Albert František z Nostic-Rienecku

Albert František z Nostic-Rieneck
Albert Nostitz-Rieneck kolem roku 1856
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci: 1870 – 1871
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Adolf z Auerspergu
Nástupce	Jiří Kristián z Lobkowicz
Ve funkci: 1866 – 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl von Rothkirch-Panthen
Nástupce	Edmund z Hartigu
Ve funkci: 1861 – 1863
Panovník	František Josef I.
Nástupce	Karl von Rothkirch-Panthen
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1871
Panovník	František Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1861 – 1861
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	konzervativní velkostatek
Narození	23. srpna 1807 Trmice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	25. ledna 1871 (ve věku 63 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť	(1862) Adelheid von Puteani (1823–1904)
Rodiče	Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840) a Antonie Josefa Schlicková (1783–1830)
Děti	Marie Antonie Gabriela, provd. Silva-Tarouca (1863–1934)
Příbuzní	bratr: Heřman z Nostic-Rienecku (1812–1895) synovec: Albert Nostic-Rieneck (1843–1929)
Alma mater	Karlo-Ferdinand. univerzita
Profese	politik
Commons	Albert Nostitz-Rieneck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert František hrabě z Nostic-Rienecku (německy Albert Franz Graf von Nostitz-Rieneck, též Nostic; 23. srpna 1807 Trmice^[1] – 25. ledna 1871 Praha)^[2] byl rakouský a český šlechtic z rodu Nosticů a politik, ve 2. polovině 19. století nejvyšší maršálek Českého království; stoupenec českého státoprávního programu.

Na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studoval filozofii a práva. Roku 1828 vstoupil do státních služeb jako pracovník pražského gubernia a již v té době byl politicky aktivní. V letech 1842–1861 zasedal na stavovském Českém zemském sněmu, kde po celé toto období zastával i funkci člena zemského výboru.^[2]

V předbřeznové éře patřil mezi tzv. stavovskou opozici. Během revolučního roku 1848 se rychle zapojil do vrcholné politiky. Již počátkem března 1848, po zprávách o revolučním pohybu ve Francii a Německu, požádal jménem stavovské opozice o urychlené svolání zemského sněmu a o jeho přiměřené rozšíření o reprezentanty dalších složek populace. 28. května 1848 ho místodržící (guberniální prezident) Leopold Lev z Thun-Hohensteinu jmenoval na člena nově ustavené prozatímní vládní rady spolu s dalšími předáky české i českoněmecké šlechtické a měšťanské elity.^[3]

V letech 1848–1849 podnikl několik misí k císařskému dvoru provizorně sídlícímu v Innsbrucku.^[2] Takto například jednal v Innsbrucku 2. června 1848, kam byl vyslán společně s Františkem Ladislavem Riegrem.^[4] Podílel se na dojednávání politických změn a daňových úprav souvisejících se zrušením poddanství.^[2]

Od roku 1849 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti a v letech 1860-1866 jejím presidentem.^[5]

Politicky aktivní zůstal i v éře neoabsolutismu. V roce 1853 byl členem poradního výboru pro nový honební zákon a v roce 1854 ve výboru pro zákon na podporu chudiny. V letech 1851 - 1861 byl prezidentem sdružení cukrovarského průmyslu (Central-Verein für Rübenzucker-Industrie) v Rakousko-Uhersku a členem představenstva Hospodářské úvěrní banky pro Čechy. Byl též předsedou Jednoty pro zvelebení hudby, zakladatelky Pražské konzervatoře.^[2]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do parlamentní politiky. Již v roce 1860 byl jmenován do Rozmnožené Říšské rady, která byla provizorním poradním orgánem na cestě k ústavní reformě.^[6] Společně s dalším předákem české šlechty Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem se v tomto vládním tělesu ještě profilovali jako stavovští reprezentanti, nikoliv představitelé etnicky českého národního a státoprávního hnutí. Česká občanská elita vedená Palackým a Riegrem totiž zatím nedospěla ke koordinaci svých kroků s historickou šlechtou.^[7]

V zemských volbách roku 1861 se stal poslancem Českého zemského sněmu za nesvěřenské velkostatky.^[8] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Čechy (kurie velkostatkářská). 8. června 1861 složil slib. Rezignace na mandát byla oznámena dopisem 3. listopadu 1861 poté, co mu nebyla schválena dovolená.^[9] K roku 1861 se uvádí jako statkář, tajný rada a nejvyšší maršálek český, bytem v Praze.^[10]

Hlavní arénou jeho politické kariéry ovšem zůstal zemský sněm. Do sněmu byl za poslance zvolen ještě v zemských volbách v lednu 1867.^[11] V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 neuspěl, protože v nich mezi šlechtou (ve velkostatkářské kurii triumfovala centralistická, provídeňská skupina). Do sněmu se vrátil po zemských volbách v roce 1870.^[12] V období let 1861–1863, poté znovu v letech 1866–1867 a 1870–1871 zastával funkci Nejvyššího maršálka Království českého (tedy předsedy zemského sněmu a nejvyššího představitele zemské samosprávy).^[2] Jeho první instalace na tento post v roce 1861 ještě neproběhla volbou, ale jmenováním na základě přání panovníka, oznámeného na první schůzi sněmu.^[13]

Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která od roku 1861 úzce spolupracovala se staročeskou stranou (Národní strana), podporovala federalistické uspořádání monarchie a české autonomistické požadavky. Během jedné z prvních schůzí Říšské rady v létě roku 1861 podepsal po zostřujících se slovních soubojích mezi federalisty a centralisty interpelaci třiadvaceti českých poslanců, kteří po vládě požadovali objasnění pozice vlády vůči útokům, které obsahují těžkou pohanu české koruny a důstojnosti královské. V roce 1865 přednesl při zahájení dalšího zasedání zemského sněmu jménem české historické šlechty návrh na vypracování děkovného prohlášení císaři, jež obsahovalo toužebné přání, aby se nechal korunovat českým králem.^[14]

Naposledy se ještě výrazněji v tuzemské politice projevil v květnu 1870, kdy předsedal schůzce české šlechty a občanských politiků, která měla sjednotit pozice pro blížící se jednání s představiteli nové vlády Alfreda von Potockého, jež jevila zájem o urovnání česko-rakouského napětí.^[15]

Jeho otec byl generál a vojevůdce napoleonských válek Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (1768–1840). Bratr Heřman z Nostic-Rienecku (1812–1895) byl rakouským generálem. Synovec Albert Nostic-Rieneck (1843–1929) proslul rovněž jako generál. Roku 1862 se v Praze oženil s Adelheid z Puteani (26. 3. 1823 Praha –28. 11. 1904 Průhonice), se kterou měl jedinou dceru:

• Marie Antonie Gabriela (31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice)
  • ⚭ (1885) hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca (3. 1. 1860 Čechy pod Kosířem – 15. 8. 1936 Schwaigern, Bádensko-Württembersko), poslanec Českého zemského sněmu, Říšské rady a ministr zemědělství Předlitavska 1917–1918

• http://www.biographien.ac.at/oebl_7/155.pdf / : Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, ISBN 3-7001-0187-2, S. 155

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert František z Nostic-Rienecku na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albert František z Nostic-Rienecku