Albína Dratvová

Albína Dratvová
Albína Dratvová kol. roku 1913
Albína Dratvová kol. roku 1913
Narození2. ledna 1892
Praha-Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. prosince 1969 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilozofka, učitelka a vysokoškolská učitelka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Tématafilozofie vědy a filozofie a věda
„... nezatrpkneš a nezakrníš ...“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albína Dratvová (2. ledna 1892 Praha-Vinohrady[1]1. prosince 1969 Praha) byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen.

Životopis

Albína (křtěná Věnceslava) Dratvová se narodila v Praze na Královských Vinohradech 27. prosince 1891. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku.

V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. (Logika -1927 a Filosofická propedeutika -1927, Úvod do filosofie pro reálky a reformní gymnásia)

Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka.

V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu.

V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve.

Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966.

Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána[2]. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. Řešila sociální a etické konflikty uvnitř rodiny. Pracovala velmi pilně. Mimo jiné se zabývala konfliktem žen "povolánírodina" a kladla si otázky o smyslu života a etice. Vydobyla si uznání mezi přírodovědci i filozofy. Objektivními informacemi upozorňovala na vyšší vývojové fáze pozitivismu a jejich filozofický přínos.

V letech 19211961 si psala osobní deník, ve kterém osobitým způsobem zachycovala své myšlenky i názory v souvislosti s politickými událostmi.

Dalším velkým předělem v jejím životě byla doba od roku 1948 kdy se k moci dostala KSČ. Jen velice obtížně si zvykala na nové pořádky a překážky v zaměstnání i osobním životě. Zejména na půdě univerzity byla opomíjena a její život byl strastiplný a neslučitelný s jejím pracovním zaměřením. Filozofické články a publikace se vládním ideologům jevily jako přebytečné a zbytečné. Jediná uznávaná filozofie byla marxistická. Ve svém deníku Albína Dratvová píše: Jsme prosyceni nedůvěrou, nejistotou,strachem a to obě strany: utlačovaná i utlačující.

Její vzdělání, nadšení, píle a odhodlání, provázející jí po celý aktivní život nepřineslo uznání. Zemřela v domově důchodců v Terezíně v roce 1969.

Vzdělání a studia

Do první třída nastoupila šestiletá Albína19 do Obecné dívčí školy u sv. Jiljí20 v Praze ve školním roce 1897/1898. Tato dívčí škola byla šesti-třídní, ale Dratvová tam docházela pouze čtyři roky a následně přestoupila na pěti-třídní Obecnou dívčí školu u sv. Petra, a poté na Obecnou měšťanskou školu pro dívky v Praze na Karlově21. V obou školách absolvovala dohromady tři třídy, a to s vynikajícím prospěchem. Její výchova směřovala podle tehdejších poměrů a zvyklostí k tomu, že se stane učitelkou, a právě proto, po absolvování měšťanské školy docházela do C. k. českého ústavu ku vzdělání učitelek v Praze v Křižovnické ulici. Na Státním ženském ústavu učitelském složila Dratvová zkoušku učitelské dospělosti a získala vysvědčení s vyznamenáním. K maturitě trvající tři dny, při níž se zkoušela pedagogika, český jazyk a matematika, se dostavilo 50 domácích chovanek a 25 externistek. Získat gymnasijní maturitu se jim podařilo v roce 1913, čímž se pro ně otevřela cesta na univerzitu, a tak se ještě ten rok obě zapsaly ke studiu na Filozofické fakultě c. k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po čtyřech letech studia Dratvová obhájila u Krejčího a Čády svou disertační práci o Descartově etice a 19. ledna roku 1918 se stala doktorkou filosofie na Karlově univerzitě.[3]

Vlivy a inspirace

Doc. Albína Dratvová

Byla ovlivněna prof. Františkem Krejčím, který zdůrazňoval vliv psychologie v rámci filozofických disciplín a přírodovědeckého poznání. Dále ji ovlivnil Josef Durdík, František Čáda i F. X. Šalda. Z cizinců byla ovlivněna Descartem, Pascalem, Humem, Kantem, St. Millem, Darwinem, Jamesem a Planckem.

Dílo

Citáty z deníku Albíny Dratvové

  • 18. června 1948 – ... věčný strach je nejstálejší duchovní poloha všech nás, tedy i mne. (...) a komunistická strana se rozhodla udělat přítrž (...) kritice. Vedlo to k odstraňování mnohých cenných lidí, došlo i na prezidenta Beneše; mnozí tajně ujeli, ušli, či odletěli za hranice. Jsou z toho škody nesmírné. Karlova univerzita je ochuzena o mnoho výborných učitelů, i nadějných mladých lidí, asistentů i studentů.
  • Skončeno 15. srpna 1961 – .... viděla jsem , že v tomto světe už není pro mne místa. Nedovedu se přizpůsobit. Z liberála, říkám veřejně, nikdo neudělá marxistu. Oni sice říkají, že jsem čestný člověk, ale kromě čestných funkcí (...) pro mne nedělají nic.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na pražských Vinohradech
  2. Za Rakousko-Uherska bylo podle tehdejší legislativy zakázáno učitelkám se vdávat.
  3. TOMÁŠOVÁ, Pavlína. Biografie Albíny Dratvové, první docentky Přírodovědecké fakulty UK,. Dějiny věd a techniky. 03_2023, roč. LVI, čís. 3, s. 136-156. 

Literatura

  • Albína Dratvová: deník 1921–1961: scientific diary/edičně připravily Klára A. Čápová, Libuše Heczková. Zuzana Leštinová. - Praha: Academia. 2008 -478 s.- (paměť sv. 14) ISBN 978-80-200-1696-6
  • PhDr. Václav Podaný - pracovník archivu: AVČR, čl. v časopise Dějiny a současnost ročník 17, 1995
  • Pavlína Tomášová, Biografie Albíny Dratvové, první docentky přírodovědecké fakulty UK, Dějiny věd a techniky: 2023, 3. ISSN 2788-3485

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Albína Dratvová (kol. 1913).jpg
Albína Dratvová, česká filozofka
Dr Albína Dratvová Image.jpg
Autor: JirCu, Licence: CC BY-SA 4.0
Dr Albína Dratvová