Alamút
| Alamút | |
|---|---|
.jpg) | |
| Účel stavby | |
bývalé hlavní město a věznice | |
| Základní informace | |
| Sloh | Safavid architecture |
| Materiál | kámen |
| Poloha | |
| Adresa | Alamut-e Bala Rural District,  Írán |
| Pohoří | Alborz |
| Nadmořská výška | 2 000 m |
| Souřadnice | 36°26′41″ s. š., 50°35′10″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alamút (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo) byla pevnost v centrálním pohoří Elborz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře a vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.
Historie
Pevnost byla postavena roku 840 [zdroj?]ve výšce 2 100 m n. m., způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost vítěznou a extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý – možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.
V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami šíitského ismáilitského hnutí, známého pod názvem asasíni (též hašašíni), které vedl Hassan i Sabbah (Hassan ibn al-Sabbah), později podle svého sídla zvaný Stařec z hory. Za vlády asasínů se pevnost stala legendární díky svým rajským zahradám, knihovně a v neposlední řadě i atentátníkům, vysílaným z duchovního centra sekty především proti vnitřním nepřátelům islámu.[1]
Nadvládu Asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději, že se Hulagu nad obránci Alamútu smiluje. Dobyvatelé však hrad pobořili, z velké knihovny, kterou asasíni v Alamútu postavili, nechal Hulagu vytřídit jen některé rukopisy, vědecké práce a Korán, zbytek přikázal spálit.
V roce 2004 byly zbylé části zdi zničené zemětřesením.
Velitelé pevnosti Alamút (1090–1256)
- Hassan i Sabbah (1090–1124)
- Buzurg-Ummid (1124–1138)
- Muhammad I. z Alamútu (1138–1162)
- Hassan II. z Alamútu (1162–1166)
- Muhammad II. z Alamútu (1166–1210)
- Hassan III. z Alamútu (1210–1221)
- Mohammed III. (1221–1255)
- Ruknud-Dīn Khurshāh (1255–1256)
Alamút v literatuře
- Marco Polo – Milion
- Vladimir Bartol – Alamut (kniha)
- Umberto Eco – Foucaultovo kyvadlo
Odkazy
Reference
- ↑ HRABALOVÁ, Lenka. Hašašíni: Temný příběh sekty, před kterou se třásl i slavný Saladin. 100+1 ZZ [online]. 2017-10-07 [cit. 2017-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alamút na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
.svg){kind=link}
Autor: Alireza Javaheri, Licence: CC BY 3.0
Iran - Qazvin - Alamout Castle View
(c) I, Ugo14, CC BY-SA 3.0
Blank locator map (orthographic projection) of Iran (province of Qazvin)
Autor: Ninara from Helsinki, Finland, Licence: CC BY 2.0
Alamut Castle, Qazvin Province, Iran
View of Alamut besieged.