Albína Honzáková

PhDr. Albína Honzáková
PhDr. Albína Honzáková. Fotografie (z let asi 1920-1922) z archivu Elišky Krásnohorské
PhDr. Albína Honzáková. Fotografie (z let asi 1920-1922) z archivu Elišky Krásnohorské
Narození7. dubna 1877
Kopidlno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. července 1973 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagožka, publicistka a učitelka
PříbuzníBedřich Honzák a Anna Honzáková (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albína Honzáková (7. dubna 1877, Kopidlno[1]11. července 1973, Praha) byla středoškolská profesorka, jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí a editorka feministické literatury.

Mládí a studia

Narodila se v rodině Jana Honzáka a jeho ženy Anny roz. Hlaváčové. Otec, městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika, byl vážený občan a významný osvětový pracovník v Kopidlně na Jičínsku. Po jeho předčasné smrti (na tuberkulózu) se rodina přestěhovala do Prahy.

Měla pět sourozenců. Kromě sestry Anny, která byla promována jako první česká lékařka na pražské univerzitě,[2] to byli Jan, Marie, Bedřich a Emil.[p 1] Ve svých patnácti letech (1892) nastoupila na první dívčí gymnázium Minerva. Po maturitě na chlapeckém Akademickém gymnáziu (1897) patřila mezi prvních osm českých studentek – imatrikulantek. Na univerzitě byli jejími profesory T. G. Masaryka a Josefa Pekaře a další, jako Jaroslav Goll, František Drtina Jan Gebauer, Otakar Hostinský a Josef Šusta.

V červnu 1902 univerzitní studia ukončila státními zkouškami z obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. S odstupem času obhájila disertační práci[p 2] a v červnu 1914 získala doktorát – PhDr. jako osmnáctá česká žena v historii Filozofické fakulty UK.[1]

Léta profesorky gymnázia

Albína Honzáková ještě při svém vysokoškolském studiu začala ve školním roce 1900/1901 vyučovat na gymnáziu Minerva dějepis a zeměpis, v nižších ročnících též češtinu a němčinu. V roce 1907 se stala definitivní učitelkou a profesorkou. Na škole spravovala historické sbírky a ve třídě intuitivně praktikovala moderní formy vyučování. Například na 2. sjezdu českých učitelek, v sekci „O vyšším vzdělání učitelstva“ přišla už v roce 1904 s ideou, že geografie nejsou jen hory, řeky, atd., ale také lidé, dějiny, kultura, národnosti a způsob života. Vedla žákyně k debatám. Svým zvláštním charismatem a příjemným zjevem byla mezi studentkami velmi oblíbena a vysloužila si přezdívku Pallas Athéna. Sama o sobě napsala, že dala své síly ideálu svobodné výchovy. Jedna ze žákyň ještě z dob c.a k. Rakouska-Uherska vzpomínala: „Byla živá jako oheň a nadšení samo… Celá třída musela spolupracovat, navazovat na starší poznatky a vyhledávat nové souvislosti. Cítím ještě dnes tu rozkoš rychlého myšlení, kdy hbité tempo vyučování působilo jako osvěžující lázeň nebo duševní tělocvik. Člověk byl po hodině čilejší než před ní.“ U svého povolání zde setrvala celých 34 let a z jejích tříd vyšly dvě generace ženské inteligence, jež obohatily český kulturní, společenský a vědecký prostor.

Činnost mimo školní třídy

Delegátky čs. svazu žen 1925 (sedící Fr. Plamínková, vpravo Albína Honzáková)

Kromě výuky v dívčím gymnáziu, jako jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, působila v Minervě, spolku pro ženské studium. V letech 1914–1918 se postupně lycea měnila v reálná gymnázia. Vznikl tím problém pro lycejní učitelky, které svojí aprobací nestačily pro gymnaziální nároky výuky. Dr. Honzáková měla pravdu, když v této pedagogické otázce propagovala a navrhovala již v roce 1906 úplné vysokoškolské vzdělání těchto učitelek. V roce 1919 odjela na Slovensko do Trenčína, kde jeden rok pomáhala slovenskému školství. Prostřednictvím ženských organizací vysokoškolačky hájily své zájmy. V roce 1922 na popud Alice Masarykové založila Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (SVVŽ). Tři roky byla jeho předsedkyní a první česká právnička Anděla Kozáková byla deset let jeho místopředsedkyní. V dubnu 1925 odjela s českou političkou a aktivistkou v úsilí za lidská práva Františkou Plamínkovou do USA na sjezd Mezinárodní ženské rady, který se konal ve Washingtonu. Navštívily i jiná města, kde přednášely, např. Los Angeles. Kromě pedagogické a spolkové činnosti plnila i svůj další úkol – archivovat a vydávat doklady o počátku a rozvoji vzdělání českých žen. V roce 1933 ze zdravotních důvodů vyučování přerušila a k 30. květnu 1934 odešla do penze.

Na odpočinku

Dr. Honzáková nebyla ani v penzi zcela nečinná. Například v únoru 1935 vysílal Český rozhlas její přednášku o volebním právu žen. Letní pobyt v zeleném ústraní v obci Dobřichovice střídala s rušnější Prahou, v poslední léta života trávila u neteře Milady Petříkové. Dne 24. dubna 1947 se naposledy účastnila valné hromady spolku Minerva; i nadále však měla zájem o společenský život. Vedla korespondenci s mnoha gymnaziálními spolužačkami, například:

ale i s bývalými žákyněmi.

Dne 8. dubna 1967 se konal v sále Státní banky Československé přátelský večer u příležitosti devadesátých narozenin paní profesorky. Přítomno bylo hodně gratulantek, a to nejen jejích kolegyň a žákyň Minervy.

Úmrtí

PhDr. Albína Honzáková zemřela 11. července 1973 ve věku 96 let. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Dílo

  • Ženská emancipace (feminismus), heslo v Ottově slovníku naučném . první část, zn. Hnz, 1908
  • Albína HONZÁKOVÁ (redakce), Československé studentky let 1890–1930, (Almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou; vyd.Ženská národní rada a Minerva, Praha 1930)
  • Kniha života – Práce a osobnost F. F. Plamínkové; vyd. Ženská národní rada a Ženské ústředí Československé strany národně socialistické, Praha 1935
  • Přednášky: Tomáš Garrigue Masaryk a ženy a Masarykovo lidské poselství budiž základem školy i života. Sdružení čsl. učitelek v Praze, Praha 1938

Odkazy

Poznámky

    • bratr Bedřich (1870–1933) MUDr. působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice;
    • starší sestra Marie, provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Petříkové-Pavlíkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984);
    • nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.
  1. O životě zemi kmene Tubu žijícího v centrální Sahaře

Reference

  1. a b Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Albína, s. 1346. 
  2. Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Anna, s. 681. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Albína Honzáková.jpeg
Albína Honzáková (1877-1973), Czech feminist
Delegátky čs rady žen 1925 Plamínková Honzáková.jpg
Delegátky čs. svazu žen 1925 (sedící Fr. Plamínková, vpravo Albína Honzáková)