Albánské knížectví

Albánské knížectví Principata e Shqipërisë ↓ 1914–1916 [pozn. 1] 1918–1925 ↓ vlajka znak
Hymna: Himni i Flamurit
Motto: Atdheu mbi te gjitha („Vlast především“)
geografie Albánské knížectví v roce 1914
hlavní město:	Durrës (Drač), později Tirana
rozloha:	28 748 km² (rok 1923)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	803 959 (rok 1923)
jazyky:	albánština, italština, němčina
náboženství:	sunnitský islám, bektašíja, albánské ortodoxní, římskokatolické, protestantské
státní útvar
státní zřízení:	konstituční monarchie
měna:	žádná do roku 1925
vznik:	1914
zánik:	1925 – vyhlášení republiky
státní útvary a území
předcházející: prozatímní vláda Albánie Střední Albánie Italský protektorát v Albánii Autonomní provincie Korçë Mirditská republika Severní Epirus následující: Severní Epirus Italský protektorát v Albánii Autonomní provincie Korçë Mirditská republika Albánská republika

Albánské knížectví (albánsky Principata e Shqipnis`) byl státní útvar resp. knížectví (monarchie) na území dnešní Albánie existující od roku 1914 do roku 1925. Vládnoucí kníže nikdy neabdikoval, ale již v roce 1914 po 200 dnech vlády opustil zemi kvůli špatným podmínkám. Monarchie však vydržela až do roku 1925, i když od roku 1920 to byla spíše formální monarchie. Knížectví zaniklo převratem v roce 1925, jehož hlavní postavou byl diktátor Ahmet Zogu. Nástupcem Albánského knížectví se stala Albánská republika a do jisté míry i Albánské království vyhlášené Ahmetem Zogu v roce 1928.

Historie

Vznik Albánského knížectví

Ze všech kandidátů na knížete Albánie úspěšně dopadl až Wilhelm Wied z Neuwiedu v Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdálený příbuzný byl císař Vilém II., rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny. Wilhelm Wied dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Drač (Durrës), tak začala jeho dvousetdenní vláda v Albánii.

Albánie během první světové války

Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla první světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštět Albánii. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzpouře, která dorazila do Drače hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata, což v očích Albánců velmi snížilo jeho prestiž. Po definitivním odchodu členů MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko předtím než se opět nalodil na loď Misurata vydal prohlášení, v němž Albáncům sdělil, že neabdikuje, ale opouští zemi, protože mu poměry v ní neumožňují řádnou správu země. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Nejprve odcestoval do Rumunska a posléze do byl jako major německé armády poslán na frontu do Flander, což zdiskreditovalo Weida jako neutrální osobu schopnou vykonávat funkci vladaře Albánie především v očích Dohody. Od roku 1916 se z Albánie stalo jedno z bojišť konfliktu. Během války byla obsazena jak rakousko-uherskou, tak francouzskou a italskou armádou. Během války uzavřely albánští představitelé spojeneckou smlouvu se Srbskem.

Poválečná (meziválečná) Albánie

Po ukončení války zůstával osud nezávislé Albánie nejistý. Podle Londýnského paktu by velkou část Albánie dostala Itálie a zbytek Řecko, popř. Srbsko, ale díky přičinění amerického prezidenta Wilsona zůstala Albánie nezávislým státem a monarchií. Krátce po konci války roku 1920 došlo k jedné významné změně; hlavní město bylo přesunuto z Drače do Tirany, tehdy malého dvacetitisícového města. V roce 1921 byla ve vnitrozemí severní Albánie na území kmene Mirditů vyhlášena Mirditská republika. Společnost národů podpořila územní celistvost Albánie a tak po krátké vojenské kampani obnovila Albánie svrchovanost nad mirditským územím.

V roce 1924 vypukla ve městě revoluce, která však vyústila ve zrušení monarchie a vytvoření republiky. Vůdčí albánskou postavou už od roku 1922 byl Ahmet Zogu, který byl nejdříve premiérem 1922–1924, později prvním prezidentem Albánie 1925–1928 a konečně v letech 1928 až 1939 vládl jako král Albánců Zog I.

Když v roce 1928 prezident Ahmet Zogu obnovil monarchii a prohlásil se králem, kníže Wilhelm znovu potvrdil svůj legitimní nárok na trůn pro sebe a své dědice.

Kníže

Hlavou státu byl dědičný kníže, suverénní panovník z dynastie Wiedů. O moc se dělil s vládou. V zahraničí a diplomatické korespondenci byl uváděn jako Suverénní kníže, ale v Albánii byl označovaný jako mbret (neboli král).

Jeho celý titul byl:

Z milosti velmocí a vůle lidu Albánský kníže.

Související články

• Dějiny Albánie
• Albánské království
• Albánské království (1272–1368)
• Seznam albánských panovníků
• Wiedové
• Linie následnictví albánského trůnu

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Albania na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albánské knížectví na Wikimedia Commons
• (anglicky) Stránky o Albánském knížectví
• (německy) Stránky rodu Wiedů