Albert Pek

Albert Pek
Základní informace
Narození21. října 1893
Poděbrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. března 1972 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba, opera a folklór
Povoláníklavírista, hudební skladatel, sbormistr, muzikolog, folklorista, dudák, učitel a sběratel lidových písní
Nástrojeklavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Pek (21. října 1893 Poděbrady[1]20. března 1972 Praha) byl český folklorista, dirigent a hudební skladatel.

Život

Vystudoval hru na klavír a varhany na Pražské konzervatoři v roce 1916. Byl žákem Vítězslava Nováka. Státní zkoušky ze zpěvu a klavíru složil již v průběhu studia. Stal se 2. sbormistrem pražského Hlaholu. Byl vyhledávaným doprovazečem. Jako klavírista vystupoval např. s Českým kvartetem a s Emou Destinnovou.

V roce 1920 přesídlil do Znojma, kde byl ředitelem Městské hudební školy a učil hudební výchovu na českém reálném gymnáziu. Po vzniku republiky se neobyčejně zasloužil o rozvoj hudební kultury v kraji. Byl dirigentem Znojemské filharmonie a sbormistrem Pěveckého sdružení Vítězslav Novák.

Ve Znojmě se také počal zajímat o hudební folklór kraje a začal sbírat lidové písně. Postupně se stal významným národopisným badatelem a svou sbírku lidových písní rozšiřoval i do dalších českých regionů (Haná, Slovácko, Brněnsko, Poděbradsko, Kouřimsko apod.). Lidová hudba se stala významným inspiračním zdrojem i pro jeho skladatelskou činnost. Naučil se hrát na dudy a v roce 1930 založil Pekovo dudácké sdružení. Jako dudák účinkoval i ve filmu Byl jednou jeden král a v loutkových filmech Jiřího Trnky. Svými články přispíval do odborných folkloristických časopisů.

V době německé okupace Čech a Moravy byl německými úřady suspendován. Odešel do Prahy a až do roku 1955 pracoval v národopisné redakci Československého rozhlasu. Pod názvem Zpěvy domova uvedl v rozhlase na 150 národopisných pořadů. V letech 19531958 vyučoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění.

Sbíral historické hudební nástroje a jejich repliky. Jeho sbírka byla využita např. ve filmu Staletá krása, který získal v roce 1957 ocenění na festivalech v Benátkách a ve Varšavě. Z jeho skladatelské činnosti je zvláště významná jeho tvorba pro děti. Pozůstalost skladatele je uložena ve Státním okresním archivu v Berouně. Obsahuje korespondenci, přednášky a poznámky k českému písňovému folklóru, sbírku lidových písní, přepisy lidových písní, vlastní skladby a sbírku not.

Dílo

Jevištní díla

  • Láska
  • Arabeska
  • Humoreska
  • Tři halíře (dětská zpěvohra, 1915)
  • Smrt Tintangilova (pro loutkové divadlo podle Maurice Maeterlincka
  • Leknínová královna (1923)
  • Zlatá nit (dětská zpěvohra)
  • Povídám pohádku (baletní pantomima, 1935)

Klavírní skladby

  • Český tanec 1917)
  • Mateník (1918)
  • Akvarely (1919)
  • U moře (suita, 1930)

Komorní skladby

  • Sonáta pro housle a klavír (1924)
  • Sonáta pro flétnu a klavír (1930)
  • Sonatina pro zobcovou flétnu a cimbál (1953)
  • Smyčcový kvartet a-moll
  • Jihoslovanská rapsódie pro smyčcový kvartet
  • Smyčcový kvartet a-mol na ruské motivy

Orchestrální skladby

  • Z podkrkonoší (1917)
  • Serenáda d-moll pro smyčce (1931)
  • Španělská suita (1932)
  • Ruské tance (1932)
  • Horácké tance (1938)
  • Koncert pro akordeon a orchestr (1955)
  • Koncert pro cimbál a orchestr (1957)
  • Březen, duben, květen (melodram)

Písně

  • Má duše (1918)
  • Rozmarné písničky (1919)
  • Tobě
  • Dvě písně

Sbory

  • Dva smuteční sbory (1917)
  • Balady a romance (1918)
  • České Znojmo (1929)
  • Oslava míru (slova Publius Ovidius Naso,1957)
  • Pastýřská píseň vánoční (kantáta na téma koled rodiny Czoků z roku 1758)

Dále publikoval řadu úprav lidových písní českých i jiných slovanských národů, úprav pro dudy i úpravy písní Jeníka z Bratřic.

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • I. Staňková: Pozůstalost prof. Alberta Peka. Prozatímní inventární seznam, 1984, s. 0, ev.č. 35. Státní okresní archiv Beroun
  • Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1987. Znojmo, Okresní archiv, 1988
  • Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice, Ústav lidové kultury, 1997, ISBN 80-86156-06-0

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Albert Pek.png
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Albert Pek