Albrechtův vrch

Albrechtův vrch
Pohled na východní část Albrechtova vrchu z louky na jeho úpatí
Základní informace
Nadm. výška	280–305 m n. m.
Rozloha	0,7 ha
Poloha
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Obvod	Praha 5
Umístění	Jinonice
Souřadnice	50°2′40,29″ s. š., 14°20′43,45″ v. d.
Albrechtův vrch Albrechtův vrch na mapě Prahy
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrechtův vrch je skalistá enkláva – součást Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí.^{[pozn. 1]} Oblast označená jako Albrechtův vrch o celkové rozloze 0,7 ha se nachází v katastrálním území pražských Jinonic (Praha 5)^[2] a těsně přiléhá k západnímu okraji jinonické retenční nádrže Asuán. Součástí této lokality je i miniarboretum Albrechtův vrch.

Původ jména

Jméno Albertova vrchu bylo nejspíše odvozeno od majitele Jinonic šlechtice Albrechta Pfefferkorna z Ottopachu, který v roce 1610 za 17 400 kop míšeňských grošů zakoupil Butovice a jemuž patřila i selská usedlost stávající na vrchu a také orná půda na terasách v dolní partii vrchu.^[2]

Rozdělení oblasti

Oblast můžeme pomyslně rozdělit zhruba na dvě části a to podle hranice tvořené meandrovitým tokem Prokopského potoka, jenž tudy protéká (a ústí do retenční nádrže Asuán).^[3] V okolí oblasti se ještě obdělává několik polí, ale většina ploch zarůstá.^[1] Albrechtův vrch je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí a je zde zakázána veškerá stavební činnost.^[1]

Skupina skal – vrch

Severně od koryta potoka se nachází skupina skal sopečného původu^[4] s opticky dominantním diabasovým kopcem s vyhlídkou (305 m n. m.).^[3][2] Před 425 milióny let^[4][1] byl tento vršek činnou sopkou omývanou silurským mořem.^[2] Skladba hornin magmatického původu v podloží kopce ovlivňuje složení místních rostlinných společenstev, a tak se zde vyskytují i některé chráněné suchomilné a teplomilné stepní rostliny (teplomilná společenstva skalních stepí).^[2]

Sad

Jižně od koryta Prokopského potoka^[3] se nachází pozemek starého sadu, který patřil až do 6. dubna 1923 k rodovému majetku Schwarzenbergů.^[2] Od tohoto data přešlo (na základě trhové smlouvy) vlastnictví pozemku na hlavní město Prahu.^[2] Pozemek byl veden jako role (pole), což dokládají ještě i letecké snímky z roku 1938.^[2] V 50. letech 20. století zde byl postaven malý dům (zemědělská usedlost^[1] sloužila coby nevelké zahradnictví) a z té doby pochází i výsadba jabloní, jež jsou zde (v podobě starých stromů, často zarostlých v keřích a nepřístupných křoviscích^[1]) přítomny dosud (rok 2021).^[2] V 80. letech 20. století zbyly z domu jen pozůstatky; části domu jsou v sadu dosud (rok 2021).^[2] Postupem času oblast chátrala.^[2] Podle hrubého časově–místního rozdělení má sad Albrechtův vrch tři rozdílné části (starý sad, jabloňová alej, slivoně).^[2]

Starý původní sad

Tento sad je ten původní, kde rostou letité jabloně, které byly vysázeny spolu se vznikem zahradnictví v 50. letech 20. století.^[2] Sad nebyl podroben analýze odrůd, ale v roce 2019 čítal: 18 jabloní, 2 torza jabloní a 1 hrušeň. Staré jabloně stále bohatě plodí (stav k roku 2019).^[2]

Druhá alejová část (jabloně)

Tato část sadu se skládá z nově vysazených jabloní. V roce 2010 zde bylo vysazeno 7 jabloní a v následujícím roce (2011) byla v blízkosti sadu vysázena jabloňová alej (odrůdy: Syreček úřetický, Řehtáč soudkovitý, Zvonkové, Matčino, Malinové podzimní, Panenské české).^[2] Tato alej asi 20 stromů obsahuje i staré odrůdy jabloní (Matčino, Otcovo a další).^[2] Nově vysazené stromy v této části aleje začínají již plodit (stav k roku 2019).^[2]

Třetí část (slivoně)

Na alej jabloní navázala plocha dvaceti slivoní, vysázená zde v roce 2018.^[2] Jedná se tyto staré odrůdy: švestka domácí, Chrudimská, Nancyská, Malvazinka a Wazonova renklóda.^[2] Nové slivoně ještě neplodí (stav k roku 2019).^[2]

Arboretum Albrechtův vrch

Oficiálně je zdejší sbírka živých dřevin (dendrologická zahrada původních dřevin Pražské kotliny) označována jako Miniarboretum Albrechtův vrch, je v péči firmy ROZA Mšec s.r.o. a projekt zbudování (a průběžní údržby) arboreta byl a je financován Odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.^[5] Arboretum se člení do čtyř pomyslných segmentů^[4] (sekcí).^{[6][pozn. 2]}

Šípáková doubrava

Na výsluních a skalnatých svazích teplých a suchých oblastí s měkkou a prohřátou půdou^[7] se nacházejí teplomilné šípákové doubravy, jejichž jméno je odvozeno od dubu pýřitého – lidově nazývaného dub šípák.^[7] Tato dřeviny obsazující převážně vápnité substráty, vyznačují se specificky vykrojeným listem a obvykle bizarně zakrouceným kmenem.^[7] Jejich stanovištěm jsou především bazifilní teplomilné typy sušších lesních porostů. V ostatních enklávách a dalších místech Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí je tento typ vegetačního společenství poměrně častý.

Ovocný sad

Ještě v 70. letech 20. století se na venkovských zahradách pěstovaly jiné odrůdy ovocných dřevin, které ale byly postupem času nahrazeny novými odrůdami odolnějšími proti škůdcům a s většími výnosy.^[8] Trend rozšiřující se nabídky ovoce v obchodních sítích i změny způsobu života spotřebitelů znamenal praktický zánik pěstování některých odrůd a jejich vytrácení se z lidské paměti.^[8]

Spolu se změnou odrůd došlo v průběhu let i ke změně výšek kmenů ovocných stromů.^[8] Praktickou výhodou vysokokmenů (dnes již běžně komerčně v zahradnictvích nedostupných) byla možnost pod stromy sekat trávu pro hospodářské zvířectvo nebo tam pěstovat případně i jiné plodiny.^[8] Vysokokmeny byly nevýhodné při postřikování a prořezávání stromů a hlavně při sklizni plodů.^[8] Snadnější přístupnost k plodům a při ošetřování dřevin zajistily oblíbené polokmeny nebo dnes (2021) nejčastější čtvrtkmeny.^[8]

V ovocném sadu (označovaném jako „babiččiny odrůdy“) byly vysazeny a vyskytují se představitelé následujících odrůd stromů:^[8]

• jabloní: malinové holovouské; panenské české; parména zlatá zimní; astrachán bílý; kožená reneta zimní; matčino; malinové hornokrajské a sudetská reneta;
• hrušní: krvavka; špinka; máslovka Amanliská; Herbertova máslovka;
• slivoní: Oulinská renkloda.

• Odrůdy jablek (Ilustrační fotografie)
• 

  Panenské české

• 

  Parména zlatá

• 

  Astrachán bílý

• 

  © Jörgens.mi, CC BY-SA 3.0

  Matčino

• 

  Sudetská reneta

Kromě těchto (vesměs vysokokmenných) odrůd ovocných stromů (jabloně, hrušně a slivoně) jsou zde zastoupeny i exempláře následujících druhů dřevin: dřín obecný; klokoč zpeřený; meruzalka alpská a aronie černá (černoplodá).^[8]

• Další dřeviny (Ilustrační fotografie)
• 

  Dřín obecný

• 

  Klokoč zpeřený

• 

  meruzalka alpská

• 

  (c) I, User:Pawvic, CC BY-SA 3.0

  Temnoplodec – Aronia melanocarpa (plody)

Méně známé ovoce

Dnes dovážené plody ze zahraničí postupně vytlačily z povědomí i trhu obdobné druhy ovoce, které naši předkové kdysi sice na území Československa pěstovali,^[4] ale péče o tyto odrůdy byla obtížná nebo bylo pracné finální zpracování jejich plodů.^[9] Tyto dřeviny se tak ze zahrad a sadů postupně přesunuly do parků a arboret a funkce výživová a ekonomická se pozvolna zredukovala jen na účel okrasný.^[9]

V této části miniarboreta (sekce méně známé ovoce; celkem je zde 10 druhů dřevin^[9]) jsou k vidění následující druhy a odrůdy dřevin:^[9] ořešák královský, jeřáb obecný a jeřáb oskeruše, morušovník černý a morušovník bílý, mišpule velkoplodá a kdouloň obecná.^[9]

• Méně známé dřeviny (ilustrační fotografie)
• 

  Ořešák královský

• 

  Jeřáb obecný

• 

  Jeřáb oskeruše

• 

  Morušovník černý

• 

  Morušovník bílý

• 

  Mišpule velkoplodá

• 

  Kdouloň obecná

Množinu druhů a odrůd „méně známého ovoce“ doplňují i původně plané rostliny, ze kterých byly postupem času vyšlechtěny bohatě plodící dřeviny.^[9] Tuto skupinu reprezentují exempláře jabloně lesní, hrušně polničky a třešně ptačí.^[9]

• Plané dřeviny (ilustrační fotografie)
• 

  Jabloň lesní

• 

  Hrušeň planá

• 

  (c) NobbiP, CC BY-SA 3.0

  Třešeň ptačí

Dubohabřina

Dubohabrovým hájům se daří na středně vlhkých půdách s rozmanitým podložím.^[5] Kdysi pokrývaly značnou část území Československé republiky ještě než byly vykáceny a nahrazeny ekonomicky vhodnějšími monokulturami převážně smrkových porostů.^[5] Hlavními dřevinami dubohabřin (jak název napovídá) jsou dub zimní (v nižších polohách dub letní) a habr obecný.^[5]

V miniarboretu Albrechtův vrch (sekce dubohabřina; celkem je zde 8 druhů dřevin^[5]) jsou zastoupeny především dub letní a habr obecný, ale vyskytuje se zde i topol černý,^[5] jenž zde zůstal v několika exemplářích jako větší část původního topolového háje.^{[4][pozn. 3]} Vysazené stromy v dubohabřině doprovází v arboretu i na jaře bíle kvetoucí hloh jednosemenný.^[5] Keřové patro je reprezentováno dřínem obecným, lískou obecnou, brslenem evropským a zimolezem pýřitým.^[5]

• Dřebiny dubohabřiny (ilustrační fotografie)
• 

  Dub letní

• 

  Habr obecný

• 

  (c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0

  Topol černý

• 

  Hloh jednosemenný

• 

  Dřín obecný

• 

  Líska obecná

• 

  Brslen evropský

• 

  Zimolez obecný

Letecký pohled na Albrechtův vrch. Na jižním úpatí jsou patrné meandry Prokopského potoka (14. října 2019)

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Prokopský potok
• Suchá retenční nádrž N4 Jinonice
• Retenční nádrž Asuán (Jinonice)
• Hemrovy skály

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrechtův vrch na Wikimedia Commons
• Albrechtův vrch Praha 5 (Jinonice) na YouTube – Datum: 19. dubna 2021; stopáž: 16 vteřin