Albert Nostic-Rieneck

Albert hrabě Nostic-Rieneck
Erb rodu Nostic-Rieneck
Nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda
Ve funkci: 1899 – 1901
Předchůdce	Otto Abensperg-Traun
Nástupce	Karel Rumerskirch
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1899 – 1918
C. k. komoří
Ve funkci: 1873 – 1918
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby	1859–1902
Hodnost	generálmajor (1893), polní podmaršál (1897)
Bitvy/války	Prusko-rakouská válka
Narození	19. dubna 1843 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. února 1929 (ve věku 85 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Choť	(1874) Selina z Nostic-Rienecku (1852–1888)
Rodiče	Heřman Nostic-Rieneck (1812–1895) Vilemína z Auerspergu (1813–1886)
Děti	1. Vilemina (1878–1923) 2. Selina Maria, provd. Rusillo-Wolkowicka (1880–1961) Rusillo-Wolkowicki (1880–1950) 3. Robert Hugo (1881–1915) 4. Karolína, provd. Loewenthalová z Linau a poté Pachtová z Rájova (1887–1970) 5. Aglae, provd. Bermannová (1887–1966)
Příbuzní	strýc: Karel Vilém Auersperg (1814–1890) a strýc: Adolf Auersperg (1821–1885) bratranec: Jan Nostic-Rieneck (1847–1915)
Profese	voják
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Řád železné koruny III. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Karel Werner Ferdinand hrabě Nostic-Rieneck (německy Albert Karl Werner Ferdinand Graf von Nostitz-Rieneck) (19. dubna 1843 Praha – 3. února 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan. V armádě sloužil jako dobrovolník od šestnácti let, nakonec dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála (1897). Před odchodem do penze byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a v této funkci organizoval jeho svatbu s Žofií Chotkovou v Zákupech (1900).

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Nosticů, patřil k falknovské větvi^[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka Nostice (1768–1840).^[2] Narodil se v Praze jako starší syn generála Heřmana Nostice (1812–1895), po matce Vilemíně byl spřízněn s knížecí rodinou Auerspergů, byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Auersperga a Adolfa Auersperga. Do armády vstoupil jako dobrovolník již v roce 1859, zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1871 dosáhl hodnosti rytmistra u dragounského pluku č. 6^[3] V roce 1873 byl jmenován c. k. komořím a jako osobní komorník působil u dvora císařova mladšího bratra arcivévody Karla Ludvíka.^[4] V hodnosti majora se v roce 1881 stal císařským pobočníkem, téhož roku byl přidělen ke dvoru korunního prince Rudolfa^[5] a absolvoval s ním cestu do Palestiny. V hodnosti plukovníka (1888) byl poté jmenován velitelem hulánského pluku č. 1 v Krakově.^[6] V roce 1893 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády v Mariboru, ^[7]. V roce 1897 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se divizním velitelem v Krakově.^[8] V roce 1899 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1899–1901 zastával funkci nejvyššího hofmistra následníka trůnu Františka Ferdinanda, k jehož rodině měl blízko i Albertův bratranec Jan Nostic (1847–1915). Jako následníkův nejvyšší hofmistr organizoval Albert svatbu Františka Ferdinanda s hraběnkou Žofií Chotkovou na zámku v Zákupech (1900).^[9] V roce 1902 odešel do výslužby. ^[10]

V roce 1874 se v Praze oženil se svou vzdálenou sestřenicí hraběnkou Selinou Nosticovou (1852–1888), dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu pět dětí, z nichž jediný syn Robert Hugo (1881–1915) padl za první světové války. Z dcer byla Karolína (1887–1970) manželkou Hugo Loewenthala (1870–1915), rakousko-uherského vyslance v Albánii, podruhé se provdala za hraběte Bedřicha Pachtu z Rájova (1890–1976).^[11][12]

Řády a vyznamenání

Během své služby se stal nositelem několika vyznamenání nejen v Rakousku-Uhersku, jako pobočník korunního prince Rudolfa a později nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda získal řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu.^[13]

• Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko)
• Vojenský záslužný kříž (Rakousko-Uhersko)
• Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
• Řád koruny II. třídy (Prusko)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
• Řád Leopolda (Belgie)
• velkokříž Řádu Spasitele (Ŕecko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád Takova (Srbsko)
• Řád bílého orla (Srbsko)
• Řád knížete Danila I. (Černá Hora)

Odkazy

Reference

Literatura

• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; (kapitola Nostitz, s. 330–345) ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy

• Biografie Alberta Nostice in: Österreichisches Biographisches Lexikon