Albatros Sanfordův

Jak číst taxoboxAlbatros Sanfordův
alternativní popis obrázku chybí
Albatros Sanfordův
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďalbatrosovití (Diomedeidae)
Rodalbatros (Diomedea)
Binomické jméno
Diomedea sanfordi
Murphy, 1917
Synonyma
  • Diomedea (Rhothonia) sanfordi (Murphy, 1917)
  • Diomedea (Rhothonia) epomophora epomophora (Lesson; Mathews 1934)
  • Diomedea epomophora sandfordi (Falla 1938)
  • Diomedea epomophora sanfordi (Murphy, 1917)
  • Diomedea sanfordi (Holdaway et al. 2001)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albatros Sanfordův (Diomedea sanfordi) je velký druh albatrosa z rodu Diomedea, který byl původně považován za konspecifický s albatrosem královským.

Systematika

Tento taxon popsal americký ornitolog Robert Murphy v roce 1912 jako tzv. severní variantu (anglicky The Northern form) albatrosa královského z Chathamských ostrovů. Murphy tohoto albatrosa nazval Diomedea epomophora sanfordi a v následujících desetiletích byl tento taxon považován za poddruh albatrosa královského.[3] V roce 1998 však C. J. R. Robertson a G. B. Nunn navrhli povýšit Diomedea epomophora sanfordi na samostatný druh Diomedea sanfordi (albatros Sanfordův) kvůli některým klíčovým morfologickým odlišnostem od albatrosa královského.[4] Toto nové rozdělení bylo přijato většinovou vědeckou komunitou v čele s BirdLife International[5] či pracovní taxonomickou skupinou Dohody o ochraně albatrosů a buřňáků.[3] Někteří výzkumníci (např. americký ornitolog James Clements[6]) však nové rozdělení nepřejali a stále pracují s variantou dvou poddruhů albatrosů královských (epomophora a sanfordi).[7]

Druhové jméno sanfordi (i české Sanfordův) odkazuje k americkému chirurgovi a amatérskému ornitologovi Leonardu Cutleru Sanfordovi.[8]

Popis

Albatros Sanfordův v letu

Délka těla albatrosa Sanfordova se pohybuje kolem 115 cm, váha kolem 9 kg, čili oproti albatrosu královskému je menší. Většina těla je čistě bílá, avšak horní strana křídel je černá. Zobák je oproti albatrosu královskému menší (155–175 mm, zobák albatrosa královského dosahuje délky 165–190 mm). Barva zobáku je světle růžová, konec krémový a okraje horní čelisti jsou černé. Nedospělí jedinci mají na zádech, bocích, korunce a ocasu husté černé skvrny, horní strana jejich křídel je černá s malými bílými skvrnkami u báze náběžné hrany.[9]

Rozšíření

Albatros Sanfordův hnízdí pouze na Chathamských ostrovech (konkrétně na ostrovech The Sisters a Motuhara / The Forty Fours), mysu Taiaroa v Otagu a Enderbyho ostrově (součást Aucklandových ostrovů). V době hnízdění se vyskytuje v pobřežních vodách východního Nového Zélandu, občas až v Tasmanově moři u australských břehů. Nedospělí jedinci a nehnízdící dospělci migrují k falklandksým a jihoamerickým břehům.[10]

99 % populace hnízdí na Chathamských ostrovech. K roku 2003 se velikost této populace odhadovala na 6500–7000 párů. Na mysu Taiaroa se vyskytuje pouze asi 35 párů a na Enderbyho ostrově jednotky ptáků. Jak na mysu Taiaroa, tak na Enderbyho ostrově dochází ke křížení s albatrosem královským.[11]

Biologie

Krmí se se pouze na moři, kde se zaměřuje na desetiramenatce (hlavně Histioteuthis, Moroteuthopsis), potravu doplňuje rybami, korýši a salpy. Drtivou většinu potravy sbírá z povrchu hladiny, výjimečně se však může na krátko potopit do mělkých hloubek.[12]

Hnízdění

Rodič s mládětem na hnízdě

Albatros Sanfordův utváří dlouhodobé monogamní páry. Inkubaci i rodičovskou péči zajišťují oba partneři. V případě úspěšného vyvedení mláďat zahnizďují pouze jednou za dva roky, jelikož energeticky náročný hnízdní cyklus zabere takřka celý rok a albatrosi by tak neměli možnost doplnit energetické zásoby. V případě častého selhání snůšky zahnizďují již následující rok.[13] Albatrosi Sanfordovi do kolonií dolétávají koncem září. Mezi koncem října a počátkem prosince samice naklade jedno velké bílé vejce o rozměru 124×78 mm a váze 410 g. Vejce je kladeno do mělkého důlku na 10–30 cm vysoké hromádce z trav, větviček, mechu a kapradí. Hnízda bývají umístěna v bezvětrném zákrytu, avšak typicky těsně při okraji skalní římsy nebo skály, kde dochází ke stoupavému proudění vzduchu, který těmto mohutným ptákům pomáhá vzlétnout. Inkubace trvá kolem 79 dnů. Ptáčata jsou při vyklubání obalena bílým prachem a prvních 5–6 týdnů je rodiče zahřívají, načež jsou ponechána o samotě, zatímco rodiče se rozletí na moře za potravou, avšak nadále se vrací své potomky nakrmit. K vylétnutí z hnízda dochází od poloviny srpna do listopadu, kdy je mládě 8 měsíců staré.[12]

Následujících několik let tráví nedospělí ptáci veškerý čas na moři, načež se kolem věku 3–8 let začnou navracet do svých natálních kolonií. Poprvé zahnizďují v 6.–10. roce života. Mohou se dožít 50–60 let.[12]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí albatrosa Sanfordova jako ohrožený druh. Albatrosi Sanfordovi jsou zvláště náchylní nenadálým přírodním katastrofám z důvodu jejich velmi omezeného geografického výskytu. V roce 1985 Chathamské ostrovy zasáhla bouře, které silně poničila místní vegetaci a vyplavila podstatnou část dostupné půdy. Interakce s komerčními rybářskými loděmi patrně nemá na albatrosa Sanfordova takový vliv jako na některé jiné druhy albatrosů. Na mysu Taiaroa albatrosy ohrožují introdukované invazivní druhy savců (kočky, hranostaji). Na Chathamských ostrovech byly mláďata ve velkém sbírány místní obyvateli (tzv. muttonbirding); tyto aktivity v omezené míře patrně pokračují dodnes.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 116. (anglicky) 
  3. ↑ a b Taxonomy of albatrosses and larger petrels [online]. Bonn, Germany: Prepared and submitted by the Taxonomic Working Group of the Agreement on the Conservation of Albatrosses and Petrels, 2010 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ROBERTSON, C.J.; NUNN, G. B. Albatross biology and conservation. Příprava vydání G. Robertson a R. Gales. Chipping Norton, N.S.W.: Surrey Beatty & Sons, 1998. ISBN 9780949324825. Kapitola Towards a new taxonomy for albatrosses, s. 13‐19. (anglicky) 
  5. ↑ BirdLife International. Diomedea epomophora [online]. 2018. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22698314A132641187.en. (anglicky) 
  6. ↑ CLEMENTS, James F. The Clements checklist of birds of the world. Ithaca: Comstock Pub. Associates/Cornell University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-4501-9. (anglicky) 
  7. ↑ Clements Checklist v2022. www.birds.cornell.edu [online]. 2022 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010 [cit. 2020-06-29]. S. 346. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 46.
  10. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 233-234.
  11. ↑ a b Diomedea sanfordi [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22728323A132656392.en. (anglicky) 
  12. ↑ a b c Heather, Robertson & Onley 2015, s. 234.
  13. ↑ SUGISHITA, J. Northern royal albatross | Toroa [online]. New Zealand Birds Online, 2013, rev. 2022 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 
  • MARCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 1, Ratites to ducks; Part A, Ratites to petrels. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530681. (anglicky) 
  • ONLEY, Derek; SCOFIELD, Paul, 2007. Field Guide to the Albatrosses, petrels and shearwaters of the World. London: Christopher Helm. ISBN 978-1-4081-3579-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 EN cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
The northern royal albatross. (Diomedea sanfordi) (10218804314).jpg
Autor: Bernard Spragg. NZ from Christchurch, New Zealand, Licence: CC0

The northern royal albatross is a huge white albatross with black upperwings. It usually mates for life and breeds only in New Zealand. Biennial breeding takes place primarily on The Sisters and The Forty-Fours Islands in the Chatham Islands. There is also a tiny colony at Taiaroa Head near Dunedin on the mainland of New Zealand, which is a major tourist attraction.

Northern royal albatross can be sighted throughout the Southern Ocean at any time of the year. Non-breeding and immature birds, including newly fledged birds, undertake a downwind circumnavigation in the Southern Ocean. The main wintering grounds are off the coasts of southern South America. They are generally solitary foragers and forage predominantly over continental shelves to shelf edges.
Diomedea sanfordi - SE Tasmania 2019.jpg
Autor: JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), Licence: CC BY-SA 4.0
Northern Royal Albatross (Diomedea sanfordi), East of the Tasman Peninsula, Tasmania, Australia