, pokud by byl schopen sestavit koalici s Liberální stranou. Než aby rezignoval, zvolil Heath tuto možnost a odstoupil až poté, co neuspěl se sestavením koaliční vlády. Královna pak pověřila vytvořením vlády opozičního vůdce Harolda Wilsona.

Během australské ústavní krize roku 1975 odvolal britský generální guvernér John Kerr z funkce australského premiéra Gougha Whitlama, který nebyl schopen získat podporu pro své rozpočtové návrhy v opozicí kontrolovaném australském Senátu. Jelikož Whitlam měl většinu ve Sněmovně reprezentantů, mluvčí Sněmovny požádal královnu, aby Kerrovo rozhodnutí zvrátila. Ta to odmítla s tím, že nebude zasahovat do kompetencí, které australská ústava vyhrazuje generálnímu guvernérovi. Krize výrazně zvedla popularitu australských republikánů.

Stříbrné jubileum

Podrobnější informace naleznete v článku Stříbrné jubileum Alžběty II..

Roku 1977 oslavila stříbrné jubileum svého nástupu na trůn. Oslavy se konaly v mnoha zemích Commonwealthu a zahrnovaly bohoslužby díkuvzdání v katedrále svatého Pavla za účasti hodnostářů a vedoucích představitelů mnoha států. Oslavy vyvrcholily velkou slavností v červnu. Na počest této události byla pojmenována i trasa Jubilee Line metra v Londýně (otevřená roku 1979).

V roce 1978 přijala jako státní návštěvu rumunského komunistického diktátora Nicolae Ceaușesca s manželkou, i když soukromě si myslela že mají „krev na rukou“. Rok 1979 jí přinesl dvě těžké rány. Bývalý správce jejich obrazových sbírek Anthony Blunt byl odhalen jako komunistický špion a Prozatímní irská republikánská armáda zavraždila jejího vzdáleného příbuzného, strýce jejího manžela Philipa, lorda Mountbattena.

Podle Paula Martina se královna v 70. letech 20. století obávala, že kanadský premiér Pierre Trudeau nemá valné mínění o královském majestátu. Příčinou bylo jeho chování v Buckinghamském paláci a odstranění některých kanadských královských symbolů v době jeho úřadování. Martin byl spolu s jinými vyslán do Británie, aby projednali změny kanadské ústavy. Královna se velmi zajímala o tuto ústavní debatu a byla informována lépe než někteří kanadští politici. Výsledkem bylo omezení vlivu britského parlamentu v Kanadě, ale vliv monarchie zůstal zachován.

80. léta

Královský pár s Reaganovými

Její odvaha, stejně jako její jezdecké schopnosti se projevily roku 1981 při slavnostním střídání stráží. Při jízdě po ulici Mall na ni bylo vypáleno šest střel, ale ona svého koně zvládla a pokračovala v jízdě. Následující rok se královna ocitla v jiné riskantní situaci, když se probudila ve své ložnici v Buckinghamském paláci a spatřila cizího muže. Královna zůstala klidná a asi deset minut do příjezdu policie s mužem mluvila.

I když roku 1982 hostila prezidenta Spojených států Ronalda Reagana na Windsorském hradu a následující rok navštívila jeho ranč v Kalifornii, byla rozzlobena, když jeho administrativa nařídila invazi na Grenadu, jedno z britských dominií.

Královna Alžběta II. a prezident USA Ronald Reagan na koních u zámku Windsor, červen 1982

V době, kdy byla britskou premiérkou Margaret Thatcherová, bylo uváděno, že se královna obávala její ekonomické politiky, která podle ní rozdělovala společnost, a byla znepokojena vysokou mírou nezaměstnanosti, řadou nepokojů, násilím při stávkách horníků a neochotou Thatcherové uplatnit sankce proti režimu v Jihoafrické republice, uplatňujícímu politiku apartheidu. Vztahy obou žen byly občas popisovány jako upřímný odpor. Navzdory těmto spekulacím označila Thatcherová Alžbětu za úžasnou ženu, která vždy ví, co říci, což se zřejmě vztahovalo k jejímu poslednímu setkání s královnou ve funkci premiérky. Poté, co Margaret Thatcherová odešla z politiky, udělila jí královna řád za zásluhy a Podvazkový řád a oba se i s princem Philipem účastnili oslav 80. narozenin Margarety Thatcherové.

Roku 1991 se stala prvním britským panovníkem, který pronesl projev před Kongresem Spojených států amerických. Následující rok se pokusila zabránit rozpadu manželství svého syna Charlese s jeho ženou Dianou. Její snaha nebyla úspěšná a dvojice se formálně rozešla.

90. léta

Královna při zahájení velšského parlamentu v Cardiffu, Wales; 2011

Královna Alžběta II. nazvala ve svém projevu z 24. listopadu 1992 onen rok „příšerným“ (annus horribilis). V tom roce se rozvedla její dcera, jeden ze synů se formálně rozešel se svou manželkou a manželství druhého syna procházelo krizí. Windsorský hrad byl poničen požárem a monarchie byla vystavována narůstající kritice a veřejnému přetřásání jejích potíží. V neobvykle osobním projevu připustila královna, že každá instituce musí počítat s kritikou, ale přála si, aby „tak bylo činěno s větším taktem, porozuměním a humorem“.

Alžběta a Laura Bushová v dětském zdravotním centru

V následujících letech pokračovalo veřejné propírání manželství jejího syna (a následníka trůnu) Charlese a princezny Diany roz. Spencerové. Po konzultaci s premiérem Johnem Majorem, arcibiskupem canterburským, svým soukromým tajemníkem a svým manželem napsala Charlesovi a Dianě dopis, ve kterém označila jejich rozvod za žádoucí. Rok poté zemřela Diana při autonehodě v Paříži. V té době byla královna se svými vnuky na zámku Balmoral. Dianini synové chtěli navštívit bohoslužby, proto je oba prarodiče doprovázeli. Královně a vévodovi z Edinburghu, jejímu manželovi, se podařilo pět dní držet oba Dianiny syny na Balmoralu mimo pozornost tisku a veřejnosti. Odtažitost královny a prince Philippa však způsobila pohoršení veřejnosti. Pod nátlakem premiéra Tonyho Blaira, svých přátel a členů královské rodiny nakonec souhlasila královna Alžběta s veřejným vystoupením. V něm vyjádřila Dianě svůj obdiv jako matce svých vnuků, princů Williama a Harryho. Po tomto vystoupení se nálada veřejnosti změnila ze znepokojení v respekt.

Zpočátku se zdálo, že vztahy královny a Tonyho Blaira byly v prvním období v letech 1997 až 2002 velmi dobré, nicméně některé skutečnosti naznačují, že byly spíše napjaté. V květnu 2007 bylo odhaleno, že Alžběta se cítila „podrážděná a frustrovaná“ Blairovými aktivitami. Královna nabyla dojmu, že je premiér příliš spjat s venkovským prostředím, ze kterého pocházel, a byla popuzena tím, že jí nabízel, aby ho oslovovala Tony. Uvádí se, že byla také znepokojena neúspěchy britské armády, zvláště v Iráku a Afghánistánu, a stejně tak byla překvapena přesunutím pravidelných schůzek s premiérem z úterý na čtvrtek odpoledne. Zdá se, že Tonymu Blairovi tuto nespokojenost dala najevo, nikdy se však veřejně nevyjádřila k situaci v Iráku. Královna Alžběta nicméně oceňovala Blairův úspěch v dosažení míru v Severním Irsku.

Zlaté jubileum

Alžběta II. s manželem v roce 2007

Roku 2002 oslavila zlaté jubileum svého nástupu na trůn. Absolvovala rozsáhlou cestu po svých dominiích. Cesta začala v únoru na Jamajce, kde královna označila uvítací oslavu za pozoruhodnou, a to poté, co výpadek elektrického proudu ponořil oficiální guvernérovu rezidenci do tmy. I když probíhaly veřejné oslavy tohoto výročí, byly skromnější než u předchozího (stříbrného) jubilea, a to i z důvodu úmrtí královniny matky a sestry na počátku roku. Podobně jako v roce 1977 obdržela královna mnoho darů a na počest tohoto výročí byly pojmenovány některé památníky.

Roku 2005 se stala prvním monarchou, který pronesl projev před zákonodárným shromážděním kanadské provincie Alberta. Alžběta a její manžel oslavili 60. výročí své svatby roku 2007 zvláštní bohoslužbou ve Westminsterském opatství, soukromou večeří pořádanou jejich synem Charlesem a večírkem, na který byli pozvaní i ostatní členové královské rodiny a také předchozí a tehdejší britský premiér.

Diamantové jubileum

Diamantové jubileum, tedy 60 let od nástupu na trůn, oslavila královna Alžběta II. v roce 2012. V poselství proneseném u příležitosti jubilea pronesla: „V tomto speciálním roce se znovu zasvěcuji službě Vám všem. Doufám, že si všichni připomeneme sílu sounáležitosti a spojující sílu rodiny, přátelství a dobrého sousedství ... Také doufám, že tento jubilejní rok bude časem k vyjádření díků za velký pokrok dosažený od roku 1952 a časem, kdy s jasnou hlavou a otevřeným srdcem pohlédneme do budoucnosti.“

Alžběta II. v Birminghamu během oslav diamantového jubilea vlády

Již v roce 1976 oficiálně otevřela XXI. letní olympijské hry v kanadském Montréalu a nechyběla ani u zahájení XXX. letních olympijských her 2012 v Londýně. Stala se tak první hlavou státu, která oficiálně zahájila dvoje olympijské hry ve dvou různých státech. Na zahájení londýnské olympiády ztvárnila sama sebe v krátkém filmu po boku Daniela Craiga jakožto Jamese Bonda. Za toto vystoupení obdržela čestnou cenu BAFTA za „patronaci nad britským filmovým průmyslem“.

Jako první britský panovník od roku 1781 a doby Jiřího III. se 18. prosince 2012 zúčastnila zasedání britské vlády. Dne 3. března 2013 byla přijata do nemocnice s příznaky gastroenteritidy. Následujícího dne byla propuštěna do domácího ošetření. Kvůli pokročilému věku a obtížnému cestování se v roce 2013 poprvé od roku 1973 nezúčastnila pravidelného bienálního setkání hlav Commonwealthu, které se konalo na Srí Lance.

Dne 16. září 2017 byla v londýnském deníku The Times uveřejněna zpráva o odvolání královnina privátního sekretáře sira Christophera Geidta v červenci minulého roku. Stalo se tak poté, co princ z Walesu a jeho bratr Andrew, vévoda z Yorku v této záležitosti navštívili královnu a na privátního sekretáře si stěžovali. Podle listu se princ Charles a jeho spolupracovníci v Clarence House (princovo sídlo) snaží více uplatňovat vliv na proces postupného přechodu moci od královny na korunního prince.[26]

Alžběta a princ Charles figurují na seznamu Paradise Papers, které byly zveřejněny v listopadu 2017 a které odhalují tajné investice bohatých lidí a jejich daňové úniky do daňových rájů.[27] Její syn Andrew je zapleten do sexuální aféry pedofilního miliardáře Jeffreyho Epsteina.[28]

Pandemie covidu-19

Na virtuálním setkání s Cindy Kiro během pandemie covidu-19 (říjen 2021)

Dne 19. března 2020, kdy pandemie covidu-19 zasáhla Spojené království, se královna přestěhovala na hrad Windsor a preventivně se zde usídlila. Veřejné akce byly zrušeny a na hradě Windsor byl dodržován přísný hygienický protokol přezdívaný „HMS Bubble".[29] Dne 5. dubna 2020 v televizním přenosu, který ve Spojeném království sledovalo odhadem 24 milionů diváků, požádala lidi, aby se „utěšili, že i když toho možná ještě musíme vydržet víc, vrátí se lepší dny: budeme opět se svými přáteli; budeme opět se svými rodinami; znovu se setkáme.“[30] Dne 8. května, v den 75. výročí Dne vítězství, v televizním přenosu ve 21.00 (přesně v čase, kdy v roce 1945 ve stejný den vysílal k národu její otec Jiří VI.) požádala lidi, aby se „nikdy nevzdávali a nikdy nezoufali.“[31] V říjnu navštívila britskou Laboratoř obranné vědy a techniky ve Wiltshire, což bylo její první veřejné angažmá od začátku pandemie.[32] Dne 4. listopadu se poprvé objevila na veřejnosti v roušce během soukromé pouti k Hrobu neznámého vojáka ve Westminsterském opatství u příležitosti stého výročí jeho pohřbení.[33] V lednu 2021 se nechala poprvé a v dubnu podruhé očkovat proti covidu-19.[34][35]

Princ Philip zemřel 9. dubna 2021 po 73 letech manželství, čímž se Alžběta stala prvním britským panovníkem, který vládl jako vdova nebo vdovec od dob královny Viktorie.[36][37] Údajně byla u manželovy postele, když zemřel,[38] a v soukromí poznamenala, že jeho smrt „v ní zanechala obrovské prázdno".[39] Kvůli omezením souvisejícím s pandemií covidu-19, která v té době v Anglii platila, seděla královna na Filipově pohřebním obřadu sama, což vyvolalo soucit lidí z celého světa.[40][41] Ve vánočním projevu v prosinci 2021 vzdala osobně hold svému „milovanému Filipovi“ a řekla: „Ten rozpustilý, zvídavý záblesk v očích byl na konci stejně jasný, jako když jsem ho poprvé spatřila“.[42][43]

Navzdory pandemii se královna v květnu zúčastnila otevření parlamentu v roce 2021[44] a v červnu 47. summitu G7.[45] Dne 5. července, v den 73. výročí založení britské Národní zdravotní služby, oznámila, že NHS bude vyznamenána Jiřího křížem, aby „ocenila všechny pracovníky NHS, minulé i současné, ve všech oborech a ve všech čtyřech zemích Spojeného království“.[46] V říjnu 2021 začala poprvé od své operace v roce 2004 používat při veřejných vystoupeních hůlku.[47] Dne 20. října 2021 po pobytu v nemocnici byly ze zdravotních důvodů zrušeny návštěvy Severního Irska,[48] summitu COP26 v Glasgow a Národní vzpomínkové bohoslužby 2021.[49]

Platinové jubileum

Platinové jubileum, tedy 70 let od nástupu na trůn, oslavila královna Alžběta II. v roce 2022. Od roku 1809, kdy se slavilo zlaté jubileum krále Jiřího III., to byla 9. akce tohoto druhu v Británii. Platinové jubileum ale britská monarchie slavila poprvé.[50]

Ve svém poselství ke dni přistoupení, královna uvedla, že doufá, že platinové jubileum svede dohromady rodiny a přátele, sousedy a komunity. Řekla, že jubileum „mám čas zamyslet se nad dobrou vůlí, kterou mi v těchto letech projevili lidé všech národností, vyznání a věkových kategorií v této zemi a na celém světě“. Poděkovala všem za jejich podporu, věrnost a náklonnost a podepsala zprávu „Váš služebník“. O své sedmdesátileté vládě a budoucnosti řekla:

Když se dívám vpřed s pocitem naděje a optimismu na rok mého platinového jubilea, připomínám si, za kolik můžeme být vděční. V těchto posledních sedmi desetiletích došlo k mimořádnému sociálnímu, technologickému a kulturnímu pokroku, který přinesl užitek nám všem; a jsem přesvědčena, že budoucnost nabídne podobné příležitosti nám a zejména mladším generacím ve Spojeném království a v celém Commonwealthu.

Byly zveřejněny fotografie a záběry královny pracující ze svých červených krabic v Sandringham House. Princ z Walesu řekl, že královnina oddanost blahu všech jejích lidí vzbuzovala každým dalším rokem stále větší obdiv.

Pocty a poselství blahopřání přišly od vůdců z celého světa, včetně amerického prezidenta Joe Bidena, německého kancléře Olafa Scholze, švédského krále Karla XVI. Gustafa, norského krále Haralda V., thajského krále Vatčirálongkóna a izraelského prezidenta Isaaca Herzoga.

Alžběta a americký prezident Donald Trump na hradě Windsor, červenec 2018

V roce 2007 se stala nejstarším britským panovníkem na trůně a 9. září 2015 se stala nejdéle vládnoucím britským panovníkem, když v obou případech překonala svou praprababičku královnu Viktorii. Byla nejdéle vládnoucí ženou v zaznamenané historii. Od 13. října 2016 po smrti thajského krále Pchúmipchona Adunjadéta (Rámy IX.) byla druhým nejdéle vládnoucím monarchou na světě, prvenství v délce vlády náleží od 18. století francouzskému králi Ludvíkovi XIV.[51]

Za svou vládu zažila královna 15[52] premiérů a premiérek (poslední přijala v září 2022, několik dní před jejím úmrtím), navštívila 100 zemí světa, udělila „královský souhlas“ s asi 4 000 zákony a britským občanům poslala přes milion gratulací k dlouhověkosti nebo výročí svatby.[50] Nemínila abdikovat, avšak od následníka trůnu prince Charlese se očekávalo, že od královny, která v roce 2022 oslavila 96. narozeniny, postupně přebere část jejích oficiálních povinností.

Úmrtí

Na přelomu srpna a září 2022 začaly v médiích spekulace o špatném královnině zdraví. V září pobývala na svém sídle ve skotském Balmoralu, kde neobvykle jmenovala novou britskou premiérku Liz Trussovou. Dne 8. září 2022 Buckinghamský palác oznámil, že královna je pod lékařským dohledem na Balmoralu poté, co lékaři vyjádřili obavy. V prohlášení se uvádělo: „Po dalším vyhodnocení dnes ráno se lékaři královny obávají o zdraví Jejího Veličenstva a doporučili jí, aby zůstala pod lékařským dohledem. Královna se cítí dobře a zůstává na Balmoralu.“ Královniny čtyři děti spolu s princem Williamem, princem Harrym a Camillou, vévodkyní z Cornwallu, odcestovaly za ní. V 19.30 tentýž den Buckinghamský palác oznámil, že královna zemřela.[52][53][54][55]

Státní smutek byl vyhlášen na 11 dní, desátý den (19. září[56]) se uskutečnil královnin pohřeb. Sled událostí, které se udály během tohoto období, se nazývá operace Londýnský most.[57]

Kritika a kontroverze

Lidská práva

Během povstání Mau Mau v Keni v letech 19521960 bylo údajně 90 tisíc Keňanů popraveno, mučeno nebo zraněno britskými vojáky.

Během vlády Alžběty II. proběhlo povstání Mau Mau v tehdy britské Keni. Britské úřady nepokoje brutálně potlačily. Podle keňské komise na ochranu lidských práv při ní bylo 90 tisíc Keňanů popraveno, mučeno nebo zraněno.[58][59][60] Podobně bylo potlačeny i nepokoje v Adenském protektorátu v letech 1963 až 1967.[61][62]

Diamantové jubileum královny v roce 2012 vyvolalo kontroverzi poté, co aktivista Peter Tatchell kritizoval královnu za pozvání „královských tyranů“ Hamada bin Ísá Ál Chalífy (král Bahrajnu) a Mswatiho III. (král Svazijska). Amnesty International a Human Rights Watch tehdy obvinily krále Bahrajnu a Svazijska i některé členy saúdskoarabské a kuvajtské královské rodiny z různých případů porušování lidských práv.[63][64]

Ovlivňování politiky

Vyšetřování deníku The Guardian v únoru 2021 odhalilo, že Alžběta II. využívala pravomoc královnina souhlasu k tajnému ovlivňování obsahu parlamentních návrhů zákonů, které mohly mít vliv na finanční zájmy koruny, zejména zákonů týkajících se majetku a daní.[65] Zpráva například tvrdí, že královna využila tento postup k žádosti o výjimku pro své soukromé nemovitosti z návrhu zákona o bezpečnosti silničního provozu z roku 1968 a k žádosti o změny v návrhu zákona z roku 1975, který upravoval pronájem soukromých pozemků.[66] Deník The Guardian rovněž uvedl, že královnina královská domácnost zakázala „barevným přistěhovalcům a cizincům“ pracovat na úřednických pozicích a že domácnost využila mechanismus souhlasu k lobbování v parlamentu za výjimku ze zákona ze 60. let 20. století zakazujícího diskriminaci v zaměstnání. Tato výjimka bránila ženám a minoritám, kteří pracovali pro královskou domácnost, v podání žaloby za diskriminaci.[67] Buckinghamský palác však deníku The Guardian odpověděl, že souhlas byl vždy udělen, když o něj bylo požádáno, a že legislativa nebyla nikdy zablokována.[66][68]

Financování

Alžběta II. byla často kritizována z republikánských kruhů kvůli drahému životnímu stylu. Výdaje královské rodiny za rok 2021 byly odhadovány na 345 milionů liber.[69] Majetek královny byl odhadován na 450 milionů liber.[70][71]

Dokumenty Paradise Papers odhalily, že miliony liber ze soukromého majetku královny byly investovány do fondu na Kajmanských ostrovech jako součást offshorového portfolia, které dosud nebylo nikdy zveřejněno. Ze spisů, které unikly na veřejnost, poprvé vyplývá, že královna prostřednictvím Lancasterského vévodství investovala a stále investuje prostřednictvím fondů, které vložily peníze do řady podniků, včetně sítě prodejen Threshers a maloobchodního řetězce BrightHouse, který byl kritizován za vykořisťování tisíců chudých rodin a zranitelných osob.[72] Vévodství, z něhož Alžběta II. čerpá své příjmy, v reakci na odhalení uvedlo, že o 12 let trvající investici až do zveřejnění Paradise Papers nevědělo.[27]

Královna Alžběta II. v umění

Nástěnná malba zobrazující královnu v protestantské čtvrti v Belfastu v Severním Irsku

V letech 2016–2018 byl natočen koprodukční britsko-americký historický televizní seriál Koruna (The Crown). Dramatický děj, jehož autorem je Peter Morgan, strhujícím způsobem zachycuje život královny Alžběty od jejích dětských let. Roli mladé královny ztvárnila herečka Claire Foyová (1. a 2. řada) a královnu v pozdějším věku herečka Olivia Colmanová (3. a 4. řada).[73] V 5. a 6. řadě ztvární Alžbětu II. herečka Imelda Staunton.

Rowan Atkinson se setkává s "královnou" v epizodě Mr. Bean Meets the Queen. Postava královny vystupuje rovněž v Mr. Bean: The Animated Series.

Tituly a vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Alžběty II..
  • 21. dubna 1926 – 11. prosince 1936: Její královská Výsost princezna Alžběta z Yorku (Her Royal Highness Princess Elizabeth of York)
  • 11. prosince 1936 – 20. listopadu 1947: Její královská Výsost princezna Alžběta (Her Royal Highness The Princess Elizabeth)
  • 20. listopadu 1947 – 6. února 1952: Její královská Výsost princezna Alžběta, vévodkyně z Edinburghu (Her Royal Highness The Princess Elizabeth, Duchess of Edinburgh)
  • 6. února 1952 – 8. září 2022: Její Veličenstvo královna (Her Majesty The Queen)

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
Eduard VII.
 
 
 
 
 
 
královna Viktorie
 
 
Jiří V.
 
 
 
 
 
 
Kristián IX.
 
 
Alexandra Dánská
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Jiří VI.
 
 
 
 
 
 
Alexandr Württemberský
 
 
František z Tecku
 
 
 
 
 
 
Claudine Rhédey von Kis-Rhéde
 
 
Marie z Tecku
 
 
 
 
 
 
Adolf z Cambridge
 
 
Marie Adelaida z Cambridge
 
 
 
 
 
 
Augusta Hesensko-Kaselská
 
Alžběta II.
 
 
 
 
 
Thomas Lyon-Bowes, Lord Glamis
 
 
Claude Bowes-Lyon, 13. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 
 
 
 
Charlotte Grimstead
 
 
Claude Bowes-Lyon, 14. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 
 
 
 
Oswald Smith
 
 
Frances Bowes-Lyonová
 
 
 
 
 
 
Henrietta Mildred Hodgson
 
 
Elizabeth Bowes-Lyon
 
 
 
 
 
 
Lord Charles Cavendish-Bentinck
 
 
Charles Cavendish-Bentinck
 
 
 
 
 
 
Lady Anne Wellesley
 
 
Cecílie Cavendish-Bentincková
 
 
 
 
 
 
Edwyn Burnaby
 
 
Louisa Cavendish-Bentincková
 
 
 
 
 
 
Anne Caroline Salisbury
 

Odkazy

Poznámky

  1. Jejími kmotry byli: král Jiří V. a králova Marie z Tecku; lord Strathmore; princ Arthur, vévoda z Connaughtu a Strathearnu (její praprastrýc z otcovy strany); princezna Marie, hraběnka z Harewoodu (její teta z otcovy strany); a Lady Elphinstone (její teta z matčiny strany).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Elizabeth II of the United Kingdom na anglické Wikipedii a Elizabeth II na anglické Wikipedii.

  1. DRAKE, Daniel. Zemřela Alžběta II. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  2. Queen Elizabeth II becomes longest-reigning UK monarch [online]. Bbc.com, 2015-09-09 [cit. 2015-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ŠKAPOVÁ, Magdaléna; GÁFRIKOVÁ, Eliška. Zemřela královna Alžběta II. Nejdéle vládnoucí panovnici bylo 96 let. deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  4. KAPUSTA, Michelle; ARTICLES, More; MAY 09, 2019. Showbiz Cheat Sheet [online]. 2018-09-13 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Královna Alžběta II. má další pravnouče. Princezna Beatrice porodila holčičku. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  6. a b c About Her Majesty The Queen [online]. The Royal Household [cit. 2020-03-09]. Kapitola Early life and education. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BRADFORD, Sarah: Queen Elizabeth II: Her Life in Our Times. Penguin, Londýn 2012, s. 22. ISBN 978-0-670-91911-6.
  8. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 20. (anglicky) 
  9. SHAWCROSS, William. Queen and Country. Toronto: McClelland & Stewart, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7710-8056-5. S. 21. (anglicky) 
  10. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 24,69. (anglicky) 
  11. a b BRANDRETH, Gyles. Philip and Elizabeth: Portrait of a Marriage. London: Century, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7126-6103-4. S. 124. (anglicky) 
  12. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 3. (anglicky) 
  13. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 71-73. (anglicky) 
  14. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 47. (anglicky) 
  15. Queen Elizabeth The Queen Mother [online]. The Royal Household [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Radio Ma’am. The Telegraph. 2016-10-13. Dostupné online [cit. 2020-04-06]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  17. CONNIE.FISHER. Wartime broadcast, 1940. The Royal Family [online]. 1940-10-13 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Children's Hour – Princess Elizabeth [online]. BBC, 1940-10-13 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. A speech by the Queen on her 21st Birthday, 1947 [online]. The Royal Household [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. EDWARDS, Phil. The Real Prince Philip [online]. Channel 4, 2000-10-31 [cit. 2010-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-09. (anglicky) 
  21. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 101, 137. (anglicky) 
  22. a b 60 Diamond Wedding anniversary facts [online]. Royal Household, 2007 [cit. 2010-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-03. (anglicky) 
  23. PIMLOTT, Ben. The Queen: Elizabeth II and the Monarchy. London: HarperCollins, 2001. Dostupné online. ISBN 0-00-255494-1. S. 155-156. (anglicky) 
  24. Znásilnění i kastrace. Keňané vzpomínají na „péči“ britských kolonizátorů. iDnes.cz [online]. 25. května 2016. Dostupné online. 
  25. Uncovering the brutal truth about the British empire. The Guardian. 18. srpna 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  26. LOW, Valentine, MOSTROUS, Alexi: Queen’s aide Sir Christopher Geidt ousted in palace power struggle. The Times, https://www.thetimes.co.uk/edition/news/royal-investigation-queen-s-top-aide-sir-christopher-geidt-ousted-in-palace-power-struggle-7bfs632z2, 16. září 2017 (anglicky).
  27. a b V daňových rájích ukrýval peníze i britský princ Charles. Hlavní aktéři Paradise Papers přehledně. Aktuálně.cz. 8. listopadu 2017.
  28. Syn Alžběty II. ve víru sexuální aféry. Řekněte pravdu o Epsteinovi, žádá údajná oběť. Aktuálně.cz [online]. 20. srpna 2018. Dostupné online. 
  29. Coronavirus: Queen and Prince Philip return to Windsor Castle for lockdown. Sky News [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Coronavirus: The Queen's broadcast in full. BBC News. 2020-04-05. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  31. VE Day: UK's streets not empty as filled with love, says Queen. BBC News. 2020-05-08. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  32. Queen Elizabeth is Joined by Prince William for her First Public Outing in Seven Months. Town & Country [online]. 2020-10-15 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Queen wears face mask as she marks Unknown Warrior centenary. BBC News. 2020-11-07. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  34. The Queen and Prince Philip receive first dose of Covid vaccine. the Guardian [online]. 2021-01-09 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Queen Elizabeth Received Her Second COVID-19 Vaccine Before First Maskless Outing of the Year. Peoplemag [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. PUBLISHED, Caitlin Elliott. Queen will complete her reign in the same sad way as great-great grandmother Queen Victoria. GoodTo [online]. 2021-04-09 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. How the Queen will adjust to a future as a widow without her 'strength and stay'. ITV News [online]. 2021-04-09 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Prince Philip’s peaceful passing reflects a remarkable life lived in self-effacing dignity. web.archive.org [online]. 2021-04-10 [cit. 2022-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-10. 
  39. Prince Philip: The Queen says his death has 'left a huge void' - Duke of York. BBC News. 2021-04-11. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  40. Social media reacts to ‘heartbreaking’ image of Queen sitting alone at Prince Philip’s funeral. The Independent [online]. 2021-04-17 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Image of Queen Elizabeth II sitting alone at Philip’s funeral breaks hearts around the world. Washington Post. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  42. Queen's Christmas message pays tribute to 'beloved' Philip. BBC News. 2021-12-25. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  43. SHIP, Chris. Queen remembers 'mischievous twinkle' of Philip in emotional Christmas message. ITV News [online]. 2021-12-25 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Queen's Speech 2021: Key points at-a-glance. BBC News. 2021-05-11. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  45. G7 summit: Queen charms prime ministers and presidents. Sky News [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Royals celebrate NHS anniversary with George Cross and tea party. BBC News. 2021-07-05. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  47. Queen seen using walking stick for first time in 20 years. the Guardian [online]. 2021-10-12 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. The Queen spent night in hospital after cancelling Northern Ireland visit. the Guardian [online]. 2021-10-21 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Queen will not attend COP26 climate change summit. BBC News. 2021-10-27. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  50. a b Královna Alžběta II. pozdravila davy lidí z balkonu. Slaví platinové jubileum. LIDOVKY.cz [online]. MAFRA, 2022-06-02 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  51. ČERMÁK, Miloš. Komentář: „Britský král“ je termín, na který si musíme zvyknout. Anebo ne. Seznam Zprávy [online]. 2022-09-08 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  52. a b Queen Elizabeth II has died, Buckingham Palace announces. BBC News. 2022-09-08. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. (anglicky) 
  53. Lékaři se bojí o zdraví královny. Do jejího sídla už přijeli všichni potomci - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  54. Queen under medical supervision as doctors are concerned for her health. Sky News [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Lékaři se bojí o královnu Alžbětu II., přijela za ní rodina - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  56. Pohřeb Alžběty II. obrazem: Král, princové, Kate s dětmi i Biden s Fialou. Novinky.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  57. 10 dní smutku. Přečtěte si, co přesně čeká Británii od teď až do pohřbu. tn.nova.cz [online]. [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  58. Uncovering the brutal truth about the British empire | Marc Parry. the Guardian [online]. 2016-08-18 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Znásilnění i kastrace. Keňané vzpomínají na „péči“ britských kolonizátorů. iDNES.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  60. Londýn se omluvil za koloniální zvěrstva. Povstalce Mau Mau odškodní. iDNES.cz [online]. 2013-06-06 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  61. Mark Seddon: The shadow of Aden. the Guardian [online]. 2004-05-17 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Sedmdesát let královny Alžběty na trůnu: Jaká budoucnost? [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  63. Diamond Jubilee: World royals gather in UK for Queen. BBC News. 2012-05-18. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. (anglicky) 
  64. Slavnostní oběd britské královny Alžběty II. kritizovali zastánci lidských práv. iROZHLAS [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  65. Royals vetted more than 1,000 laws via Queen’s consent. the Guardian [online]. 2021-02-08 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. a b Queen lobbied for changes to three more laws, documents reveal. the Guardian [online]. 2021-02-08 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. Buckingham Palace banned ethnic minorities from office roles, papers reveal. the Guardian [online]. 2021-06-02 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. Královna Alžběta II. údajně skryla majetek v soukromé firmě. Důležitý zákon měli prolobbovat její právníci. Lidovky.cz [online]. 2021-02-08 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. 
  69. The true cost of the royals. Republic [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Queen Elizabeth II just died. Here’s what will happen to her $500 million fortune. Fortune [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. HM Revenue & Customs. GOV.UK [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Revealed: Queen's private estate invested millions of pounds offshore. the Guardian [online]. 2017-11-05 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. BIRNBAUM, Debra. Olivia Colman Joins ‘The Crown’ as Queen Elizabeth for Seasons 3 and 4. Variety. 2017-10-26. Dostupné online [cit. 2018-01-31]. (anglicky) 

Literatura

Česky

  • SMITHOVÁ, Sally Bedell. Alžběta II. : Život moderní panovnice. Překlad Robert Tschorn. Praha: Triton, 2012. 476 s. ISBN 978-80-7387-632-6. 
  • ROCHE, Marc. Alžběta II. : Poslední královna. Překlad Karina Matějů. Praha: Práh, 2008. 261 s. ISBN 978-80-7252-211-8. 
  • ERICKSSON, Carolly. Lilibet. Překlad Jitka Šišáková. Ostrava: Domino, 2005. 270 s. ISBN 80-7303-259-7. 
  • BRANDRETH, Gyles Daubeney. Philip a Alžběta: Portrét jednoho manželství. Překlad Marie Jungmannová. Praha: Ikar, 2006. 414 s. ISBN 80-249-0666-X. 

Anglicky

  • BRADFORD, Sarah. Elizabeth: a biography of Her Majesty the Queen. London: Heinemann, 1996. 564 s. Dostupné online. ISBN 9780434002719. 
  • BRADFORD, Sarah. Queen Elizabeth II : Her Life in Our Times. London: Viking, 2012. Dostupné online. ISBN 9780670919116. 
  • HARDMAN, Robert. Our Queen. London: Hutchinson, 2012. 356 s. ISBN 9780091936891. 
  • HOEY, Brian. Her Majesty: Fifty Regal Years. London: HarperCollins, 2002. 400 s. Dostupné online. ISBN 9780006531364. 
  • LACEY, Robert. Royal : Her Majesty Queen Elizabeth II. London: Little, Brown, 2002. 481 s. Dostupné online. ISBN 9780316859400. 
  • MARR, Andrew. The diamond queen : Elizabeth II and her people. London: Macmillan, 2011. 418 s. Dostupné online. ISBN 9780230748521. 
  • PIMLOTT, Ben. The Queen : Elizabeth II and the monarchy. 2. vyd. London: HarperCollins, 2001. 780 s. Dostupné online. ISBN 9780007114351. 
  • ROBERTS, Andrew. The House of Windsor. Příprava vydání Antonia Fraser. London: Cassell, 2000. 104 s. Dostupné online. ISBN 9780304354061. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Signature of Elizabeth II.svg
Signature of Queen Elizabeth II
Elizabeth II & Philip after Coronation.JPG
Queen Elizabeth II and Prince Philip, Duke of Edinburgh. Coronation portrait, June 1953, London, England.
Credit: Library and Archives Canada/K-0000047
Queen Elizabeth II in March 2015.jpg
Autor: Original: Joel Rouse/ Ministry of Defence
Derivative: nagualdesign, Licence: OGL 3
Her Majesty the Queen during her visit to HMS Ocean in Devonport at a ceremony to rededicate the ship.
Reagans with Queen Elizabeth II and Prince Philip.jpg
Queen Elizabeth II and Prince Philip stand with President and Mrs. Reagan during a state dinner. The Queen was on a tour of the West Coast of the United States.
Golden Fleece Collar (Knight).svg
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Common heraldic representation of the Golden Fleece Collar.
A private audience with Her Majesty Queen Elizabeth II.jpg
Autor: New Zealand Government, Office of the Governor-General, Licence: CC BY 4.0
New Zealand governor-general designate, Dame Cindy Kiro, showing the Queen her insignia of Companion of the Queen's Service Order during a virtual private audience with Queen Elizabeth II, on 19 October 2021 (18 October 2021 in UK) at Government House, Wellington
West Midlands Police - Diamond Jubilee Visit (7555593638).jpg
Autor: West Midlands Police from West Midlands, United Kingdom, Licence: CC BY-SA 2.0

The photo's in this album were taken when Her Majesty The Queen, accompanied by HRH The Duke of Edinburgh, visited Birmingham as part of their Diamond Jubilee Tour.

Officers and various policing teams were on duty to ensure the celebratory visit went safely, and thousands of people turned out to see the Royal party at Snow Hill station, Victoria Square and Queen Elizabeth Birmingham Hospital.
Donald Trump with Queen Elizabeth.jpg
President Donald J. Trump and Her Majesty Queen Elizabeth II / July 13, 2018 (Official White House Photo by Andrea Hanks)
President Reagan and Queen Elizabeth II 1982.jpg
President Ronald Reagan Riding Horses with Queen Elizabeth II During Visit to Windsor Castle, 6/8/1982
Richard and Pat Nixon with Queen Elizabeth II.jpg
Queen Elizabeth II of the United Kingdom and Prime Minister Edward Heath are joined by U.S. President Richard Nixon and First Lady Pat Nixon during the Nixons' visit to the United Kingdom
Philip de László - Princess Elizabeth of York - 1933.jpg
Princess Elizabeth of York — the future Queen Elizabeth II of the United Kingdom — when she was seven years old.
Queen Elizabeth II and the Prime Ministers of the Commonwealth Nations, at Windsor Castle (1960 Commonwealth Prime Minister's Conference).jpg
Photograph of Queen Elizabeth II and Commonwealth leaders, taken at the 1960 Commonwealth Conference, Windsor Castle

Front row: (left to right) E. J. Cooray, Walter Nash, Jawaharlal Nehru, Elizabeth II, John Diefenbaker, Robert Menzies, Eric Louw

Back row: Tunku Abdul Rahman, Roy Welensky, Harold Macmillan, Mohammed Ayub Khan, Kwame Nkrumah
Royal Air Force Bomber Command, 1942-1945. CH20901.jpg
Royal Air Force Bomber Command, 1942-1945.
Queen Elizabeth, King George VI and Princess Elizabeth standing with a group of RAF personnel, including the Station Commander (standing on the Queen's right), during a visit to Mildenhall, Suffolk.
Official opening of the Fourth Senedd Assembly, June 7 2011 7 (cropped).jpg
Autor: Senedd Cymru / Welsh Parliament from Wales, Licence: CC BY 2.0
Official opening of the Fourth Senedd Assembly, June 7 2011. Elizabeth II.
Stamp Mauritius 1954 5c.jpg
Mauritius 5c stamp of 1954, Rempart mountain
Belfast murals Ac.jpg
Autor: Sitomon, Licence: CC BY-SA 2.0
Belfast, Irlanda del Nrote
Belfast
Hrh Princess Elizabeth in the Auxiliary Territorial Service, April 1945 TR2832.jpg
Hrh Princess Elizabeth in the Auxiliary Territorial Service, April 1945
Princess Elizabeth, a 2nd Subaltern in the ATS standing in front of an ambulance.
Queen+philipp.jpg
Queen Elizabeth II and Prince Philipp wave to the audience on the South Lawn of the White House
British Empire in February 1952.png
Autor: User:Roke~commonswiki, Licence: CC BY-SA 3.0
A map of the British Empire as it was on 6 February 1952, the day Queen Elizabeth II began her reign. Colonies, protectorates and mandates are shown in dark red, while dominions are shown in pink. The United Kingdom itself is shown in light red.
KAR Mau Mau.jpg
Troops of the King's African Rifles carry supplies while on watch for Mau Mau fighters.