Al-Khansa
| Al-Khansa | |
|---|---|
 Chalíl Džibrán: Al-Khansa (kresba, 1917) | |
| Rodné jméno | Tumāḍir bint ʿAmr ibn al-Ḥārith ibn al-Sharīd al-Sulamīyah |
| Narození | kolem 575 Nadžd, Arábie |
| Úmrtí | 645 (ve věku 69–70 let) Nadžd, Arábie |
| Povolání | arabská básnířka |
| Nábož. vyznání | islám |
| Příbuzní | Sakhr ibn ʿAmr (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Al-Khansa (kolem 575, Nadžd, Arábie – kolem 646, tamtéž), Tumāḍir bint ʿAmr ibn al-Ḥārith ibn al-Sharīd al-Sulamīyah (arabsky تماضر بنت عمرو بن الحارث بن الشريد السُلمية), známá jako al-Khansāʾ (arabsky: الخنساء, což znamená „gazela“ či „s tupým nosem“) byla arabská básnířka ze 7. století, zemřela pravděpodobně kolem roku 646.[1] Je nejznámější básnířkou arabské literatury.[2]
Životopis
Al-Khansa se narodila do bohaté rodiny a vyrostla v Nadždu v Arábii. Byla současnicí Muhammadovou a nakonec konvertovala k islámu[3].
V roce 612 byl její bratr Muʿawiyah zabit členy jiného kmene. Al-Khansā trvala na tom, aby její bratr Ṣakhr pomstil Muʿawiyahovu smrt, kterou zavinil. Sakhr byl přitom zraněn a na své zranění zemřel o rok později. Al-Khansa truchlila nad jeho smrtí ve svých básních a získala slávu pro své elegické kompozice.
Měla čtyři syny jménem: Yazīd, Muʿāwiyah, ʿAmr a ʿArah, kteří všichni konvertovali k islámu. Všichni čtyři její synové byli v roce 636 zabiti v bitvě u Kádisíje. Když dostala tuto zprávu, nezlobila se, ale řekla: „Chvála Bohu, který je uctil mučednickou smrtí. A mám naději od svého Pána, že se s nimi setkám v sídle jeho milosrdenství.“ (Arabsky:ي شرفني بقتلهم ، وأرجو من ربي أن يجمعني بهم في مستقر رحمته).[4]
Odkaz
Její současník, arabský básník al-Nābighah al-Dhubyānī, jí řekl: "Jsi nejlepší básník džinů a lidí." (arabsky: إنك أشعر الجن والإنس).[5]
Jiná historka říká, že al-Nabigha řekl al-Khansā: „Kdyby mi to Abu Basir[6] neřekl, řekl bych, že jsi největší básník Arabů s prsy", na což ona odpověděla:" Já jsem největší básník i z těch, kteří mají varlata."[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Al-Khansa na anglické Wikipedii.
- ↑ Abdullah al-Udhari. Classical Poems by Arab Women. London: Saqi, 1999. S. 58. (anglicky)
- ↑ Classical Arabic Literature: A Library of Arabic Literature Anthology. Překlad Geert Jan van Gelder. New York: New York University Press, 2013. (anglicky)
- ↑ AYYILDIZ, Esat. El-Hansâ’ Bint ‘Amr: Eski Arap Şiirinde Öncü Bir Mersiye Şairi Hanım. Mütefekkir. 2020-06-30, roč. 7, čís. 13, s. 201–224. Dostupné online [cit. 2020-07-23]. ISSN 2148-8134. DOI 10.30523/mutefekkir.757993. (turecky) Archivováno 20. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ AL-DUGHMI, Muhammad Rakan. Al-Tajassus wa ʾaḥkāmuhu fī al-sharīʿah al-ʾislāmīyah. Beirut: Dār al-salām, 1985. Dostupné online. S. 193. (arabsky)
- ↑ Ibn Qutaybah. al-Shiʿr wa-al-shuʿarāʾ. Beirut: Dār ʾAḥyāʾ al-ʿUlūm, 1987. Dostupné online. S. 218. (arabsky)
- ↑ The Great Soviet Encyclopedia. [s.l.]: [s.n.], 1979. Dostupné online. Kapitola Asha. (anglicky)
- ↑ GHAZOUL, Ferial Jabouri. Arab Women Writers: A Critical Reference Guide, 1873–1999. Cairo: American University in Cairo Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-977-416-146-9. S. 1. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Al-Khansa na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
رسم مُتخيل للخنساء
Al-Khansa’, Drawing by Kahlil Gibran, al-Funun 2, no. 10 (March 1917)
al-Khansa’ known as “the gazelle” or “the snub-nosed one” was the sobriquet of Tumadir bint ‘Amir of the Arab tribe Sulaym and the clan Sharid. She lived during the years immediately preceding the advent of Islam and arrived in Madinah ca. 629 with a deputation from her tribe to embrace it.
She was famous as a poet of which her elegies for her two brothers killed in skirmishes with rival tribes obtained the highest esteem. Her poetry developed and perfected the previously rough poetic form of the eulogy before her time. She enriched it with new expressions that promoted not so much the linguistic aspect of Arabic poetry—though her technique was superb, but the imagery one. She felt that her poetry was most striking for its intensity in projecting a sense of feeling, both violent and tender, to her audience.
Though she converted to Islam and encouraged her children to fight for their new faith, her poetry exhibits an undeniable pagan feeling to it.
Al-Khansa’ and her poetry offered Nasib the ability to highlight a well-respected Arab poetess who used poetry not to display her technical aptitude as much as to express herself. Her picture above appeared in al-Funun alongside an anonymous essay titled “Dhikra al-Khansa’,” which is believed to have been written by either Nasib or Gibran.