Alberto Ascari
Alberto Ascari | |
---|---|
Narození | 13. července 1918 Milán |
Úmrtí | 26. května 1955 (ve věku 36 let) Monza |
Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Miláně |
Povolání | motocyklový závodník a pilot Formule 1 |
Rodiče | Antonio Ascari |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stát | Itálie |
---|---|
Narození | 13. července 1918 Milán |
Úmrtí | 26. května 1955 (ve věku 36 let) Monza |
Kariéra ve Formuli 1 | |
Aktivní sezóny | 1950 - 1955 |
Týmy | Ferrari, Maserati, Lancia |
Závody | 33 |
Mistr světa | 2 (1952, 1953) |
Vyhrané závody | 13 |
Stupně vítězů | 17 |
Pole positions | 14 |
Nejrychlejší kola | 12 |
Body celkem | 140,64 |
První závod | GP Monaka 1950 |
Poslední závod | GP Monaka 1955 |
První vítězství | GP Německa 1951 |
Poslední vítězství | GP Švýcarska 1953 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alberto Ascari (13. července 1918 Milán – 26. května 1955 Monza) byl italský automobilový závodník a pilot Formule 1.
Život
Narodil se 13. července 1918 v Miláně. Jeho otec Antonio Ascari byl také automobilovým závodníkem a Alberto byl od dětství veden k automobilovému sportu. V roce 1955 Antonio Ascari zemřel při havárii testování vozu v Monze
Touhu stát se automobilovým závodníkem ho přivedla k myšlence koupit si motocykl, několikrát kvůli závodům utekl i ze školy. Svůj první automobilový závod absolvoval na voze Ferrari v Mille Miglia. Roku 1940 se oženil a se svou ženou měl dvě děti, Patricii a Antonia.
V roce 1947 koupil od rodiny Orsini závodní vůz Maserati 4CLT. Na tento vůz koupil za pět milionů lir, tři miliony dal se svého a dva miliony mu půjčil kamarád Luigi Villoresi. Později oba byli úspěšní na tratích v severní Itálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali v San Remu. Vyzkoušel i Alfu 158 a dojel třetí v Grand Prix Francie.
Pro rok 1949 nabídl Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmu Enzo Ferrari, který byl přítelem a týmovým kolegou Albertova otce. V tomto roce zvítězil v pěti Velkých cenách a také v Buenos Aires. V roce 1950 zvítězilo Ferrari v devíti Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. I přes tyto úspěchy byl tým Alfa Romeo úspěšnější. Ferrari s Ascarim se prosadil až v následující sezóně. Ascari chyběl pouze na startu Velké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v 500 mil v Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách zvítězil a stal se tak mistrem světa. Toto suverénní vítězství bylo ulehčeno faktem, že na tratích chyběl velký konkurent Juan Manuel Fangio, který se vážně zranil na trati v Monze. V roce 1953 titul mistra světa na Ferrari obhájil i když měli velkou konkurencí ve vozech Maserati (Fangio, Gonzalez).
Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společností Lancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavila monopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V tomto období Mercedes oznámil, že jeho nový revoluční prototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie již v červenci a tak byl spolu s přítelem Luigim Villoresim, od Lancie uvolněn k Maserati, které bylo jediné schopné konkurovat Mercedesům Fangia a Klinga. Po dvou nepodařených závodech za volantem Maserati 250 F, byl zapůjčen k Ferrari na Velkou cenu Itálie, kde dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do šestého kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho s Mossem, který startoval na soukromém Maserati, ale ve 49. kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru.
V posledním závodě sezóny, ve španělském Pedralbes, byly poprvé nasazeny monoposty. Ascari začal velmi dobře a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Pro poruchu musel, ale v desátém kole odstoupit, ze závodu odstoupil i Villoresi, takže se premiéra Lancii nepovedla.
Při Grand Prix Argentiny se také vozům Lancia pilotovaným Ascarim a Villoresim nepovedlo dojet až do cíle. V závodě v Monte Carlo byl ve vedení, když byl při výjezdu z tunelu oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu. Po saltu do přístavních vod, se zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouze šok a zlomeninu nosu. O čtyři dny později už byl znovu na dráze v Monze, aby sledoval testování sportovních vozů Ferrari. Zde se rozhodl vyzkoušet Castellottiho Ferrari, do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen několik minut poté podlehl.
Tituly
Vítězství
- 1948 Grand Prix San Remo
- 1949 Grand Prix Buenos Aires
- 1949 Grand Prix Švýcarska
- 1949 Grand Prix Itálie
- 1949 Grand Prix Peron
- 1952 Grand Prix Syrakus
- 1952 Grand Prix Pau
- 1952 Grand Prix Marseilles
- 1952 Grand Prix Commingues and La Baule
- 1953 Grand Prix Pau
- 1953 Grand Prix Bordeaux
- 1954 Mille Miglia
- 1955 Grand Prix Torino
- 1955 Grand Prix Neapole
Kompletní výsledky ve Formuli 1
Legenda k tabulce | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Rok | Tým | Šasi | Motor | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | Body | Umístění |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1950 | Scuderia Ferrari | Ferrari 125 | Ferrari V12 | GBR | MON | 500 | SUI Ret | FRA DNS | 11 | 5. místo | ||||
Ferrari 275 | BEL 5 | |||||||||||||
Ferrari 375 | ITA 2 | |||||||||||||
1951 | Scuderia Ferrari | Ferrari 375 | Ferrari V12 | SUI 6 | 500 | BEL 2 | FRA 2† | GBR Ret | GER 1 | ITA 1 | ESP 4 | 28 | 2. místo | |
1952 | Scuderia Ferrari | Ferrari 375 | Ferrari V12 | 500 Ret | 53,5 | 1. místo | ||||||||
Ferrari 500 | Ferrari Straight-4 | SUI | BEL 1 | FRA 1 | GBR 1 | GER 1 | NED 1 | ITA 1 | ||||||
1953 | Scuderia Ferrari | Ferrari 500 | Ferrari Straight-4 | ARG 1 | 500 | NED 1 | BEL 1 | FRA 4 | GBR 1 | GER 8‡ | SUI 1 | ITA Ret | 46,5 | 1. místo |
1954 | Officine Alfieri Maserati | Maserati 250F | Maserati straight-6 | ARG | 500 | BEL | FRA Ret | GBR Ret | GER | SUI | 2 | 25. místo | ||
Scuderia Ferrari | Ferrari 625 | Ferrari Straight-4 | ITA Ret | |||||||||||
Scuderia Lancia | Lancia D50 | Lancia V8 | ESP Ret | |||||||||||
1955 | Scuderia Lancia | Lancia D50 | Lancia V8 | ARG Ret | MON Ret | 500 | BEL | NED | GBR | ITA | 0 | NK* |
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alberto Ascari na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x.
Autor: David Vignoni, icon-king.com, Licence: LGPL
From GNOME version of Nuvola icon theme. May be included in the PNG version under Nuvola/apps.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Finská vlajka
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.El Grafico del 06 de Enero de 1950. Edicion 1587