Al Gore

Al Gore
Al Gore v roce 1994
45. viceprezident Spojených států amerických
Ve funkci: 20. ledna 1993 – 20. ledna 2001
Prezident	Bill Clinton
Předchůdce	Dan Quayle
Nástupce	Dick Cheney
Senátor Senátu USA za stát Tennessee
Ve funkci: 3. ledna 1985 – 2. ledna 1993
Předchůdce	Howard Baker
Nástupce	Harlan Mathews
Člen Sněmovny reprezentantů USA
Ve funkci: 3. ledna 1977 – 3. ledna 1985
Volební obvod	Tennessee (4. a 6. obvod)
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická strana
Rodné jméno	Albert Arnold Gore Jr.
Narození	31. března 1948 (75 let) Washington, D.C., USA
Choť	Mary Elizabeth „Tipper“ A. Gore
Rodiče	Albert Gore a Pauline LaFon Gore
Děti	Kristin Gore Karenna Gore Albert Arnold Gore III Sarah Gore
Příbuzní	Nancy Gore Hunger (sourozenec)
Alma mater	Harvard University
Náboženství	Baptista
Ocenění	James Madison Award (1993) Webby Lifetime Achievement Award (2005) Umweltmedienpreis (2006) Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2007) Nobelova cena za mír (2007) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	algore.com
Commons	Al Gore
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Arnold Gore ml. (* 31. března 1948) je americký demokratický politik, bývalý viceprezident USA za prezidentství Billa Clintona, senátor a neúspěšný kandidát na prezidenta ve volbách roku 2000. Společně s Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2007.

Život

Mládí

Al Gore se narodil ve Washingtonu, D.C., jeho otec byl kongresman za Tennessee – Albert Gore Sr.

Al Gore nejprve studoval ve Washingtonu, roku 1965 se zapsal na Harvardovu univerzitu a v roce 1969 studium úspěšně dokončil (diplomová práce na téma: „Vliv televize na výkon prezidentského úřadu“). Na univerzitě sdílel stejný pokoj se slavným Hollywoodským hercem Tommy Lee Jonesem, s kterým ho dodnes pojí přátelství.^[1]

Po absolvování studia narukoval do války ve Vietnamu, kde působil do května 1971 jako válečný reportér. Po ukončení vojenské dráhy pracoval jako novinář pro několikery noviny až do r. 1976, v této době se několikrát neúspěšně pokoušel studovat na Vanderbiltově universitě.

Politická kariéra

V roce 1976 byl zvolen jako demokrat kongresmanem za Tennessee. O deset let později (1986) se stal senátorem. V průběhu své politické kariéry se angažoval v ekologické problematice a pomohl prosadit některé významné zákony, například roku 1980 byl jedním iniciátorů návrhu zákona, jež byl nařídil asanaci chemicky zamořené půdy a odstranění skládek. Je také jedním z autorů politické deklarace o ochraně životního prostředí na Zemi jako závěrečného dokumentu mezinárodní konference o ochraně ozónové vrstvy (1989).

V roce 1988 kandidoval na prezidenta, ale nezískal demokratickou nominaci (Demokratickým kandidátem se stal Michael Dukakis, prezidentem se stal republikánský kandidát G. Bush). Podpořil válku v Perském zálivu (podporu získala jen u 10 demokratických senátorů).

V dalších volbách, v roce 1992, si jej Bill Clinton zvolil jako svého viceprezidentského kandidáta a po vítězství ve volbách se stal 20. ledna 1993 viceprezidentem Spojených států amerických. V této funkci pracoval i v druhém Clintonově funkčním období (po volbách r. 1996).

V této funkci patřilo k jeho prioritám snížení výdajů federální vlády USA, ochrana životního prostředí, podpořil vznik NAFTA. Na konci 90. let byl významným zastáncem Kjótského protokolu. V zahraniční politice Gore podporoval například odstranění Slobodana Miloševiče (1998) a bombardování Iráku kvůli neochotě Saddáma Husajna spolupracovat se zbrojními inspektory, stejně jako použití kazetových bomb při bombardování Srbska NATO o čtyři roky před tím.

V roce 2000 Gore opět neúspěšně kandidoval na prezidenta USA. Přestože dostal více hlasů než jeho protivník G. Bush Jr., prezidentem v těchto kontroverzních volbách se stal právě Bush. Zajímavostí je, že jako svého případného viceprezidenta si zvolil senátora za Connecticut Josepha I. Liebermana – bylo to poprvé v historii USA, kdy se ortodoxní Žid dostal na kandidátku jedné ze dvou hlavních politických stran pro tuto funkci. V roce 2008 podpořil kandidaturu Barracka Obamy na prezidenta.

Soukromý život

Roku 1969 se oženil s Mary Elizabeth Aitcheson, zvanou „Tipper“, se kterou má čtyři děti – Karennu Gore Schiff, Kristin, Sarah a Alberta III. Od roku 2010 však manželé žijí odděleně, brali se v roce 1970 ve Washingtonu.^[2] Al Gore se hlásí k baptistům.^[3]

Mimo jiné je po něm pojmenován druh ryby Etheostoma gore.^[4]

Kritika

• V roce 1996 jej postihl politický skandál – byl obviněn, že pro získávání na prezidentskou kampaň využíval federální prostředky – telefon.
• V roce 2006 a znovu v červnu 2010 proběhl médii krátký sexuální románek Gora s Molly Haggerty, která tvrdí, že jím byla sexuálně obtěžována. V druhém případě však Haggerty stáhla svá obvinění.^[5]

Jeho kritici mu dále vyčítají několik nesrovnalostí s jeho mediálním obrazem propagátora ekologické zodpovědnosti a některými jeho aktivitami, které do tohoto obrazu příliš nezapadají.

• V roce 2000, kdy vrcholila prezidentská kampaň, bylo na krátký čas mediálně přetřásáno, že jeho tři honosné rezidence v Aarlingtonu, Nashville a Carthagu mají velké roční náklady (přibližně stejné jako plat běžného Američana) včetně spotřeby elektřiny a zátěže CO₂.
• Ve své knize Země na misce vah z roku 1992 brojí proti kartelu velkých nadnárodních naftařských společností; naproti tomu stejně jako jeho otec má úzké vazby na Occidental Petroleum (Oxy), které mj. razí cestu ropných vrtů s nepříliš velkými ohledy na životní prostředí a ve které má Gore peníze v akciích.^[6]
• Kritici poukazují i na určitou Goreovu licoměrnost v souvislosti s tím, že do roku 2003 pobíral licenční poplatky (20 000 dolarů ročně) společnosti Pasminco Zinc, která na jednom z jeho pozemků provozovala důl na těžbu zinku.

Dílo

• Earth in the Balance: Ecology and the Human Spirit, Houghton Mifflin – 1992 a 2000 (česky: Země na misce vah: Ekologie a lidský duch – 2000, ISBN 80-7203-310-7)
• Joined at the Heart: The Transformation of the American Family – 2002
• An inconvenient truth - film (2006), česky: Nepříjemná pravda (filmová cena Oscar za nejlepší dokument v roce 2007)
• The Assault on Reason, the Pinguin Press - 2007
• The Future: Six Drivers of Global Change, Random House - 2013

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Galerie Al Gore na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Al Gore na Wikimedia Commons
• Osoba Al Gore ve Wikicitátech
• Al Gore na Twitteru
• Al Gore na Google+
• Al Gore na Facebooku