Albert Eperjesy

Albert baron Eperjesy
Erb rodu Eperjesyů
Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci: 10. září 1905 – 21. března 1909
Předchůdce	Otto hrabě Brandis
Nástupce	Konstantin Dumba
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci: 28. dubna 1902 – 10. září 1905
Předchůdce	Otto hrabě Brandis
Nástupce	Gilbert hrabě Hohenwart
Rakousko-uherský vyslanec v Persii
Ve funkci: 10. září 1895 – 14. března 1901
Předchůdce	Franz Schiessl von Perstorff
Nástupce	Arnold baron Hammerstein
Narození	1. listopadu 1848 Sibiu
Úmrtí	8. srpna 1916 (ve věku 67 let) Berlín
Titul	svobodný pán 1909
Děti	Árpád Eperjesy (1882–1972)
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert svobodný pán Eperjesy (německy Albert Freiherr Eperjesy von Szásváros und Tóti, maďarsky Eperjessy Béla báró) (1. listopadu 1848 Sibiu – 8. srpna 1916 Berlín) byl rakousko-uherský diplomat. V diplomacii působil od roku 1872, později byl vyslancem v Persii (1895–1901), Portugalsku (1902–1905) a Švédsku (1905–1909). Proslul mimo jiné jako znalec a sběratel orientálního umění. Při odchodu do penze byl povýšen na barona (1909).

Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska,^[1] narodil se jako jediný syn Lászla Eperjesyho (1810–1864) a jeho manželky Karolíny Czekeliusové z Rosenfeldu (1816–1869).^[2] Albert patřil ke generaci uherské šlechty, která po rakousko-uherském vyrovnání získala početnější zastoupení v diplomacii Rakouska-Uherska. Vystudoval Orientální akademii ve Vídni, kde si osvojil základy arabštiny, perštiny a turečtiny. Do diplomatických služeb vstoupil v roce 1872, kariéru zahájil v Istanbulu (1872–1878), jako vyslanecký tajemník se v roce 1878 zúčastnil Berlínského kongresu. V Berlíně pak pobýval do roku 1882, mezitím byl jmenován c. k. komořím.^[3] Poté působil jako vyslanecký tajemník v Římě (1882–1887),^[4] po krátkém pobytu ve Vídni byl pak přeložen do Bruselu (1890–1894), kde zastával pozici legačního rady II. kategorie.^[5]

V letech 1895–1901 byl rakousko-uherským vyslancem v Teheránu,^[6][7][8] kde proslul jako znalec perského umění a Persii také důkladně procestoval. Díky svým finančním možnostem vybudoval rozsáhlé sbírky orientálního umění, které později z větší části věnoval muzeím v Budapešti. V letech 1902–1905 byl vyslancem v Lisabonu^[9] a nakonec v letech 1905–1909 ve Stockholmu.^[10] V roce 1906 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence^[11] a při odchodu do penze získal titul barona (1909).^[12]

Jeho sídlem byl starobylý hrad Wehrburg v jižním Tyrolsku, který koupil v roce 1898 a nechal jej nákladně přestavět.^[13] Po odchodu do penze se zde trvale usadil. Po vstupu Itálie do první světové války na straně Trojdohody nebylo v tomto regionu bezpečno, Eperjesy proto s rodinou odešel k příbuzným své manželky do Berlína, kde nedlouho poté zemřel.

Během své diplomatické služby obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem velkokříže Řádu italské koruny, v Itálii získal také Řád sv. Mořice a Lazara. Dále byl nositelem portugalského Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa, tureckého Řádu Medžidie, perského Řádu slunce a lva, pruského Řádu červené orlice III. třídy, komandérem belgického Leopoldova řádu a španělského Řádu Karla III.^[14][15]

Během pobytu v Berlíně se v roce 1880 oženil s hraběnkou Irmgard de Oriola (1856–1938), pruskou šlechtičnou portugalského původu. Irmgard byla dcerou pruského generálporučíka Eduarda Orioly (1809–1863), Albert tímto sňatkem získal vlivné vazby na berlínský dvůr a také finanční prostředky na budování svých uměleckých sbírek. Z manželství se narodily dvě děti, syn Arpád (1882–1972), který působil ve státních službách.^[16]

• SZÁNTÓ, Iván: West-östlich diplomacy and connoisseurship in the late Habsburg Empire: Baron Albert Eperjesy and his dispersed collection of Persian art dostupné online