Albrecht II. Míšeňský

Albrecht II. Míšeňský
Portrét
Markrabě míšeňský
Období1288–1292
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceFridricha Tuta
Lantkrabě durynský
Období1265–1294
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceAdolf Nasavský
Falckrabě saský
Období1265–1294
PředchůdceJindřich III. Míšeňský
NástupceFridrich I. Míšeňský
Narození1240
Míšeň
Úmrtí20. listopadu 1314/1315?
Erfurt
ManželkyI. Markéta Štaufská
II. Kunhuta z Eisenbergu
III. Alžběta z Orlamünde
PotomciJindřich Pliseňský
Fridrich Míšeňský
Dětřich Lužický
Anežka Míšeňská
RodWettinové
OtecJindřich III. Míšeňský
MatkaKonstancie Babenberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Albrecht s manželkou Markétou (Spalatinova kronika)

Albrecht II. Míšeňský zvaný Nezdárný (německy Albrecht der Entartete, 1240 Míšeň – 20. listopadu 1314/1315?, Erfurt) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský. Svými současníky byl popisován jako neschopný muž proslulý svou zuřivostí.[1]

Život

Albrecht byl synem Jindřicha Jasného a Konstancie z rodu Babenberků. Po matce by tudíž mohl uplatňovat i právo na rakouské dědictví. Zřejmě dohoda mezi jeho otcem a českým králem Václavem I. roku 1251 zapříčinila, že markrabě Jindřich nevystoupil s nároky svých synů na uprázdněný vévodský trůn.[2] [pozn. 1] Albrecht i s bratrem Dětřichem byli v pozdější době spojenci českého krále Přemysla Otakara II. a byli jmenováni v tzv. druhé dodatkové smlouvě mezi Přemyslem a Rudolfem Habsburským.[3]

Roku 1288[4] zemřel Jindřich Jasný a Albrecht Nezdárný zdědil otcův titul. Byl věčně zadlužený a proto překypoval ochotou na úkor příbuzenstva prodávat části Durynska a Míšeňska, čehož roku 1294 využil novopečený římský král Adolf Nasavský a uzavřel s Albrechtem dohodu, v níž bylo sepsáno, že za odstupné ve výši 12000[5] hřiven připadnou obě území říši. Albrechtovi synové s dohodou samozřejmě nesouhlasili a proto na ně Adolf Nasavský neváhal uvalit říšskou klatbu a snažil se je zlomit silou. Roku 1294 finančně podpořen Anglií obsadil Durynsko a přes nesouhlas mohučského arcibiskupa se ujal moci.[5] Svým zájmem o získání Míšeňska[pozn. 2] proti sobě popudil českého krále Václava II., kterému v rámci předvolebních dohod přislíbil přednostní právo na obsazení tohoto léna.[7] Po smrti Adolfa Nasavského roku 1298 u Göllheimu dohoda nezanikla, jeho nástupce Albrecht Habsburský byl také přesvědčen, že Albrechtova území bez ohledu na potomky připadnou říši.[8]

Rodina

Albechtovou první manželkou se na přelomu let 1254/55[9] stala Markéta, prvorozená dcera císaře Fridricha Štaufského. Věnem Albrechtovi přinesla Pliseňsko s Altenburkem a Zwickau.[10] Zpočátku manželé sídlili na hradě v Eckartburgu a poté na Wartburgu a pro zřejmě šťastné manželství byl pohromou Albrechtův vášnivý milostný románek s Kunhutou z Eisenbergu, která byla Markétinou dvorní dámou. Uražená Markéta opustila Wartburg 24. června 1270 a odešla do Frankfurtu, kde o šest týdnů později zemřela. Před odchodem při polibku na rozloučenou navždy poznamenala svého syna Fridricha[pozn. 3] kousnutím do tváře, odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.[12] Cizoložný Albrecht se se svou milenkou i přes její nízký původ oženil.

Chlapců se ujal strýc Dětřich z Landsbergu a Albrecht se je snažil připravit o dědictví ve prospěch syna z nového manželství. Díky tomu strávili oba chlapci mnoho let válkou proti vlastnímu otci.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jindřich Jasný byl v tu dobu ženatý s Václavovou dcerou Anežkou.
  2. ↑ Míšeňsko byl formálně neobsazené po smrti Fridricha Tuty, syna Dětřicha Landsberského.[6]
  3. ↑ Fridrich byl zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara II.[11]

Reference

  1. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127. Dále jen Velké dějiny. 
  2. ↑ Velké dějiny, str. 40
  3. ↑ Velké dějiny, str. 181
  4. ↑ Heinrich III. der Erlauchte [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. (německy) 
  5. ↑ a b Velké dějiny, str. 434
  6. ↑ Velké dějiny, str. 439
  7. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 146–147. 
  8. ↑ Václav II., str. 167
  9. ↑ Isabella von England [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-24. (německy) 
  10. ↑ Velké dějiny, str. 24
  11. ↑ Velké dějiny, str. 126
  12. ↑ Velké dějiny, str. 127

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Marketa Albercht2.jpg
Margaret of Sicily and Albert II of Meissen
Dresden Fürstenzug 083.JPG
Autor: JoJan, Licence: CC BY 3.0
Albert II, Margrave of Meissen (1288–1307) and Frederick I, Margrave of Meissen (1307–1324); Fürstenzug, Dresden, Germany