Alberto Gilardino

Alberto Gilardino
Alberto Gilardino v roce 2010
Osobní informace
Datum narození	5. července 1982 (42 let)
Místo narození	Biella, Itálie
Výška	185 cm
Hmotnost	79 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1999–2018) Fotbalový trenér (2019–)
Současná funkce	Fotbalový trenér Janov
Mládežnické kluby*
1996–1997 1997–1999 Biellese Piacenza
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1999–2000 2000–2002 2002–2005 2005–2008 2008–2012 2012 2012–2013 2013–2014 2014 2015 2015–2016 2016–2017 2017 2017–2018 Piacenza Verona Parma Milán Fiorentina Janov → Boloňa Janov Evergrande → Fiorentina Palermo Empoli Pescara Spezia 01700(3) 03900(5) 0960(50) 0940(36) 1180(48) 01400(4) 0360(13) 0360(15) 01400(5) 01400(4) 0330(10) 01400(0) 00300(0) 01600(6)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1998 1999–2000 2000 2000–2004 2004 2003–2013 Itálie U16 Itálie U19 Itálie U20 Itálie U21 Itálie (Olympijská) Itálie 0200(0) 0300(0) 0800(0) 240(15) 0600(4) 570(19)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2019 2019–2020 2020–2021 2022 2022– Rezzato Pro Vercelli Siena Janov (Primavera) Janov
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Fotbal na LOH 2004 Itálie Mistrovství Evropy do 21 let 2004 Itálie U21 Čínská fotbalová liga 2014 Evergrande Liga mistrů UEFA 2006/07 Milán Superpohár UEFA 2007 Milán Mistrovství světa klubů 2007 Milán
Další informace
Web	www.albertogilardino.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry *** Trenérské působení aktuální k 5. 8. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Gilardino (5. červenec 1982, Biella, Itálie) je italský bývalý fotbalový útočník, který hrál za jedenáct italských klubů a od roku 2019 fotbalový trenér. Díky 188 vstřelenými brankami je devátý nejlepší střelec v Serie A. Z italskou reprezentaci vyhrál MS 2006 v Německu. Stal se vítězem i LM 2006/07, evropského superpoháru 2007 a MSK 2007.

Od roku 1997 byl hráčem v mládežnického klubu Piacenza. První zápasy mezi dospělými odehrál v roce 1999, když mu bylo 17 let. V první sezoně 1999/00 odehrál 17 utkání a vstřelil tři branky. Jenže s klubem sestoupil. Na následující sezonu se připravoval v Piacenze, jenže vyhlédla si jej Verona a ta jej koupila za 7,5 miliard lir.^[1] Za Veronu hrál dvě sezony a odehrál za ni celkem 43 utkání a vstřelil 6 branek. Večer 26. dubna 2001 byl účastníkem nebezpečné dopravní nehody. Nehoda mu způsobila zlomeninu hrudní kosti, což jej přinutila předčasně ukončit sezónu 2001/02.^[2]

V roce 2002 přestoupil do Parmy, kde byl první sezóně 2002/03 pouze náhradníkem, protože většinou hrál Adriano s Mutuem. Po odchodu těchto hráčů se stal hlavním střelcem v týmu a v obou dalších sezónách v Parmě nastřílel vždy přes 20 ligových branek. V sezonách 2003/04 a 2004/05 skončil s 23 brankami na 2. místě v tabulce střelců. Za Parmu odehrál tři sezony a celkem vstřelil 56 branek ze 116 utkání. Jako velmi talentovaného útočníka jej v roce 2005 koupil za 25 milionů Euro Milán.^[3]

V první sezoně vstřelil během 34 ligových utkání 17 branek + 2 v poháru a byl tak druhým nejlepším střelcem v klubu. V další sezóně si připsal celkem 16 branek a navíc získal první trofej v kariéře. Vyhrál Ligu mistrů 2006/07. V sezoně 20007/08 se mu již tak nevedlo, když vstřelil celkem 9 branek. I tak získal Superpohár UEFA 2007 a také se stal mistrem světa klubů (2007).

V létě roku 2008 jej koupila Fiorentina za 14 milionů Euro. Dne 18. října 2008 vstřelil proti Reggině 100 branku v nejvyšší lize.^[4] Nakonec do konce sezony vstřelí 19 branek a skončil na 4. místě mezi ligové střelce. V následujících dvou sezonách vstřelil v nejvyšší lize 15 a 12 branek. Za fialky hrál do ledna 2012 a odehrál za ně celkem 143 utkání a vstřelil 59 branek.

V lednu 2012 byl prodán do Janova za 8 milionů Euro. Jenže za Grifoni odehrál jen 14 utkání, ve kterých vstřelil 4 branky. Pomohl klubu se zachránit v soutěži, ale on byl na sezonu 2012/13 půjčen do Boloně i s opcí. V klubu se zapsal do historie 21. dubna 2013, když vstřelil 3000 branku v historii klubu. I když vstřelil 13 ligových branek, klub s ním nadále nepočítal a on se vrátil do Janova, kde v sezoně 2013/14 vstřelil 15 ligových branek. Na kontě jich měl již 174 v nejvyšší lize, čímž překonal Amadeie a posunul se na 13. místo v historické tabulce střelců.

V červenci 2014 klub oznámil, že jej prodal do čínského klubu Kuang-čou Evergrande.^[5] Vstřelil 5 branek a pomohl klubu vyhrát ligu.

V lednu 2015 bylo oznámeno že si jej na půl roku půjčila Fiorentina.^[6] Ve smlouvě byla i opce. Jenže vedení klubu moc nepřesvědčil a po odehrané sezoně u fialek skončil.

Do Číny se ale nevrátil. Bylo mu umožněno odejít zadarmo do Palerma.^[7] V lize vstřelil 10 branek, což znamenalo že jich dohromady za kariéru měl 188 a překonal tak Del Piera a Signoriho. Ale byly to již poslední vstřelené branky v nejvyšší lize. Protože jak v Empoli tak i v Pescaře již nevstřelil branku. Poslední angažmá sehnal až v říjnu 2017, když jej angažovala druholigová Spezia.^[8] Stihl vstřelil 6 branek a 20. září 2018 oznámil konec fotbalové kariéry. Celkem v nejvyšší lize odehrál 516 utkání a vstřelil 188 branek.

^[9]

• z Piacenza do Verona za 3 900 000 Euro
• z Verona do Parma za 12 000 000 Euro
• z Parma do Milán za 25 000 000 Euro
• z Milán do Fiorentina za 14 000 000 Euro
• z Fiorentina do Janov za 8 000 000 Euro
• z Janov do Boloňa za 1 300 000 Euro (hostování)
• z Janov do Evergrande za 5 500 000 Euro
• z Evergrande do Palermo zadarmo
• z Palermo do Empoli zadarmo
• z Empoli do Pescara zadarmo

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1999/00	Piacenza	Serie A	17	3	IP	0	0	-	0	0	17	3
2000		Serie B	0	0	IP	3	2	-	0	0	3	2
2000/01	Verona	Serie A	22+2[10]	3	IP	0	0	-	0	0	24	3
2001/02		Serie A	17	2	IP	2	1	-	0	0	19	3
Celkem za Veronu			39+2	5	-	2	1	-	0	0	43	6
2002/03	Parma	Serie A	24	4	IP	2	1	PU	2	0	28	5
2003/04		Serie A	34	23	IP	2	0	PU	4	3	40	26
2004/05		Serie A	38+1[10]	23+1[10]	IP	1	0	PU	8	1	48	25
Celkem za Parmu			96+1	50+1	-	5	1	-	14	4	116	56
2005/06	Milán	Serie A	34	17	IP	3	2	LM	10	0	47	19
2006/07		Serie A	30	12	IP	4	2	LM	11[11]	2	45	16
2007/08		Serie A	30	7	IP	1	0	LM+ES+MSk	7+1+1	2+0+0	40	9
Celkem za Milán			94	36	-	8	4	-	30	4	132	44
2008/09	Fiorentina	Serie A	35	19	IP	1	0	LM+PU	8[11]+2	5[11]+1	46	25
2009/10		Serie A	36	15	IP	3	0	LM	9[11]	4[11]	48	19
2010/11		Serie A	35	12	IP	1	0	-	0	0	36	12
2011/12		Serie A	12	2	IP	1	1	-	0	0	13	3
2012	Janov	Serie A	14	4	-	0	0	-	0	0	14	4
2012		Serie A	0	0	IP	1	1	-	0	0	1	1
2012/13	Boloňa	Serie A	36	13	IP	1	0	-	0	0	37	13
2013/14	Janov	Serie A	36	15	IP	1	1	-	0	0	37	16
Celkem za Janov			50	19	-	2	2	-	0	0	52	21
2014	Evergrande	Super League	14	5	ČP	1	1	ALM	2	0	17	6
2015	Fiorentina	Serie A	14	4	IP	0	0	EL	0	0	14	4
Celkem za Fiorentinu			132	52	-	6	1	-	19	10	157	63
2015/16	Palermo	Serie A	33	10	IP	1	1	-	0	0	34	11
2016/17	Empoli	Serie A	14	0	IP	2	1	-	0	0	2	1
2017	Pescara	Serie A	3	0	-	0	0	-	0	0	3	0
2017/18	Spezia	Serie B	16	6	IP	0	0	-	0	0	16	6
Celkově			547+3	200	-	31	13	-	65	18	646	232

Začal již od mládeže: do 15, 16, 19 a 20 let. Na ME U21 2004 se stal s reprezentací vítězi turnaje. Se čtyřmi góly se stal společně se Švédem Johanem Elmanderem nejlepším střelcem šampionátu a sám též vůbec nejlepším hráčem tohoto turnaje. Ve finále proti reprezentaci Srbska a Černé Hory se prosadil v 86. minutě, kdy zvyšoval na 3:0.^[12] Byl i na OH 2004, kde získal bronz. Celkem za Itálii U21 odehrál 24 utkání a vstřelil 15 branek.

Za reprezentaci odehrál 57 utkání a vstřelil 19 branek. Premiéru si odbyl ve věku 22 let 4. září 2004 proti Norsku (2:1).^[13] První branku vstřelil 13. října 2004 proti Bělorusku (4:3).^[14] Trenér Marcello Lippi jej nominoval na MS 2010, kde odehrál pět zápasů a vstřelil jednu branku. Po vítězném finálovém utkání, slavil vítězství a stal se mistrem světa.

Nový trenér Roberto Donadoni jej tolik nenasazoval a odehrál jen 5 zápasů. Až opět trenér Marcello Lippi, který se vrátil v létě 2008 jej nasazoval častěji. Dne 14. října 2009 vstřelil tři branky Kypru (3:2).^[15] Byl nominaci na MS 2010, kde odehrál dva zápasy. Tým skončil již ve skupině.

Cesare Prandelli nastoupil po MS 2010. Ten mu dal kapitánskou pásku na utkání proti Ukrajině (2:0), které se hrálo 29. března 2011. Poté jej nominoval trenér jen sporadicky. Nakonec se dostal na Konfederační pohár FIFA 2013, kde získal bronz. Jeho posledním zápasem bylo proti Dánsku (2:2), které se hrálo 11. října 2011.^[16]

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 2004	1 zápas ve skupině	12. 8.	Ghana	90	1	2:2[17]
		2 zápas ve skupině	15. 8.	Japonsko	90	2	3:2[18]
		3 zápas ve skupině	18. 8.	Paraguay	90	0	0:1[19]
		Čtvrtfinále	21. 8.	Mali	120	0	1:0 v (prodl.) [20]
		Semifinále	24. 8.	Argentina	90	0	0:3 [21]
		Zápas o 3. místo	27. 8.	Irák	90	1	1:0 [22]
	MS 2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	64	0	2:0[23]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	90	1	1:1[24]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	61	0	2:0[25]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	45	0	1:0[26]
		Semifinále	4. 7.	Německo	46	0	2:0 v (prodl.)[27]
	MS 2010	1 zápas ve skupině	14. 6.	Paraguay	72	0	1:1[28]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Nový Zéland	45	0	1:1[29]

Poté, co ve věku 36 let ukončil kariéru fotbalisty, získal trenérskou licenci UEFA A a UEFA B. První angažmá měl v sezoně 2018/19 ve čtvrté lize v klubu Rezzato, jako asistent trenéra. V únoru 2019 se stává trenérem týmu po odvolání stávajícího trenéra. Skončil na 4. místě, ale v play off byl vyřazen již v semifinále. V červenci 2019 podepsal smlouvu s třetiligovým Pro Vercelli. S klubem skončil na 14. místě a byl propuštěn.^[30]

Další angažmá si našel na začátku sezony 2020/21. Byl jmenován trenérem Sieny.^[31] V lednu 2021 po vzájemné dohodě s klubem přerušil své působení na lavičce Sieny. Přesně o měsíc později se vrátil a ukončil sezonu na 5. místě. V play-off byl vyřazen v semifinále. Se Sienou se rozloučil v říjnu 2021. V červenci 2022 se stal trenérem juniorského týmu Janova.^[32]

Sezóna	Klub	Liga						Národní poháry						Kontinentální poháry						Celkem
		Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Umístění	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2019	Rezzato	Serie D	9+1	6	0	3+1	Nastoupil v bře. 4. místo	-	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	10	6	0	4
2019/20	Pro Vercelli	Serie C	26	7	10	9	14. místo	IP	2	1	0	1	-	-	0	0	0	0	-	28	8	10	10
2020/21	Siena	Serie D	26+1	13	6	7+1	5. místo (postup)	-	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	27	13	6	8
2021/22		Serie C	11	4	5	2	Propuštěn v říj.	-	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	11	4	5	2
Celkem za Sienu			39	18	11	10	-	-	0	0	0	0	-	-	0	0	0	0	-	39	18	11	10
2022/23	Janov	Serie B	23	15	6	2	Nastoupil v pro. 2. místo (postup)	IP	1	0	0	1	-	-	0	0	0	0	-	24	15	6	3
2023/24		Serie A	38	12	13	13	11. místo	IP	3	2	0	1	-	-	0	0	0	0	-	41	14	13	14
2024/25		Serie A	?	?	?	?	?. místo	IP	?	?	?	?	-	-	0	0	0	0	-	?	?	?	?
Celkem za Janov			61	27	19	15	-	-	4	2	0	2	-	-	0	0	0	0	-	65	29	19	17
Celkově			136	58	40	38	-	-	6	3	1	2	-	-	0	0	0	0	-	142	61	41	40

Milán

• 1× vítěz Ligy mistrů UEFA (2006/07)
• 1× vítěz Superpoháru UEFA (2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

Evergrande

• 1× vítěz čínské ligy (2014)

• 2x na MS (2006 – zlato, 2010)
• 1x na ME U21 (2004 – zlato)
• 1x na LOH (2004 – bronz)
• 2x na Konfederačním poháru FIFA (2009, 2013 – bronz)

• 1× nejlepší střelec ME U21 (2004 – 4 góly)^[33][34]
• 1x nejlepší hráč italské ligy (2005)
• 1x fotbalista roku Itálie (2005)
• 1x nejlepší mladý hráč italské ligy (2004)

Řád zásluh o Italskou republiku (27.9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie ^[35]

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[36]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alberto Gilardino na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alberto Gilardino na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)

• Alberto Gilardino na National-football-teams.com (anglicky)
• Alberto Gilardino v databázi Olympedia (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů