Alaunt

Alaunti na středověké rytině

Alaunt byl robustní pracovní pes používaný ve středověké Evropě. Dostal název podle kočovného kmene Alanů, kteří je ve své původní domovině okolo Kaspického moře používali k hlídání stád i k lovu zvěře. Za příbuzné původních alanských psů jsou pokládána středoasijská pastevecká plemena tobet a torkuz. Koncem 4. století vpadli Alani do Evropy a jejich psi se začali křížit s místními molossoidními plemeny, pocházejícími od kmene Molossů z Epiru.

Alaunti nikdy nevytvořili přesně definované plemeno, lišili se délkou srsti i tvarem hlavy. Hrabě Gaston Phoeubus ve svém spise z roku 1387 rozlišuje tři typy: nejštíhlejší alaunt gentil používaný jako honič, následoval alaunt veautre připomínající dogu a nejsilnější alaunt de boucherie se uplatňoval v psích zápasech a armádě. Alaunti vymizeli v 17. století, za jejich nejbližšího potomka je považován španělský alano, z tohoto základu pochází rovněž italský corso pes nebo neapolský mastin. Existují také novodobé pokusy o vyšlechtění plemen co nejpodobnějších původním alauntům, jako je americký allaunt.

Literatura

  • KHOLOVÁ, Helena: Historie psího rodu. Práce 1987

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jacopo del Sallaio.jpg
Fragment from Orpheus, Eurydice and Aristaeus paint by the artist Jacopo del Sellaio. Medieval Alaunt guarding sheep. Livestock guardian dog art.