Alžběta Frejková

Alžběta (Eliška) Frejková, rodným jménem Elisabeth (Elsbeth) Warnholtz, provdaná Elisabeth Henkeová, podruhé Frejková, přijaté počeštěné jméno Alžběta/Eliška (3. října 1907, Hamburk – 3. srpna 1990, Praha), byla divadelní a filmová herečka německého původu.

Životopis

Předválečné období

Pocházela z bohaté obchodnické rodiny v Hamburku. Navštěvovala tamní soukromou dívčí školu a začátkem roku 1924 přešla na gymnázium v Essenu, kde roku 1927 odmaturovala.^[1] Po maturitě přes výhrady širší rodiny odešla studovat soukromě herectví u Ilky Grüningové v Berlíně. Na závěr ročního studia 1929 získala Reinhardtovu cenu (Max-Reinhardt-Preis) pro nejlepšího absolventa hereckých škol v Německu. Hned po absolutoriu nastoupila na doporučení své učitelky, aby „unikla pozlátku velkoměsta a vyhrála se na periferii“,^[2] do angažmá v pražském německojazyčném divadle Neues Deutsches Theater. Zde působila až do ukončení jeho činnosti v roce 1938. Roku 1934 se provdala za českého Němce, aby získala československé občanství.^[3] Vyhraněně levicové názory ji přivedly k odborářským aktivitám, např. společně s Waltrem Taubem zorganizovala v divadle úspěšnou stávku za spravedlivější pracovní smlouvy. Roku 1935 vstoupila do KSČ a v činoherním souboru divadla spoluzaložila její buňku. Angažovala se i na poli česko-německé kulturní spolupráce v rámci Československa, byla členkou a tajemnicí Klubu českých a německých divadelníků (Klub der tschechischen und deutschen Bühnenangehörigen). V roce 1936 se organizačně podílela na vzniku dvojjazyčné inscenace hry Čech a Němec Jana Nepomuka Štěpánka, provedené celkem čtyřikrát ve Stavovském divadle a v Neues Deutsches Theater.^[4][5] Aktivně ze zúčastnila práce několika německých protinacistických spolků na území Československa, zejména nejvýznamnějšího z nich, klubu Die Tat. Pomáhala při získávání finančních prostředků pro německé uprchlíky před nacismem.

Exil

V březnu 1939 emigrovala před nacistickou okupací do Velké Británie. Zde se ihned zapojila do protinacistického odboje v rámci aktivit skupiny Die schaffende Emigration nebo v uměleckém uskupení Freier Deutscher Kulturbund, v jehož rámci působila jako konferenciérka, režisérka i herečka např. v pořadech kabaretní scény 24 Schwarze Schafe, roku 1940 přejmenované na Die Kleine Bühne. Podílela se i na činnostech československého exilu, např. v rámci Klubu česko-britského přátelství. Spolupracovala s německojazyčným vysíláním BBC. V Anglii se seznámila s Ludvigem Freundem, publicistou a ekonomickým expertem KSČ v exilu, a začala s ním žít. Podle některých zdrojů se s Freundem znali již před válkou a v exilu se znovu sešli.^[6] Roku 1945 se jim v Londýně narodila dcera Hana.

Poválečné období

Po skončení války se vrátili do Prahy, Freund si počeštil jméno na Ludvík Frejka a roku 1946 uzavřeli manželství. Frejka zastával vysoké funkce v KSČ i ve státních orgánech. Alžběta Frejková se pokoušela uplatnit v českém divadle jako herečka a asistentka režie, dostala i filmovou roli ve filmu Nerozumím režiséra Vladimíra Čecha (hrála pod pseudonymem Eliška Novotná). V listopadu 1952 byl Frejka odsouzen v rámci procesu s „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ k trestu smrti a 3. prosince 1952 byl popraven. Alžběta Frejková byla následně vyloučena z KSČ, zbavena možnosti pracovat ve svém oboru a i s dcerou vykázána do Janova nad Nisou. Pracovala jako dělnice v tamním závodě liberecké Textilany, po roce 1956 směla příležitostně režírovat v jabloneckém ochotnickém souboru Tyl (Jegor Bulyčov Maxima Gorkého, Člověk hledá radost Viktora Rozova, Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska, v níž zahrála svou první divadelní roli její dcera Hana Frejková).^[7] Kolem roku 1960 se s dcerou mohla přestěhovat do Jablonce. Po Frejkově rehabilitaci roku 1963 jí bylo vráceno členství v KSČ, mohla se z „vyhnanství“ vrátit do Prahy, směla dálkově vystudovat režii na DAMU a do jisté míry se vrátila ke svému oboru. Pracovala jako dramaturgyně Městských divadel pražských, později na ministerstvu kultury při organizaci divadelních festivalů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století se objevila i v menších rolích v několika filmech. Po okupaci Československa roku 1968 vystoupila z KSČ. Jejím posledním významným dílem byla Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938, zpracovaná pro Divadelní ústav. Závěr života strávila v Praze.

Dílo

Teatrologická práce

FREJKOVÁ, Eliška. Dokumentace německých divadel v Praze 1918–1938. Praha: strojopis, 1972. Knihovna Divadelního ústavu, signatura MB 2819. 

Divadelní role v Neues Deutsches Theater Praha (výběr)

• Die heilige Flamme (The Sacred Flame), William Somerset Maugham, role: Sestra Waylandová, premiéra: 14. 12. 1929;^[8]
• Der Biberpelz, Gerhart Hauptmann, role: Leontine Wolff, premiéra: 12. 11. 1930;^[9]
• Der Doppelgänger (Двойник), Arkadij Timofejevič Averčenko, překlad: Maurice Hirschmann, role: Valja, premiéra: 27. 6. 1931 (v rámci Večera ruských komedií);^[10]
• Der Graue, Friedrich Forster, role: Selma Schwan, premiéra: 9. 9. 1931;^[11]
• Der Kaufmann von Venedig (The Merchant of Venice), William Shakespeare, role: Jessica, premiéra: 2. 9. 1932;^[12]
• Komödie der Irrungen (The Comedy of Errors), William Shakespeare, role: Luciana, premiéra: 18. 3. 1933;^[13]
• Wallensteins Tod, Friedrich Schiller, role: Hraběnka Trčková, premiéra: 13. 1. 1934;^[14]
• Julius Cäsar, William Shakespeare, role: Calpurnia, premiéra: 23. 3. 1934;^[15]
• Peer Gynt, Henrik Ibsen, překlad: Christian Morgenstern, role: Zelená princezna, premiéra: 20. 10. 1934;^[16]
• Dantons Tod, Georg Büchner, role: Julie, Dantonova žena, premiéra: 14. 5. 1935;^[17]
• Ein Kind klagt an (The Children's Hour), Lillian Hellman, překlad: Marianne Kempner, role: Martha Dobie, premiéra: 3. 4. 1936;^[18]
• Eine Frau ohne Bedeutung (A Woman of No Importance), Oscar Wilde, překlad: Karl Lerbs, role: Lady Hunstantonová, premiéra: 27. 5. 1936;^[19]
• Fröhlich drehn wir uns im Kreise (Merrily We Roll Along), George Simon Kaufman a Moss Hart, role: Julia Glenn, premiéra: 11. 11. 1936;^[20]
• Der Außenseiter, Leonhard Frank, role: Mužova žena, premiéra: 8. 9. 1937;^[21]
• Die Weber, Gerhart Hauptmann, role: Luisa Hilse, premiéra: 25. 11. 1937;^[22]
• Hamlet, Prinz von Dänemark, William Shakespeare, role: Královna Gertruda, premiéra: 28. 5. 1938.^[23]

Divadelní činnost v exilu (výběr)

• Der Spitzel (aktovka z divadelního pásma Furcht und Elend des Dritten Reiches), Bertolt Brecht, role: Žena, premiéra: květen 1939, Freier Deutscher Kulturbund in Großbritannien Londýn;
• Libussa, Franz Grillparzer, režie ukázky ze hry; Gott, Kaiser und Bauer, Julius „Gyula“ Háy, v ukázce ze hry role: Císařovna Barbora. V rámci komponovaného pořadu německých herců z Československa Unbeugsames Böhmen. Premiéra: 17. 1. 1942, Mercury Theatre Londýn, pod záštitou Klubu česko-britského přátelství.

Divadelní činnost po válce (výběr)

• Šeřík v hlavni, Jaromíra Kolárová, jako asistentka režie, premiéra: 31. 5. 1951, Divadlo československého státního filmu Praha;
• První kroky (Die ersten Schritte), Hermann Werner Kubsch, překlad: Eva Knotková, jako asistentka režie, premiéra: 9. 10. 1951, Městské a oblastní divadlo Libeň Praha;
• Naši furianti, Ladislav Stroupežnický, role: Rozárka, premiéra: 6. 6. 1952, Divadlo S. K. Neumanna Praha;
• Legenda o Svaté Ancille (Aretej), Miroslav Krleža, překlad: Dušan Karpatský, jako asistentka režie, premiéra: 26. 6. 1965, Komorní divadlo Praha.

Filmografie

• Held einer Nacht (německá verze filmu Hrdina jedné noci, 1935), jako Elsbeth Warnholtz;
• Nerozumím (1947), role Učitelka hudby Weberová, jako Eliška Novotná;
• Ceremoniál (krátkometrážní studentský film, 1966), role Návštěvnice;
• Adelheid (1969), role Stará Němka;
• Chvojka (televizní film, 1970), jako Eliška Frejková;
• …a pozdravuji vlaštovky (1972), role: Dozorkyně Sternetzká.

Odkazy

Reference

Literatura

• LUDVOVÁ, Jitka. Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945. Praha: Academia, Institut umění – Divadelní ústav, 2012. 798 s. ISBN 978-80-7008-286-7. S. 15, 439, 458, 506, 509, 520, soupisy str. 275–276. 
• MELKUSOVÁ, Jitka. Činohra Neues Deutsches Theater a Kleine Bühne v době působení ředitele Dr. Paula Egera (1932–1938). Praha, 2006 [cit. 2022-03-12]. 226 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Vladimír Just, CSc. s. 11, 13–14, 69, 71, 75, 95, 130, 149–150. Dostupné online.
• DEMETZ, Hans. Geschichte des Deutschen Theaters in Prag. Praha: Divadelní ústav, 1976. (němčina) Knihovna Divadelního ústavu, sign. MB 1669. 
• SRBA, Bořivoj. Múzy v exilu. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 888 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-3134-0. S. 89, 122, 124, 129, 132–134, 155, 168, 196, 253, 262, 277, 284, 518, 525, 530, 536, 540, 578, 808. 
• FREJKOVÁ, Hana. Divný kořeny. Praha: Torst, 2007. 178 s. ISBN 978-80-7215-325-1. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alžběta Frejková
• Biografický slovník Heslo o Frejková Eliška (autor: Zdeněk Doskočil)
• Alžběta Frejková v Internet Movie Database (anglicky)
• Alžběta Frejková ve Filmovém přehledu
• Alžběta Frejková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Alžběta Frejková ve Filmové databázi
• Alžběta Frejková na Kinoboxu.cz
• IDU – Databáze Divadelního ústavu