Albert Koller

Albert baron von Koller
Velitel 8. armádního sboru v Praze (Zemský velitel v Čechách)
Ve funkci: 11. října 1908 – 1. října 1912
Předchůdce	Hubert von Czibulka
Nástupce	Arthur Giesl
Velitel 9. armádního sboru v Josefově
Ve funkci: 20. listopadu 1906 – 11. října 1908
Předchůdce	Julius von Latscher-Lauendorf
Nástupce	Adolf Rummer von Rummershof
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1907), polní podmaršál (1900), generálmajor (1896)
Narození	7. ledna 1849 Praha
Úmrtí	18. ledna 1942 (ve věku 93 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1909)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Ocenění	Řád Albrechtův
Commons	Albert von Koller
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert svobodný pán von Koller (7. ledna 1849, Praha – 18. ledna 1942, Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v rakouské armádě a působil na různých místech monarchie. Jako štábní důstojník strávil deset let v císařské vojenské kanceláři (1880–1890), později byl velitelem vyšších jednotek v Haliči a ve Slezsku. V závěru kariéry působil v Čechách jako velitel 9. armádního sboru v Josefově (1906–1908) a 8. armádního sboru v Praze (1908–1912), respektive zemský velitel v Čechách. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1907) a v roce 1909 získal titul barona.

Pocházel z rodiny c. k. podplukovníka Alberta Kollera, povýšeného v roce 1883 do šlechtického stavu. Na vojenskou dráhu se připravoval nejprve v kadetní škole v Marburgu, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1868 jako poručík u 42. pěšího pluku příslušného do Terezína, později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1875) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako kapitán (1877) byl štábním důstojníkem u 18. pěší divize^[1] a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1879 byl přidělen k zemskému velitelství v Bosně a Hercegovině se sídlem v Sarajevu.^[2] Díky svým schopnostem byl v roce 1880 přeložen do Vídně k císařské vojenské kanceláři (Militär-Kanzlei Seiner Majestät des Kaisers und Königs),^[3] kde strávil více než deset let služby. V císařské vojenské kanceláři zastával různé funkce a postupoval v hodnostech (major 1884^[4], podplukovník (1887)^[5] V prosinci 1890 byl povýšen na plukovníka a v roce 1891 byl krátce velitelem 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích,^[6]. V roce 1892 byl přeložen do Prahy, kde do roku 1896 zastával post šéfa štábu 8. armádního sboru.^[7][8]

V roce 1896 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 47. pěchotní brigády v Přemyšlu.^[9], později byl přeložen jako velitel 10. pěchotní brigády do Opavy.^[10] V roce 1900 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 11. pěchotní divize ve Lvově.^[11][12] V roce 1905 byl povolán znovu do Vídně a krátce zastával post prezidenta komise pro povyšování aspirantů na důstojníky generálního štábu.^[13]a v letech 1906–1908 byl velitelem pevnosti v Josefově, respektive 9. armádního sboru.^[14] V roce 1907 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra,^[15] v roce 1908 dosáhl navíc stejného hodnostního stupně jako generál pěchoty.^[16] Svou aktivní kariéru završil jako zemský velitel v Čechách se sídlem v Praze, respektive velitel 8. armádního sboru (1908–1912).^[17][18][19] K datu 1. října 1912 na vlastní žádost odešel do výslužby,^[20] poté žil v soukromí ve Vídni, příležitostně pobýval také na zámku v Jevišovicích, který patřil jeho švagrovi Vilému Ofenheimovi.

Spolu s otcem byl od roku 1883 uživatelem prostého šlechtického titulu (von Koller). Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1907 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[21] Od roku 1907 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 94 dislokovaného v Josefově.^[22][23] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[24][25] Během vojenské kariéry získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[26]

• Řád železné koruny I. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny II. třídy (1905)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1891)
• Řád železné koruny III. třídy (1888)
• Vojenský záslužný kříž (1880)
• Válečná medaile (1879)
• Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1878)

• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• Řád Takova (Srbsko)
• rytíř Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
• důstojník Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)

Jeho manželkou byla Marie Magdalena Ofenheimová (1852–1936), dcera podnikatele a bankéře Viktora Ofenheima (1820–1886). Manželství zůstalo bezdětné.^[27]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert von Koller na Wikimedia Commons
• Albert von Koller na webu Austro-Hungarian Army Archivováno 28. 4. 2021 na Wayback Machine.