Albín z Teuffenbachu
| Albín baron Teuffenbach | |
|---|---|
 Portrét z roku 1900 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1897), polní podmaršál (1887), generálmajor (1884) |
| Narození | 14. února 1834 Bad Sankt Leonhard im Lavanttal |
| Úmrtí | 25. dubna 1920 (ve věku 86 let) Štýrský Hradec |
| Titul | baron |
| Profese | historik, důstojník, spisovatel a vojenský velitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albín svobodný pán z Teuffenbachu (německy Albin Freiherr Teuffenbach zu Tiefenbach und Masswegg) (14. února 1834 Bad Sankt Leonhard im Lavanttal – 25. dubna 1920 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V mládí se zúčastnil několika válečných tažení, kvůli zranění po pádu z koně byl vyloučen z další aktivní služby. Uplatnil se jako štábní důstojník a vychovatel arcivévodů Josefa Ferdinanda a Petra Ferdinanda z toskánské linie Habsburků. V c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1897). Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel.
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Teuffenbachů, kterému od roku 1576 náležel titul svobodných pánů a v 17. století vlastnili majetek i na Moravě ,[1] Byl synem důstojníka Josefa Teuffenbacha (1783–1852), měl mladšího bratra Johanna (1836–1842), který zemřel v dětství.[2] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1853 jako poručík nastoupil k pěšímu pluku č. 47. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík sloužil od roku 1858 v Sibiu. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a dosáhl hodnosti rytmistra, poté byl přidělen ke štábu 4. armády v Itálii. V hodnosti kapitána (1864) byl ředitelem vojenské kanceláře generála Krismaniće, velitele v Rijece.
V důsledku zranění po pádu z koně byl vyřazen z další aktivní služby v armádě. Jako major (1869) byl povolán do císařské vojenské kanceláře, kde strávil několik let.[3]. V hodnosti podplukovníka (1876) byl přidělen ke dvoru arcivévody Ferdinanda Toskánského a následně dostal na starost výchovu jeho synů, arcivévody Josefa Ferdinanda a Petra Ferdinanda.[4] Dále postupoval v hodnostech (plukovník 1878) a působil mimo jiné také u generálního štábu. V roce 1884 byl povýšen na generálmajora a v roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála, nadále setrvával u dvora arcivévody Ferdinanda Toskánského.[5][6] K datu 1. září 1897 byl penzionován s čestnou hodnosti polního zbrojmistra, nakonec ještě v roce 1908 obdržel čestnou hodnost generála pěchoty.[7][8]
Na penzi se usadil ve vesnici Villa Vicentina v Gorici a uplatnil se mimo jiné jako spisovatel. Byl autorem několika spisů z oboru vojenské teorie. Především proslul svým zájmem o archeologii a dlouhodobě prosazoval ochranu starověkých památek v Přímoří, konkrétně v Aquileji, pro své aktivity dokázal získat řadu významných osobností z celého Rakouska-Uherska. Za první světové války z bezpečnostních důvodů přesídlil do Salzburgu a nakonec do Štýrského Hradce, kde o několik let později zemřel.
V roce 1869 se oženil s hraběnkou Valerií ze Strassolda (1847–1900), která byla dámou Řádu hvězdového kříže (1882).[9][10] Manželství zůstalo bez potomstva, oba manželé jsou pohřbeni v rodové hrobce Teuffenbachů v kostele sv. Markéty v Teufenbachu ve Štýrsku.[11]
Tituly a ocenění
V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím, v roce 1887 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Byl také nositelem řady vyznamenání, vzhledem k dlouholeté příslušnosti ke dvoru arcivévody Ferdinanda Toskánského získal ocenění i od cizích panovníků. Byl komandérem Leopoldova řádu (1891), nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1873) a držitelem Vojenského záslužného kříže. Dále byl nositelem tureckého Řádu Medžidie III. třídy, komandérem italského Řádu koruny, rytířem saského Albrechtova řádu a držitelem černohorského Řádu knížete Danila I.[13] Při odchodu do penze obdržel v roce 1897 Řád železné koruny I. třídy.[14]
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 307
- ↑ Rodina Josefa Teuffenbacha na webu geni.com dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 73, 177 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877, Vídeň, 1876; s. 141 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 87 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 120 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 186 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1890; s. 883–884 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. dostupné online
- ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark; Štýrský Hradec, 2020; s. 480 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Albína Teuffenbacha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 45, 67, 85 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 81 dostupné online
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Albin von Teuffenbach zu Tiefenbach und Maßwegg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Freiherrnwappen derer von Teuffenbach (2. Stamm)