Al-Ghazálí
| Al-Ghazálí | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1058 nebo 1056 Tús (Chorásán Razaví) |
| Úmrtí | 19. prosince 1111 Tús (Chorásán Razaví) |
| Místo pohřbení | Mašhad |
| Bydliště | Níšápúr Damašek Bagdád Jeruzalém |
| Povolání | filozof, mutakallim, autor autobiografie, teolog, básník a fakíh |
| Zaměstnavatel | Al-Nizamiyya of Baghdad |
| Nábož. vyznání | islám súfismus sunnitský islám Ash'ari |
| Příbuzní | Ahmad Ghazali[1] (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Abú Hámid Muhammad ibn Muhammad al-Ghazálí (arabsky أبو حامد محمد بن محمد الغزالي; cca 1058 Tús, Mašhad – 19. prosince 1111[2]), latinsky zvaný Algazel,[3] byl perský a islámský filozof píšící převážně v arabském jazyce. Je považován za islámskou obdobu sv. Tomáše Akvinského nebo Ču Siho. Filozofovo jméno bývá někdy přepisováno jako al-Ghazzálí, což ale neodpovídá arabskému originálu.[zdroj?!]
Chtěl reformovat teologii islámu a soudil, že v tom, aby člověk splnil vyšší cíle, mu nepomůže filozofie, protože neposkytuje člověku možnost poznat podstatu pravdy, ale osvícení od Boha. Takovéto bezprostřední poznání je možné jen na základě mystické kontemplace, která má dávat úplnou a nespornou pravdu. Proto je třeba zavrhnout vše, co je vnější a smyslové. Ovládat vášně a celou vůli soustředit jen na Boha, rozum pohroužit do kontemplační extáze, která poskytuje úplné, i když nevyjádřitelné poznání všeho jsoucna.
Filozofie byla pro Al-Ghazálího pouze zastíráním kacířství. „Mnoho filozofů," řekl, „učilo věci, které sami objevili a jejichž jediným důkazem bylo jejich vlastní slovo“. Špinili svatý korán. Byli vinni z „popření zjevených zákonů a náboženského vyznání“, stejně jako z „odmítnutí obsahu náboženského a sektářského [učení], když je považovali za člověkem stvořené zákony a přikrášlené podvody.“[4]
Al-Ghazálí byl islámskému zákonu oddaný. Na konci knihy Vyvracení filozofů si pokládá závěrečnou otázku: „Vysvětlil jsi nauky těchto [filozofů], řekneš pak rozhodně, že jsou nevěřící a že zabití těch, kteří se vzdali své víry, je závazné?“[5] Potom si odpoví: „Prohlásit je za nevěřící je nutné ve třech případech“: kvůli jejich učení, že svět existuje věčně, že Alláh nezná jednotlivé věci, ale jen obecné, a že není možné vzkříšení těla.
Dílo v češtině
- Al-Ghazzálí, Abú Hámid. Zachránce bloudícího. Z arabského originálu přeložil a doslovem opatřil Luboš Kropáček. Praha: Vyšehrad, 2005. 111 s. ISBN 80-7021-789-8.
- Al-Ghazálí, Abú Hámid. Ghazálího Výklenek světel: Miškát al-anwár a význam osvícení v islámské filosofii. Přeložila a úvodní studii napsala Zora Hesová. Praha: Academia, 2012. 214 s. ISBN 978-80-200-2109-0.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Al-Gazzálí na slovenské Wikipedii.
- ↑ Encyclopædia Iranica. Spojené státy americké. 1982. Dostupné online.
- ↑ Griffel (2009) S. 58.
- ↑ PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 343.]
- ↑ Abú Hámid al-Ghazálí, Incoherence of the Philosophers, přel. Michael E. Marmura (Birmingham Young Univerzity Press, 2000) s. 2
- ↑ Abú Hámid al-Ghazálí, Incoherence of the Philosophers, s. 226
Literatura
- LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Stať „Al-Ghazálí" je na str. 129–131.]
- MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. 623 s. ISBN 80-85190-93-1. [Stať „Al-Ghazálí" je na str. 532–535.]
- SOKOLOV, Vasilij. Středověká filozofie. Překlad : Vilém Herold a Václava Steindlová. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. Kapitola „Al-Ghazzálí a mystickoteologické vyústění filozofického vývoje na arabském východě", s. 271–277.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Al-Ghazálí na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Cover illustratoin of The Confessions of Al-Ghazali (1909)