Albert Pražák
| prof. PhDr. Albert Pražák | |
|---|---|
.kolem.1938.gif) Albert Pražák (kolem roku 1938) | |
| Narození | 11. června 1880 Chroustovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. září 1956 (ve věku 76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov (50°4′35″ s. š., 14°28′53″ v. d.) |
| Povolání | literární historik, středoškolský profesor, vysokoškolský profesor, politik |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Ocenění |
|
| Manžel(ka) | Klára Pražáková (1919–1933) |
| Děti | Hana Drábková Přemysl Pražák |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albert Pražák (11. června 1880 Chroustovice – 19. září 1956 Praha) byl český literární historik.
Životopis
Vysudoval slovanskou a germánskou filologii na Česká universitě Karlo-Ferdinandově.[1] Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na Univerzitě Komenského v Bratislavě, a od roku 1933 v Praze.[1] Věnoval se staročeské, slovenské a buditelské literatuře.[1] Roku 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář.
Působení v České národní radě
V únoru 1945 se coby uznávaná osobnost stal předsedou České národní rady, vrcholné organizace československého odboje.[2][3] Kvůli Pražákově politické naivitě a nezkušenosti měl ale hlavní slovo v ČNR její místopředseda, komunista Josef Smrkovský.[2] 8. května 1945, v době vrcholícího Pražského povstání, spolu s dalšími členy ČNR a německým generálem Toussaintem podepsal protokol o německé kapitulaci. Němci měli dle dohody přestat bojovat a propustit všechny zajatce a internované osoby. Za to jim měl být umožněn volný odchod z Prahy směrem k Američanům.[4] Tím prakticky ustaly boje v Praze.
Po válce
Po osvobození Československa se celá ČNR i její členové stali terčem kritiky ze strany Sovětského svazu. Sovětům vadilo, že ČNR podepsala s Němci separátní kapitulaci a umožnila jim odejít do amerického zajetí.[5] Dále sovětům vadilo jednání ČNR s Ruskou osvobozeneckou armádou (vlasovci) o jejím zapojení do bojů v Praze na straně povstalců. Sověti považovali vlasovce za zrádce.[5] Už 11. května sdělily sovětské orgány předsedovi vlády Fierlingerovi, že nemají k ČNR důvěru, a požadovali potrestání jejich členů včetně Pražáka.[5] 31. května tyto požadavky ústy sovětského velvyslance Valeriana Zorina zopakovali a ještě vystupňovali.[6]
Po ukončení činnosti ČNR se Pražák navrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově.[1]
Po únoru 1948 bylo Pražákovi zakázáno přednášet na univerzitě a komunisté mu dělali potíže i při jeho vědecké práci.[7] Do důchodu odešel v roce 1951. V padesátých letech byl v nemilosti a byl znovu oceněn až po smrti, v roce 1966.[8]
Rodinný život
Albert Pražák byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií, rozenou Pexovou (1882–1932) měl syna Přemysla a Jiřího.[9][10] Jeho druhou manželkou byla od roku 1919[11] filoložka dr. Klára Pražáková, rozená Fuxová.[12] Třetím dítětem byla Hana Drábková.
Galerie
ČNR na jednání během Pražského květnového povstání 1945. Zleva doprava (bez titulů a hodností): Augusta Machoňová-Müllerová, Zdeněk Wirth, Josef Smrkovský, Albert Pražák, Josef Cyril Kotrlý, Jaromír Nechanský.
Vysvědčení dospělosti Josefa Churavého; jako třídní profesor podepsán Dr. Albert Pražák (1912)
Oznámení o úmrtí Alberta Pražáka
Matriční zápis o narození a křtu Alberta Pražáka (matrika N index N 1865–1905 Chroustovice (SOA Zámrsk))
Dílo
- Rukověť dějin české literatury (1912) – středoškolská učebnice
- Obrozenecké tradice (1928)
- Duch naší obrozenecké literatury (1938)
- Dějiny spisovné slovenštiny po dobu Štúrovu
- O národ
- České obrození
- Obrozenecká Bratislava
- Literární Slovensko let padesátých až sedmdesátých
- Vlast a národ v českém písemnictví
- Míza stromu
- Národ se bránil (1945)
- Vrchlickému nablízku (1945) – vzpomínková kniha
- Staročeská báseň o Alexandru Velikém (1945)
- T.G. Masaryk – k jeho názorům na umění hlavně slovesné, Praha 1947
- Politika a revoluce - Paměti, Academia 2014, ISBN 80-200-1199-4
Monografie
- Karel Hynek Mácha, Státní nakladatelství v Praze 1936
- Jan Neruda
- Jaroslav Vrchlický
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Pacner (2012), s. 279.
- ↑ a b Pacner (2012), s. 220.
- ↑ Mohutná oslava pražského povstání. Volné slovo. 7. 5. 1946, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze
- ↑ a b c Pacner (2012), s. 253.
- ↑ Pacner (2012), s. 254.
- ↑ Pacner (2012), s. 255.
- ↑ Vlastislav Hnízdo: Albert Pražák a jeho zásluha o československý stát. Literatura - Umění - Kultura. 10. 6. 2015. Dostupné online.
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 484, obraz 22
- ↑ Politika a revoluce, s. 7.
- ↑ Politika a revoluce, s. 38, pozn. 8.
- ↑ Dr. Klára Pražáková. Lumír. 1/1933-194, s. 63. Dostupné online.
Literatura
- BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 492–493.
- HORA, Josef ed. et al. Albert Pražák: 1880-1940. Praha: Literárně historická společnost, 1940. 104 s. cnb000648258. [Sborník k 60. narozeninám.]
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
- ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 185
- PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Pražák na Wikimedia Commons 
Osoba Albert Pražák ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albert Pražák
- Albert Pražák v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Albert Pražák – video z cyklu České televize Historický magazín
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Adadm Rejha, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha - Vinohrady, hřbitov, Albert Pražák, Klára Pražáková, Přemysl Pražák, Jiří Pražák, Vladimír Drábek, Emma Pražáková, 2012
* Vysvědčení dospělosti (maturitní vysvědčení) Josefa Churavého na c. k. reálce v Žižkově (Praha) ze dne 8. července 1912.
- Churavý Josef narozený dne 27. října 1894 v Olomouci na Moravě, náboženství katolického, konal studia reální od školního roku 1906/1906 na c. k. reálce v Žižkově, kdež je i dokončil a podrobil se zkoušce po rozumu ministerského nařízení ze dne 29. února 1908 číslo 10.051 (Věstník ministerstva číslo 19). Na základě této zkoušky byl uznán k návštěvě vysoké školy technické dospělým s vyznamenáním. V Žižkově dne 8. července 1912.
- Podepsaní: Předseda zkušební komise (Jaroslav Doležal); ředitel reálky (Ferdinand Hrubeš); třídní profesor (Dr. Albert Pražák)
Česká národní rada (ČNR) byl ilegální odbojový orgán sdružující domácí rezistenční organizace. Vznikl v únoru 1945, fungoval prakticky až do konce druhé světové války, měl teritoriální působnost po celém protektorátu a jeho funkcí bylo vystupovat jako jednotící element ve vztahu k zahraničnímu odboji. ČNR významně koordinovala Pražské květnové povstání 1945. Záběr z jednání ČNR datovaný na první dekádu května 1945. Zleva doprava: architektka Augusta Machoňová-Müllerová (* 1906 - 1984); historik umění profesor Zdeněk Wirth (* 1878 - 1961); politik a funkcionář KSČ Josef Smrkovský (* 1911 - 1974); český literární historik Prof. PhDr. Albert Pražák (* 1880 - 1956); právník a politik JUDr. Josef Cyril Kotrlý (* 1903 - 1973); voják a parašutista výsadku Platinium-Pewter kapitán jezdectva Jaromír Nechanský (* 1916 – 1950). Fotografie byla drobně digitálně retušována.
Oznámení o úmrtí profesora doktora Alberta Pražáka (1880 – 1956), českého literárního historika.
matriční zápis o narození a křtu Alberta Pražáka (matrika N index N 1865-1905 Chroustovice (SOA Zámrsk))
* Vysvědčení dospělosti (maturitní vysvědčení) Josefa Churavého na c. k. reálce v Žižkově (Praha) ze dne 8. července 1912.
- Churavý Josef narozený dne 27. října 1894 v Olomouci na Moravě, náboženství katolického, konal studia reální od školního roku 1906/1906 na c. k. reálce v Žižkově, kdež je i dokončil a podrobil se zkoušce po rozumu ministerského nařízení ze dne 29. února 1908 číslo 10.051 (Věstník ministerstva číslo 19). Na základě této zkoušky byl uznán k návštěvě vysoké školy technické dospělým s vyznamenáním. V Žižkově dne 8. července 1912.
- Podepsaní: Předseda zkušební komise (Jaroslav Doležal); ředitel reálky (Ferdinand Hrubeš); třídní profesor (Dr. Albert Pražák)
Prof. PhDr. Albert Pražák (* 11. června 1880 Chroustovice – 19. září 1956 Praha - český literární historik. Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí první světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na univerzitě v Bratislavě a od roku 1933 v Praze. Roku 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář. V květnu 1945 byl předsedou České národní rady. Česká národní rada (ČNR) byl ilegální odbojový orgán sdružující domácí rezistenční organizace. Vznikl v únoru 1945, fungoval prakticky až do konce druhé světové války, měl teritoriální působnost po celém protektorátu a jeho funkcí bylo vystupovat jako jednotící element ve vztahu k zahraničnímu odboji. ČNR významně koordinovala Pražské květnové povstání 1945. Portrétní fotografie Alberta Pražáka datovaná před rok 1945, pravděpodobně někdy kolem roku 1938.
_BAR.svg)
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).