Alani

Alani
1. stol.6. století
geografie
Mapa
Mapa s migracemi Alanů
žádné
obyvatelstvo
národnostní složení:
Alani
skytština, alanština
skytský polyteismus ovlivněný zoroastrismem, později ariánské křesťanství
státní útvar
kmenová konfederace
vznik:
1. století – první historická zmínka o Alanech
zánik:
6. století – dobytí Byzantinci Justiniánem I.
státní útvary a území
předcházející:
SarmatiSarmati
MassagetovéMassagetové
následující:
Vandalské královstvíVandalské království
Vizigótské královstvíVizigótské království
Svébské královstvíSvébské království
Byzantská říšeByzantská říše
Chazarská říšeChazarská říše

Alani byli kmenový svaz íránského původu, který významně zasáhl do evropských poměrů v době stěhování národů.

Poprvé jsou zmíněni severně od Kaspického moře, jako kočovníci mezi Volhou a Aralským jezerem. Číňanům byla jejich země známá jako Alanliao (阿蘭聊). Ammianus Marcellinus tvrdil, že Alani jsou potomky Massagetů.

Okolo 1. století se přesunuli do míst dnešní Ukrajiny a obsadili území okolo Azovského moře a řeky Don (Tanais). Podnikali nájezdy do Persie, Zakavkazska a okolo 4. století se objevují na římských hranicích podél Dunaje. Okolo roku 370 byli napadeni Huny. Rozdělili se do dvou skupin. Jedna část se přesunula na západ a je označována jako západní. Tato skupina se připojila ke germánským kmenům (Vandalům, Svébům) při invazi do Galie, většina z nich odešla do Španělska. Později se s Vandaly přesunuli do severní Afriky.

Alani, kteří zůstali v područí Hunů, jsou označováni jako východní. Tito Alani jsou zřejmě předkové dnešních Osetinců, Karačajů a Balkarů, žijící v kavkazských republikách jižního Ruska.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No flag.svg
No official flag.
Simple Labarum.svg
The labarum is a symbol which displays the first two Greek letters of the word Christ (ΧΡΙΣΤΟΣ or Χριστός) — Chi (χ) and Rho (ρ).
Alans.jpg
Migrations des Alains selon Nathalie Kálnoky : Des princes scythes aux capitaines des Iasses, in : Droit et cultures [cote INIST : 24217] n° 52, L'Harmattan publ., Paris 2006. Fond de carte : [1]