Albánská vlajka

Vlajka Albánie má od 7. dubna 1992 podobu červeného listu o poměru stran 5:7, na kterém je umístěn dvouhlavý orel^[1] černé barvy.^[2]

Poprvé byla tato podoba vlajky přijata na kongresu ve Vlorë, kde byla 28. listopadu 1912 vyhlášena nezávislost Albánie. Během vlády krále Zoga I. (1928–1939) byla nad orlem umístěna „Skanderbegova helma“, v dobách komunistické vlády (1946–1992) zlatě lemovaná červená hvězda.

Tradice vlajky vychází z dob albánského národního hrdiny Skanderbega, důstojníka osmanské armády, který začal boj Albánců za nezávislost. Rod Kastrioti užíval znak byzantského dvouhlavého orla.

Dne 3. listopadu 1443 během bitvy Turků s Maďary u Niše dezertoval Skanderbeg z armády a spolu se svým třistahlavým oddílem se dostal až do Albánie. Když 27. listopadu 1443 dobyl pevnost Kruja^[ujasnit], zavlála nad hradbami červená standarta Kastriotů s dvouhlavým orlem. Následujícího dne Skanderbeg vyhlásil nezávislost Albánského knížectví se slovy „Nepřinesl jsem vám svobodu. Nalezl jsem ji zde mezi vámi.“

• Vlajka albánského prezidenta (1992–2014)
  Poměr stran: 1:1
• 
  Vlajka albánského prezidenta
  Poměr stran: 1:1

Historie vlajky moderní Albánie

Po vyhlášení nezávislosti 28. listopad 1912 byla zavedena červená vlajka s černým orlem a s bílou hvězdou nad jeho hlavami. Na podnět knížete Viléma z Wiedu se v roce 1914 ve zlatých orlích pařátech objevily čtyři blesky, které byly symbol Epiru. V roce 1920 se vlajkou s černým orlem (3). Když se 1. září 1928 prezident Zogu prohlásil králem, byla nad hlavy orla přidána Skanderbegova přilba (helma), která se objevila i na tehdejším státním znaku. V roce 1934 byl odstín vlajky změněn na světlejší odstín červené. Po obsazená Albánie fašistickou Itálií a po vzniku personální unie s Itálií v roce 1939 se orel dostal do středu nového znaku, kde byl obklopen fašistickými symboly jenž se stal součástí albánské vlajky. Během trvání personální unie Itálie a Albánie byla tak používána verze vlajky s italskou královskou korunou, značící italskou nadvládu nad Albánií. Po italské kapitulaci v roce 1943 obsadilo Albánii Německo a vlajka se opět změnila, nová vlajka měla protáhlejší tvar a jiný poměr stran než vlajky předešlé. V letech 1944–1946 používala komunistická Albánie vlajku se srpem a kladivem v žerdové části. Po vyhlášení lidové republiky 15. březen 1946 zavlála vlajka s černým orlem a rudou, žlutě lemovanou hvězdou nad ním. Dne 7. duben 1992 odstranil demokraticky zvolený parlament z vlajky rudou hvězdu.

Galerie historické vlajky

• 
  Vlajka albánské prozatímní vlády 1912–1914
• Vlajka albánského knížectví v letech 1914–1920
• Vlajka albánského knížectví a později republiky v letech 1920–1926
• Vlajka albánské republiky v letech 1926–1928
• Vlajka albánského království v letech 1928–1934
• Vlajka Albánského království v letech 1934–1939 (světlejší odstín)
• Vlajka Albánie v letech 1939–1943, když byla obsazena Itálií
• 
  Stejná vlajka Albánie, ale s italskou královskou korunou
• Vlajka Albánie okupované Německem, 1943–1944
• Vlajka komunistické Albánie v letech 1944–1946
• 
  Vlajka socialistické Albánie v letech 1946–1992

Odkazy

Reference

Související články

• Státní znak Albánie
• Albánská hymna
• Dějiny Albánie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albánská vlajka na Wikimedia Commons