Alžběta Arpádovna

Alžběta Arpádovna
Narození1292
Budín
Úmrtí31. října 1336 (ve věku 43–44 let) nebo 1338 (ve věku 45–46 let)
Töss Convent
Místo pohřbeníTöss Convent
Povolánířeholnice
RodičeOndřej III. Uherský[1] a Fenena Kujavská[1]
RodArpádovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Znak Uher na středověké iluminaci

Alžběta Arpádovna (1292, Budapešť – 6. května 1338, Töss, kanton Curych) byla jedinou dcerou posledního uherského krále Ondřeje III. a Feneny z dynastie Piastovců.

Život

Královna Fenena Kujavská zemřela v září 1295 a zanechala Ondřejovi jedinou dceru Alžbětu. Ovdovělý uherský panovník nutně potřeboval mužského dědice, a tak se již 13. února 1296 ve Vídni oženil s Anežkou, dcerou rakouského vévody Albrechta Habsburského.

Dne 12. února 1298 byla Alžběta zasnoubena s Přemyslovcem Václavem III.[2] Koncem roku 1300 byla otrávena Alžbětina babička Thomasina Morosiniová a otec Ondřej ji následoval do hrobu již v lednu 1301.[3] Arpádovci tak vymřeli po meči. Královna vdova Anežka Habsburská vydala 15. ledna 1301 v Budíně listinu, jíž převzala uherský královský palác do své správy.[3] Bylo nutné najít nového panovníka, v jehož těle by kolovala arpádovská krev. Uherští magnáti nechtěli přijmout kandidaturu Karla Roberta z Anjou a hledali jinou možnost. V úvahu připadal Ota III. Dolnobavorský, po matce Arpádovec a Václav III., vnuk Kunhuty Haličské a snoubenec desetileté Alžběty. Nakonec rozhodlo bohatství českého krále. Uherští páni byli uplaceni kutnohorským stříbrem.[4]

27. srpna 1301 Václav III.

„...v den Rufa mučedníka byl od arcibiskupa kaločského ve městě Královském Bělehradě s přeskvělou nádherou slavnostně korunován svatou korunou uherských králů. Byli tam přítomni arcibiskupové, hrabata a přemnozí šlechticové a po skončení oné radostné slavnosti uctivě dovedli toho nového krále do Budína. Tak se tedy dědic český stal králem uherským.“
— Petr Žitavský[5]
Veduta kláštera Katarinthal (17. století)

Papež Bonifác VIII. 31. května 1303 svým výrokem podpořil Karla Roberta z Anjou jako uherského krále a pohrozil církevními tresty všem, kteří by nadále chtěli podporovat Ladislava V. Uherští magnáti začali opouštět přemyslovský tábor a situace se vyostřila v okamžiku, kdy papežem podpořený římský král Albrecht Habsburský předložil Václavovi II. celý soubor přemrštěných a maximalistických požadavků. Český král se měl zříci nároků na Uhry, ale i na zastavené Chebsko, Míšeňsko a části Falce, vzdát se polské koruny a na pět či šest let odstoupit Albrechtovi desetinu příjmů z kutnohorských stříbrných dolů. Pokud by tyto nehorázné požadavky odmítl, žádal Habsburk vysoké odstupné. Nesplnitelné požadavky bylo nutno rozhřešit na bitevním poli. K Albrechtovi se přidala většina říšských knížat kromě Askánců.[6] V létě 1304 se nemocný český král společně s vojskem vydal do Uher pro svého syna a společně s následníkem si odvezl i svatoštěpánskou korunu. Na podzim 1304 Čechy odolaly habsburskému vpádu a v červnu 1305 Václav II. podlehl tuberkulóze a Václav III. se stal českým králem.

Mladý král zrušil zasnoubení s Alžbětou v říjnu 1305, údajně čtyři dny po svatbě s Violou Těšínskou.[7] Již bývalá snoubenka Alžběta byla tou dobou ve Vídni pod habsburskou kuratelou.[6] 10. října Václav ještě použil titul uherského krále a to na listině v Bruntále. Poté se titulu vzdal a společně s uherskými korunovačními klenoty jej předal bratranci Otovi Dolnobavorskému, který se v převlečení vydal do Uher.[8]

Po zrušení zasnoubení se Alžběta nikdy neprovdala. Zemřela v dominikánském klášteře Katarinthal v Tössu u švýcarského Winterthuru.[9]

Reference

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 31. 
  3. ↑ a b MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 33. 
  4. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 34. 
  5. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 35. 
  6. ↑ a b https://www.e-stredovek.cz/post/alzbeta-arpadovna/
  7. ↑ HÁDEK, Cyril. Konec Přemyslovců v Čechách. Praha: Akropolis, 2006. ISBN 80-7304-067-0. S. 142. 
  8. ↑ MARÁZ, Karel. Václav III.. České Budějovice: Veduta, 2006. ISBN 978-80-86829-25-8. S. 50–51. 
  9. ↑ HÁDEK, Cyril. Konec Přemyslovců v Čechách. Praha: Akropolis, 2006. ISBN 80-7304-067-0. S. 140–141. 

Média použitá na této stránce

Uhry-znak chronicon.jpg
Chronicon Pictum
Toss convent by heinrich murer.jpg
Töss convent - Winterthur / Switzerland